Rozhovor s Eliškou Panáčovou
Autor: Tereza Šafránková <tereza(at)hafbezobav.cz>, Téma: Zajímavosti, Vydáno dne: 15. 05. 2014



 

115%;font-family:"Calibri","sans-serif";mso-fareast-font-family:Calibri;
 
mso-bidi-font-family:"Times New Roman";mso-ansi-language:CS;mso-fareast-language:
 
EN-US;mso-bidi-language:AR-SA">Rozhovor s agility závodnicí, trenérkou a psí terapeutkou Eliškou Panáčovou.

 


 

 

 

line-height:150%">Eliška Panáčová se práci se psy věnuje již 12 let. Závodně běhá agility a je také trenérkou agility. Doma má šest psů, kterým zasvětila svůj život. Velmi ji zajímá příroda, přírodní a přirozené léčitelství. 

 

 

 

 

 

 

line-height:150%">Co vás přimělo začít se věnovat kynologii a na základě čeho jste si zvolila zrovna tento sport?

 

 

line-height:150%">S agility jsem začala v roce 2000, když mi bylo 11 let a dovedla mě k němu maminka. V té době jsme měli doma 2 malé knírače, takže já jsem vyfasovala jednoho, mamka druhého a od té doby tvoří agility nedílnou součást našeho života.

 

 

line-height:150%"> 

 

 

line-height:150%">Představte nám Vaše psy / Vaší smečku.

 

 

line-height:150%">V současné době mám 3 feny. Téměř devítiletou šeltii jménem Cassie, se kterou jsem poprvé vkročila do světa „velkého“ agility. Cassie je pravidelnou účastnicí prestižního závodu European Open. Ještě o krůček dál jsem se dostala se svojí čtyř a půlletou border kolií Nyx, s níž jsme se kvalifikovaly nejen na European Open ale také jako náhradníci na mistrovství světa. Nově nám přibyla do smečky šeltie Jive, která brzy oslaví půl roku.

 

 

line-height:150%"> 

 

 

line-height:150%">Čeho si v oblasti kynologie vážíte nejvíce – např. co se vám nejvíce povedlo, konkrétní úspěchy, na co jste pyšná…

 

 

line-height:150%">Nejvíce si vážím 3. místa na juniorském evropském šampionátu, 10. místa ve finále závodu European Open a 6. místa v běhu agility z 370 závodníků. Také je pro mne velký úspěch nominace na Mistrovství světa (i když jen náhradníci). Jsem neskutečně pyšná na všechny moje psy, protože si každý závod, každý trénink neskutečně užíváme a agility je pro nás ta nejlepší zábava. Běhají se mnou v hustém lijáku, ve dvacetistupňových mrazech… jsou úžasní, zbožňuji je.  
mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-hansi-font-family:Calibri;
 
mso-char-type:symbol;mso-symbol-font-family:Wingdings">J

 

 

line-height:150%"> 

 

 

line-height:150%">Co si myslíte, že je pro daný sport nejdůležitější, respektive co je podle vás důležité pro člověka, který by s tímto sportem chtěl začít?

 

 

line-height:150%">Nejdůležitější ze všeho je vztah se psem. Hodně lidí vlastní psa jako společníka, hlídače. Vy k němu však musíte mít mnohem hlubší vztah. Váš pes je druhá polovina týmu, je to někdo, na koho se můžete spolehnout a on se může spolehnout na vás. Budovat kontakt, přátelství, společné rituály, sdílet radost ze sebemenšího úspěchu – to je podle mě cíl kterékoli kynologické disciplíny. Pokud chce člověk začít s agility, poté doporučuji navštěvovat trenéra nebo psí školu s dobrými referencemi.

 

 

line-height:150%"> 

 

 

line-height:150%">Jaké postavení má vedle Vás Váš pejsek, má nějaká privilegia, něco, co třeba nejlepší přátelé nemohou a on ano?

 

 

line-height:150%">Víceméně to už bylo řečeno výše, je to můj parťák, nejlepší přítel. Privilegia? Spí se mnou v posteli  
Calibri;mso-fareast-font-family:"Times New Roman";mso-hansi-font-family:Calibri;
 
mso-char-type:symbol;mso-symbol-font-family:Wingdings">J

 

 

line-height:150%"> 

 

 

line-height:150%">Když byste měla v ruce kouzelnou hůlku, co byste v české kynologii touto hůlkou změnila?

 

 

line-height:150%">Nevím, jak je to v ostatních sportech, ale v agility vidím trend často svalovat vinu za chyby na psa. Lidé se zlobí, že pes špatně nabíhá do slalomu, shazuje překážky, skáče zóny atd. Pes dělá to, co jste ho naučili. Pokud jste ho to naučili špatně, pak to má výše zmíněné efekty. Pes vám nedělá nic naschvál, proč by to taky dělal? Psi nejsou pomstychtiví ani škodolibí, tak chytří nejsou ;-). Pokud hodně shazují laťky, pak jste ho naučili nejspíše špatně skákat. Agility se zdá jako snadný sport, ale vycvičit „trojkového“ psa není vůbec lehké. Lidé často nedostatečně rozlišují dobré a špatné pokusy a činí to pro psa náročnějším na pochopení. Kdybych měla kouzelnou hůlku, pak bych pokaždé, když někdo trestá psa za chybu, vrátila čas a psovoda začarovala do role psa, ať pochopí, jak těžké je pro psy rozumět nám.