Aujezskyho choroba
Autor: Redakce <redakce(at)hafbezobav.cz>, Téma: Zdraví, Vydáno dne: 04. 04. 2012



Informace ohledně výskytu aujezskyho choroby u divokých prasat a možnosti přenosu na psa.
 


 

 

 

 

 

 

Dostaly se ke mně před časem informace ohledně výskytu aujezskyho choroby u divokých prasat. Kdyby nevyšel nedávno v časopisu Myslivost na toto téma článek (ZDE), asi bych tuto zprávu smetla ze stolu a nevěnovala jí pozornost. Ohledně této choroby kolují velké mýty a přehnané povídačky, ale i fakta, která i majitele především loveckých plemen zaskočí a donutí se je hledat, kde je pravda.

 

 

 

Je to přesně tak, jak se v tom článku píše, 30% divočáků, u nichž byly prováděny testy, jsou nakažení, nebo latentně nakažení. Plošná vakcinace proti této chorobě není dle vyjádření SVS ČR možná, ani není žádoucí. Jelikož se jedná o virové onemocnění, cesta přenosu na psy je možná buď stykem s krví, nebo masem nakaženého zvířete, nemoc se nepřenáší trusem (nebo je to nepravděpodobné). Vzhledem k tomu, že vakcína pro psy proti této chorobě je v současné době ve vývoji a bude minimálně ještě rok trvat, než bude uvedena na trh, je potřeba se situaci přizpůsobit především prevencí.

 

 

 

Prevence spočívá v eliminaci rizikového chování pejsků volně pobíhajících v lese a vyhýbání se místům,  kde se psy mohou dostat do styku s krví nebo zbytky tkání černé zvěře – hony. Základem je tedy mít pejska pod dohledem a dávat pozor, co dělá, kde se pohybuje a co žere. Mít kontrolu nad projevem jeho loveckých vloh a nenechat ho nekontrolovatelně lovit zejména v oblastech výskytu nemoci a nebo v oblastech konání honů. Nekrmit pejska syrovým masem ze zvěřiny (převařením dojde ke zničení viru), necvičit barvu na krev divočáka, ...

 

 

 

Zejména oblasti konání honů bychom si měli uvědomit, že platí jistá pravidla pro to, jak se chovat v lese i s pejskem, ale také hrozí nebezpečí, že zvěř je v lese částečně zpracována, zbavena vnitřností. Jak myslivci zachází s těmito ostatky, je opravdu jen na nich – zda je zahrabají, nebo nechají volně ležet.

 

 

 

Pevně věřím, že se ani jednoho z nás tato problematika nebude za život našich chlupatých miláčků týkat. Sama nevím, jak se k tomu postavit, ale nic jiného než prevence bohužel neexistuje.

 

 

 

 

 

Martina Tichá