Statečné psí srdce 2012
Autor: Redakce <redakce(at)hafbezobav.cz>, Téma: Psi pomocníci, Vydáno dne: 31. 03. 2013



 

 

Vyhlášení vítězů třetího ročníku ankety probíhá v kategoriích: 

 

 
 
  • Záchranný čin služebních a záchranářských psů
  •  
  • Záchranný čin neslužebních psů - laiků
  •  
  • Spící srdce (ocenění in memoriam)
  •  
  • Pomáhající srdce (ocenění dlouhodobě pomáhajícího psa) 
  •  
    постельное белье из сатина
     

     

     


     

     

     

     

     

     

    Vítěz kategorie Záchranný čin služebních a záchranářských psů

     

    Jméno psa: Ramses

     

     

     

    Cenu přebírá: policejní kynolog Libor Valečko

     

    Cenu předává: spisovatelka Bára Nesvadbová 

     

     

     

    O šťastný konec dramatického příběhu se před loňskými Vánocemi postaral německý ovčák Ramses, když v noci po několikakilometrové a čtyři hodiny staré stopě našel silně prochladlého krvácejícího muže, který si chtěl vzít život. Událost se odehrála na Turnovsku a začala kolem šesté hodiny večer odchodem čtyřicetiletého muže z domu. Když se muž nedostavil na sjednanou schůzku, pojala jeho manželka podezření, že se mu mohlo něco stát. Následně zjistila, že v dílně chybí zalamovací nůž, a začala se obávat,  zda se muž nechce pokusit o  sebevraždu. Proto kolem jednadvacáté hodiny požádala policii o pomoc. Praporčík Libor Valečko svého psa Ramsese nasadil ve zbytcích sněhu na stopu, která podle všeho patřila nezvěstnému. Praporčík patří k nejzkušenějším policejním psovodům, ale jeho tříletý německý ovčák byl „plnohodnotným“ služebním psem teprve tři čtvrtě roku. Ramses však už jako štěně prokazoval velký stopařský talent.

     

    I tuto noc zachytil brzy stopu. „Ani já nemůžu detailně popsat trasu stopy, neboť jsem sotva dohlédl na konec vodítka, kde se Ramses pohyboval,“ říká praporčík Valečko a přiznává, že to bylo velmi napínavé. Pes totiž často nepochopitelně měnil směr a více než kdykoliv jindy si ověřoval stopu. Psovi však nepřestal věřit a po chvíli došel k názoru, že muž asi opravdu neustále měnil směr.

     

    Jak se později ukázalo, muž nakonec prolezl neprostupným křovím a na mýtince zalezl do krmelce pro bažanty. „Ramses už na větší vzdálenost signalizoval blízkost osoby, proto jsem ho ponechal vleže stranou.  V tu chvíli mě došla doprovázející hlídka. Opatrně jsem s jedním z kolegů přistoupil k ležícímu muži, který se však nehýbal ani nekomunikoval. Na první pohled bylo jasné, že je podřezaný na levém zápěstí, krvácí a navíc je podchlazený,“ říká policejní psovod, který zraněnému okamžitě poskytl první pomoc. Podle lékaře rychlé záchranné služby měl nešťastník velké štěstí. Kdyby ho nenašli, noc by nejspíš nepřežil. Zákrok Libora Valečka byl pár dnů poté ohodnocen jako nejzáslužnější čin roku na úseku policejní kynologie Libereckého kraje.

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Vítěz kategorie Záchranný čin psů laiků        

     

    Jméno psa: Brenda

     

     

     

    Cenu přebírá: Věra Janoštíková

     

    Cenu předává: Kateřina Hrachovcová

     

     

     

    Věře Janoštíkové se stal před devíti lety úraz, po kterém jsem zůstala od prsou dolů ochrnutá na vozíku. Její život opět dostal smysl, když si v prosinci 2005 vezla domů čerstvě vycvičenou asistenční fenku zlatého retrívra Brendu. „Je to moje velká pomocnice a nejlepší kamarádka. Ale v listopadu loňského roku prokázala, že umí ještě daleko víc než pomáhat, zachránila mi totiž život,“ říká Věra. Večer před spaním vyrazila s Brendou na procházku. Silnice byly bez sněhu, rozhodla se proto jet nazpátek okolo bazénu pro veřejnost. „Neviděla jsem ale, že silnice je namrzlá a od bazénu dolů na silnici je to pěkně z kopce. Najednou jsem dostala smyk a spadla jsem z vozíku do strouhy. Telefon jsem s sebou neměla a tu noc byla veliká zima,“ vypráví Věra. Když Brenda uviděla, co se stalo, hned běžela pro pomoc, ale v blízkosti nikdo nebyl. Napadlo jí běžet do nejbližší hospody. Vběhla dovnitř a začala strašně štěkat. „Bohužel jí při nočním venčení nedávám dečku označující asistenčního psa, takže nikdo nepoznal, že se jedná o asistenčního psa. Mysleli si, že to je nějaký vzteklý pes, který se potuluje po Janských Lázních bez svého pána. Ale Brenda to nevzdávala a štěkala dál jako pominutá, až to čtyřem chlapům nedalo a rozhodli se jít za ní. Kdyby nebylo Brendy, tak bych tam nejspíš do rána umrzla,“ uzavírá Věrka, která se od té doby nebojí s Brendou jezdit kamkoliv sama, protože ví, že jí ve štychu nenechá.

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Vítěz kategorie Spící srdce ((ocenění in memoriam) Jméno psa: Deizy

     

     

     

    Cenu přebírá: Jana Kubátová

     

    Cenu předává: zástupce Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR

     

    Jana Kubátová, která trpí srdeční nemocí, vyhrála kategorii Spící srdce se svou fenkou Deizy. Její příběh zní až trochu neuvěřitelně, ale skutečně se stal. „Deizy ještě neměla půl roku, když mě jednou v noci vzbudila. Myslela jsem, že chce jít ven, ale ona mě nepustila z postele, vrčela a dotírala na mě. Za chvíli jsem dostala srdeční záchvat. Když se to opakovalo poněkolikáté, došlo mi, co mi chce asi říci: „Paničko pozor, bude tě zase zlobit srdíčko.“ Deizy šla po odborné konzultaci s paní Zuzanou Daušovou z Helppesu do psí školy a stala se Janinou zachránkyní v mnoha situacích. „Věděla předem, že mi nebude dobře a já se ji v takových chvílích naučila poslouchat.“ Deizy chodila se svou paničkou i do nemocnice na kardiologii. „Když jsem byla na echu, vyskočila najednou na vyšetřovací stůl a začala štěkat. Paní doktorka se strašně lekla, tak jsem jí vysvětlila, že budu mít zase záchvat. Nejprve tomu nechtěla věřit. Pak se ale sama přesvědčila, že na echu něco není v pořádku. Dokud Deizy žila, nevěděla jsem, co je to koronární jednotka,“ popisuje Jana. Deizy ji vždy neomylně předem upozornila, že si má vzít lék a být v klidu. Odešla loni ve věku devět let. „Nechala tu krásné vzpomínky a dala mi devět let života bez omezování. Děkuji Bohu za takového psího parťáka,“ uzavírá Jana svůj příběh. 

     

     

     

     

     

     

     

     

     

     

    Vítěz kategorie Pomáhající srdce Jméno psa: Carol Blýskavica

     

     

     

    Cenu přebírá: Aneta Kuchnová

     

    Cenu předává: Vladimír Kroc

     

    Také fenka Carol Blýskavica se ukázala jako užitečný psí pomocník. Už před osmi lety se o tom přesvědčila Aneta Kuchtová, se kterou se život vůbec nemazlil. Když dospívala, měla její maminka těžkou dopravní nehodu, po které zůstala plně ochrnutá. „Měsíce v nemocnici pro ni nebyly vůbec jednoduché. Když maminku po zhruba roce převezli do Hrabyně, kde měla několik měsíců rehabilitovat, nenapadlo nás nic lepšího, než mamce do pokoje „propašovat“ i naši bíglici Carol s jejím bráchou Candym. I oni v ten osudný den seděli v autě, v němž se těžce zranila moje maminka. Ukázalo se, že jsme dobře udělali, psiska se válela s mamkou v posteli a dodávali jí energii. Její nálada i pohled na život se díky našim dvěma psům diametrálně změnil, bylo to něco úžasného,“ vypráví Aneta. Po nějaké době se maminka Anety konečně dostala domů. „Začátky byly dost těžké, ale tak jako dříve i teď nás drželi nad vodou naši psi. Když Carol umřel její bratr, byla velmi smutná, a tak jsme se rozhodli pořídit jí štěňátka. Narodilo se jí sedm štěňat, to první bylo celá máma. Dostala jméno Adella. Byl to rebel už od narození, ale  v momentě, kdy si ji mamka zavolala k sobě, změnila se v andílka.“ Carol i Adélka život celé rodiny obohatily a změnily. „Carol nás všechny držela nad vodou, když se mamka zranila. Držela nás nad vodou, když zemřel její brácha Candy, a pomohla nám i tím, že porodila tak úžasnou dceru Adélku.  Carol bylo prostě už při narození do knihy osudu vepsáno, že má mnohé změnit,“ myslí si Aneta.