 Český název: Afgánský chrt
Originální název: Afghan Hound
Oficiální zkratka: AF
Pořadí popularity: 86. místo [2835.2b]
Číslo standardu FCI: 228
Sekce FCI: Sekce 1 - Dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci
Země původu: Afganistán
Použití: Dříve k lovu na viděnou. Dnes společenský a dostihový pes.
Celkový vzhled: Budí dojem síly a důstojnosti, přičemž síla je spojena s rychlostí. Hlava je nesena hrdě. Pro plemeno je východní, orientální výraz. Afgánský chrt se dívá jakoby „skrz“ člověka. Chování má zdrženlivé, ale s jistou náruživou nespoutaností.
Povaha: Afgánský chrt lovil samostatně na rozdíl od ostatních chrtů. Byl odkázán jen sám na sebe, na svou odvahu, chytrost a výbornou orientaci v terénu. Tyto vlastnosti, které jsou typické se zachovaly dodnes, a poněkud ztěžují jeho výchovu k poslušnosti. Nesmíme si plést afgána s německým ovčákem. Poslušnosti ho učíme s láskou,trpělivostí a důsledností. Je tvrdohlavý a rád dělá věci jen ty, co ho baví.
Výška: Ideální výška pro psy 68-74 cm, pro feny 63-69 cm
Osrstění: Dlouhá hedvábná srst na žebrech, hrudních i pánevních končetinách i na slabinách. U dospělých psů na ramennou a sedle krátká a hustá. Na hlavě od čela dozadu tvoří dlouhá srst zřetelnou kštici. A čenichové partii je srst krátká. Uši a končetiny jsou dobře osrstěné. Srst musí být splývavá.
Barva srsti: Všechny barvy a kombinace jsou přípustné.
Historie plemene: Afgánský chrt je prastaré plemeno. Důkazem toho je i legenda o Noemově arše, kde zástupci plemene byli při potopě světa zachráněni. Samozřejmě je to jen legenda. Samotné jméno praví, že pochází z Afganistanu.Chrt byl nejlepším pomocníkem při lovu a jednou z nejdůležitější součástí jejich majetku, protože jim zaručoval možnost obživy. Nebylo lehké si zakoupit dobrého lovce, jelikož jeho cena byla veliká. Proto svému majiteli přinášel také velikou úctu.
Na západě Afganistanu existovaly dva různé rázy chrtů. Chrt horský – Murray, který lovil převážně divoké kozy. Byl menší, kratší, robustnější, silněji úhlený a více osrstěný. Chrt nížinný – Ghazni byl větší,delší, méně úhlený a méně osrstěný.A celkově oba typy vypadaly jinak než dnešní afgáni.
První psi byli dovezeni do Anglie v polovině 19. století, ale zásadní obrat nastal až když kapitán John Barff přivezl pětiletého psa „Zardina“. Tento pes byl předváděn na výstavách ve třídě exotických psů a za svého života neměl konkurenci. Poté trvalo mnoho let, než se objevil srovnatelný exemplář. Zardin se stal modelem podle něhož byl v roce 1912 sepsán první standard plemene. Nedochovaly se žádné záznamy o jeho potomcích, proto se předpokládá, že neexistují.
Ani major Bell Murray, který dlouho marně pátral v zemi původu po afgánech typu Zardin ,neuspěl. Proto v roce 1920 přivezl do Anglie skupinu chrtů, kteří se lišili. Byli to chrti stepní, později označováni jako afgáni Bella Murraye. O 7 let později se v Anglii objevil pes „Sirdar of Ghazni“, který byl importován z chovatelské stanice tehdejšího afgánského krále Amanullaha. Byl zástupcem horského typu a byl považován za nejlepšího chrta od dob Zardina. Paní Ampsová, která se skupinou dalších afgánů psa dovezla,vlastnila chovatelskou stanici of Ghazni. Od té doby se horskému typu též říká Ghazni. Ačkoliv se oba rázy velmi lišily, byli v chovu hned promíchány. I v dnešní době si lidé vybírají psi podle toho zda se budou věnovat dostihům , nebo výstavám.
|
