Procházky a povídání na téma "Canisterapie" - II. díl
Autor: Zdenka Prošková <(at)>, Téma: Psi pomocníci, Vydáno dne: 17. 07. 2012



... aneb dobrovolnictví je dnes v módě.

 

Na minulé procházce jsme si povídali o hledaní a prvním kontaktu s organizací, jež nás uvede do světa canisterapie. A protože máme před první schůzkou s vybranou organizací, hezky jsme se upravili, vyčesali jsme našeho čtyřnohého parťáka, nasadili mu nejhezčí obojek a vyrazili na místo. A teď jsme tu. Stojíme u dveří. 

 


 

 

 

 

Jedna z těch horších variant je, že na nich najdeme cedulku „pro nemoc akce odvolána“. V takovém případě Vám radím vzít nohy na ramena. Ne nadarmo se totiž říká, že první dojem je správný. Jak to asi bude vypadat při příštích schůzkách, když hned na té první neměli ani tolik slušnosti, aby Vám zavolali, či alespoň mailem poslali změnu termínu?

 

 

 

Ale řekněme, že stojíme přede dveřmi a žádná podobná cedulka tam nevisí. Zazvoníme? Zazvoníme!

 
Že Vám otevřeli zájemci jako jste Vy a nikdo si Vás dál nevšímal? Píši organizaci trestné body. Je minimálně věcí slušného chování přijmout návštěvu osobně a zajistit jí veškeré možné pohodlí. Osobně si myslím, že zde by rozhodně nemělo platit, že se na hlavní osobu – tím myslím člověka, který Vás seznámí s činností organizace – čeká. Nevím jak Vy, ale já dost těžko snáším situace, kdy jsem v místnosti s neznámými lidmi, a všichni společně, za občasného trapného ticha, čekáme na někoho koho ještě neznáme. Zvlášť, pokud již dávno minul čas, na který byla schůzka sjednána.

 

 

 

V ideálním případě nám ale otevře člověk velmi zdvořilý, představí se nám, uvede nás dál a nabídne nám i pejskovi něco k pití. Je možné že už tam v kroužku sedí dalších pár zájemců. To není na škodu. V optimálním případě pak během deseti minut dorazí odpovědná osoba, která Vám představí společnost a její činnost.

 

 

 

Jak by takové představení společnosti mělo vypadat?

 
Občas mám pocit, že platí, že čím víc cizích slov a pojmů používáte, tím více jste považováni za odborníky či osoby inteligentní. Já mám ale na věc zcela opačný názor. Je sice hezké použít v jedné větě tři cizí slova a pět odborných termínů, ale první věcí v projevu by měla být srozumitelnost. Možná, když mi nikdo nebude rozumět, tak budu působit učeně, ale s největší pravděpodobností mě moc lidí nepochopí.

 

Proto vyšší skóre u mě získá organizace, jejíž zástupce mluví česky a odborné pojmy buď nepoužívá nebo je alespoň srozumitelně vysvětlí.

 

 

 

Na první schůzce není třeba zabíhat do podrobností týkajících se jednotlivých forem terapie, to si můžeme nechat na odbornější školení, ale měli bychom se dozvědět alespoň tyto základní body:

 
 
  • co organizace dělá,
  •  
  • jakou formou pracuje,
  •  
  • kde všude pracuje a pomáhá,
  •  
  • co očekává od svých dobrovolných pracovníků,
  •  
  • jakým způsobem pečuje o své dobrovolné pracovníky – poskytuje jim další vzdělávání?, realizuje pravidelné supervize a konzultace?, odměňuje dobrou práci?, má přehled o úspěších i problémech?…
  •  
  • jaké na Vás bude klást nároky – po fyzické, psychické, časové i finanční stránce.
  •  
     

     

     

    Ty extra super skvělé organizace přidají ještě lehký nástin toho jak jsou vedeny, financovány, náhled do historie, fotografií apod.

     

    Z celé schůzky byste měli mít pocit důvěryhodnosti. Měli byste dostat odpovědi na své otázky a dozvědět se maximum o organizaci, do níž se chystáte zapojit.

     

     

     

    Střezte se organizací, ze kterých nemáte dobrý pocit, které mlží, odporují si, nevzbuzují ve Vás důvěru, neodpoví Vám na otázky či se chovají přezíravě.

     

    Zároveň nedoporučuji zapojovat se do činnosti organizace, u níž máte pochybnost o odborné způsobilosti lidí. Pokud Vám totiž představí svou činnost jako „navštěvování babiček a dědečků v domově důchodců“ nebo „pokládání dětí na pejska, protože tím se prohřívají svaly a dětem je to příjemné“ a rovnou Vás chtějí vyslat do terénu s tím, že praxí se naučíte nejvíc, pak Vám upřímně radím: „poohlédněte se jinde“. Canisterapie jde totiž dělat různými způsoby, ale stejně jako můžete lidem hodně pomoci, můžete jim i nevědomky uškodit.

     

     

     

    Ale protože jsme zcela jistě měli štěstí a zatím se vše vyvíjelo podle našich představ, dostali jsme hned na úvodním sezení vyčerpávající odpověď na naše otázky. Člověk, který nám odpovědi poskytl byl nejlépe sám vedoucí / předseda organizace, byl mimořádně sympatický, otevřený, věděl co dělá a práci svou i své organizace nám dovedl prezentovat s nakažlivým nadšením.

     

    Vyfasovali jsme hromádku letáčků či brožurek a dostali jsme čas na rozmyšlenou, zda se chceme stát součástí této záslužné činnosti. V ideálním případě jsme byli pozváni na nejbližší termín povahových zkoušek našeho pejska, případně termín odborně zaměřeného školení, na kterém bychom měli získat patřičné znalosti k vykonávání práce canisterapeuta.

     

    Sídlo organizace opouštíme s nadšením, touhou zapojit se a hoříme nedočkavostí pustit se do této záslužné práce.

     

     

     

    Že Vás nechali podepsat přihlášku a zaplatit členský poplatek hned na místě? No, ano, platí sice zásada, že musíme kout železo dokud je žhavé, ale přeci jen, nebylo to příliš rychlé rozhodnutí?

     

    Že vedoucímu schůzky neustále zvonil telefon či byl odvolán v naléhavé záležitosti a zbytek Vám jakžtakž přeříkal někdo jiný?!

     

     

     

    Stále mějme na paměti, že Vy jste ti, kteří se chystají darovat. Svůj čas, svou energii, svou práci. Dobrovolník je dobrovolný pracovník, který pracuje bezplatně. Nejste ti, kteří prosí, aby byl někdo tak laskav a všiml si Vás či se Vám věnoval, ale lidé, na jejichž práci bude organizace stavět, jejichž prací se bude chlubit. Tak by Vás měli brát a takto by Vás měli vidět a chovat se k Vám. Ať je to jak chce, dobrovolnictví není ještě v dnešní společnosti až tak běžné a Vy byste kromě vlastního dobrého pocitu měli být za svou dobrovolnou práci odměněni. Když už ničím jiným, tak alespoň úctou Vaší budoucí organizace k Vaší dobré vůli a ochotě s nimi spolupracovat.

     

     

     

    Při prvním setkání s Vámi vybranou organizací jde o navázání kontaktu, tenké nitky důvěry, která se bude během let postupně zesilovat, až z ní bude provaz tloušťky námořního lana. Ale k tomu všemu vede ještě dlouhá cesta.

     

     

     

    A my jsme spolu došli k rozcestníku. Příští ukazatel míří k povahovým zkouškám Vašeho psíka. Trošku si ho otestujeme. Ale to zase až příště.

     

     

     

    Příjdete zase? Za týden, ve stejnou dobu. Zde. Těším se na Vás!