Růstové deformity dlouhých kostí
Autor: MVDr. Jan Hnízdo <(at)>, Téma: Zdraví, Zdroj: www.animalclinic.cz, Vydáno dne: 24. 03. 2012



Náš pejsek spadl jako štěňátko ze schodů. Zlomil si zápěstí, ale fraktura rychle srostla. Bohužel se po té začala noha postupně křivit a nyní, když pes dospěl je končetina ohnutá a pejska neustále bolí zápěstí. Existuje nějaká operace, která by stav vyřešila?

 


 

 

 

 

 

 

Růstové deformity kostí jsou zvláště u větších plemen psů poměrně častým a závažným problémem. Ve většině případů dojde anamnesticky, tak jako u Vašeho psa v ranném věku (většinou do 5 nebo 6 měsíce života) k úrazu, který je spojen se zlomeninou některých z dlouhých kostí. Poměrně často se jedná o zlomeniny zápěstí. U těchto štěňat dojde při úrazu k poškození takzvané růstové ploténky jedné z kostí (radiu či ulny). Následkem toho není další růst kosti souměrný a kost se začne křivit. V některých případech dojde k úplnému zastavení růstu kosti v postiženém místě a to má za následek významné zkrácení končetiny. Pokud pes dál roste, začnou se pozvolna projevovat potíže s tím spojené. Pacienti různě vytáčejí končetinu, nezatěžují nohu normálně, dochází k přetěžování vazů a šlach. Tyto situace již vedou zjevně k potížím při pohybu a majitelé nás vyhledávají s prosbou o korekci tohoto stavu. V mnoha případech je plánování korektivní osteotomie, jak se tato operace nazývá, poměrně komplexní vědou. Určujeme přesně místo největší deformity dle rentgenového snímku a vyměřujeme úhly, podle kterých se následně bude kost srovnávat.

 

Existuje dnes celá řada metod, které vedou více či méně k uspokojujícím výsledkům. Všem metodám je společné, že je nutné přetnout postiženou kost v místě největší deformity a přesně ji srovnat, přičemž pro korekci využíváme jako referenci rentgenový snímek zdravé kontralaterální končetiny.

 

Nejčastěji bývají používány metody vnitřní fixace kostí, zvláště chirurgické ploténky a šrouby. Po přetnutí a srovnání kosti ji spojíme osteosyntetickou dlahou. Tato technika je jedna z jednodušších, ale je spojena s některými nevýhodami. Většinou je repozice do žádaného stavu o něco méně precizní a závisí výrazně na odhadu a zkušenosti chirurga. Jednou fixovanou kost nelze po ukončení zákroku dál korigovat, stav je neměnný a to i v případě že korekce není ideální. Ploténka a šrouby většinou zůstává natrvalo v kosti, což může vést dlouhodobě ke komplikacím. V opačném případě znamená odstranění implantátu další, poměrně invazivní chirurgický zákrok. 

 

Jako alternativní fixační metoda je často používána vnější kosterní fixace. Při této metodě je po samotném přetnutí kosti aplikován klasický lineární externí fixátor. V majoritě případů to znamená zavedení hřebů do kostí, které jsou následně spojeny jako vnější “lešení” pomocí carbonátových tyčí nebo akrylátu. Velkou výhodou vnější kosterní fixace je možnost miniinvazivního zavedení hřebů, tedy bez nutnosti vytvoření velké operační rány. Také je možné ještě bezprostředně po operaci srovnat a upravit pozici kosti, než je konstrukce definitivně fixována. Nicméně je další ovlivnění osteotomie a osy kosti i při využití lineárního externího skeletálního fixátoru minimální.

 

Po zhojení osteotomie lze velice jednoduše a neinvazivně odstranit hřeby a v kosti nezůstávají žádné další reziduální implantáty, které by mohly dlouhodobě činit potíže.

 

Nejsofistikovanější a nejúčinnější metodou korektivních osteotomií je dnes bezpochyb využití takzvaného kruhového vnějšího kosterního fixátoru dle Ilizarova. Aplikace kruhového fixátou je z technického hlediska bezpochyb ta nejnáročnější a vyžaduje značné zkušenosti chirurga. Na druhé straně je ze všech metod nejméně invazivní, většina hřebů je zavedena dokonce zcela miniinvazivně přes kůži pacienta. Používané hřeby jsou velice tenké, ale tím že je při operaci napínáme speciálním nástrojem získávají obrovskou pevnost a odolnost. Kruhy umožňují zavedení hřebů do kosti ze všech stran. Hlavní jedinečnou výhodou kruhových fixátorů je ovšem možnost průběžné korekce pozice kruhů a tím i pozice kosti. Jinými slovy můžeme pomocí postupného dotahování fixátoru postupně korigovat osu končetiny nebo ji dokonce pomalu prodlužovat (až 1-1,5 mm/den!). Tím se nám dostává do rukou zcela ojedinělý nástroj pro korekci růstových deformit psů a koček. V současnosti používá techniku kruhových vnějších fixátorů v České republice jen velice málo veterinárních pracovišť, zvláště pro to, že metoda vyžaduje speciální tréning chirurga a nákladné instrumentárium. Výsledky jsou ovšem ve srovnání s konvenčními metodami zcela ohromující. Proto se tato technika stala v naší ortoedické praxi zcela nepostradatelnou. Většina pacientů je za pouhých 6 až 8 týdnů zcela vyléčena.

 

Není náhodou, že jsou kruhové fixátory v humánní medicíně dnes jednoznačně zlatým standardem při řešení růstových deformit u dětí.

 

 

 

 

 

Autor textu:

 
MVDr. Jan Hnízdo
 
Veterinární klinika Bílá Hora
 
www.animalclinic.cz; www.exopetvet.cz

 

 

 

 

 

Text převzat:

 
z časopisu Planeta zvířat - www.planetazvirat.cz