Bonitace a svod
Autor: Ivana Švelchová <(at)>, Téma: Chovatelství, Vydáno dne: 25. 04. 2011



Mnozí z nás touží po pejskovi, a aby si skutečně pořídila vysněné plemeno a ne jeho křížence, pořídí psa s průkazem původu (PP). Průkaz původu zaručuje, že vaše miminko vyroste v zástupce plemene, jaké jste si vybrali, a ponese i typické povahové rysy plemene. Samozřejmě ani PP nemůže zaručit, že každý pejsek bude šampion, a bude se tak moci automaticky podílet na čistokrevném chovu. Proto jsou zde např. bonitace a svody, kde pejska zhodnotí a popř. zapíší do PP jeho vady.



 

 

 

Bonitací a svodů se nejčastěji účastní lidé, kteří mají v úmyslu na pejscích chovat. Pokud chceme po naší Mařence nebo Alíkovi štěňátka, která také budou mít průkaz původu jako jejich rodiče, musí být uchovněni.

 

 

 

Co je bonitace?

 
Jedná se o výběr jedinců (zjištění bonity) pro chov daného plemene.
 
Bonitace se koná dvakrát ročně pro psy s PP a mohou se jí účastnit pouze jednou za život ti, kteří dosáhli určitého věku (většinou 12. měsíců) a mají splněné ostatní podmínky pro zařazení do chovu. Bližší specifika, včetně termínů si určuje každý klub plemene sám. Bonitace je tedy poslední „zastávkou“ k cestě za čistokrevnými potomky s PP.

 

Je v mnoha ohledech podobná výstavě, jedná se ale o podrobnější „prohlídku“. Na bonitaci vám pejska zváží, změří, prohlídnou zuby, prohmatají ocas a u psů i kulky. Bonitační komise také kouká na úhlení končetin, rovná záda, barvu oka, složení či postavení uší a celkový exteriér pejska. Kromě vzhledu se ale také posuzuje povaha a zdraví (např. RTG kyčlí). Hodnotí, nakolik váš miláček splňuje standard FCI daného plemene.

 

Všechny výsledky se zapisují do bonitační karty, ať už přímo nebo pomocí kódů. V kódu je uvedeno, nakolik se daný jedinec od standardu odchyluje, a je možno si tak o psu udělat předběžný obrázek, aniž by ho člověk viděl naživo. Je to velmi dobrá pomůcka zejména pro chovatele, kteří hledají ženicha či nevěstu pro svého chlupáče. Na závěr bonitace se výsledky zapíší do průkazu původu psa s poznámkou – chovný/nechovný.

 

 

 

Chovný I – splňuje všechny požadavky a může se podílet na čistokrevném chovu.

 
Chovný II – splňuje požadavky s drobnými odchylkami, které je možné tolerovat, musí se na ně však pamatovat při výběru partnera.
 
Nechovný – pes vykazuje vady vylučující z chovu dle standardu FCI.

 

 

 

 

 

Co je svod?

 
Popisný svod bývá dvakrát do roka (jarní a podzimní). Stejně jako u bonitace se ho pejsek účastní pouze jedenkrát za život, až na výjimky. Účastní se jej pouze psi s PP, kteří dosáhli určitého věku. Stejně jako u bonitace věkovou hranici a termíny svodu určuje klub plemene. Zpravidla bývá nejnižší věková hranice pro účast na svodu 6. měsíců. Na rozdíl od bonitace pes účastnící se svodu nemusí mít splněnou žádnou výstavu či jinou podmínku pro uchovnění.

 

Komise opět hodnotí, nakolik se pejsek odchyluje nebo přibližuje standardu FCI a vše zaznamenává do Svodové karty, jejíž kopii po ukončení svodu dostane majitel pejska. Hodnotí se výška, skus, postavení ocasu, pohyb, úhlení končetin, rovná záda, postavení a vzhled uší, barva očí a celková exteriérová podobnost standardu. Do Svodové karty je také zaznamenán výsledek doporučen k chovu/nedoporučen k chovu/odklad.

 

 

 

Nedoporučen k chovu – pes vykazuje vady vylučující z chovu, a není tak možné ho k chovu doporučit.

 
Doporučen k chovu – splňuje veškeré požadavky dle standardu FCI.
 
Popisný svod odložen – u jedinců vykazujících vadu, která ale s ohledem na vývoj psa může vymizet. Např. pigment, malá výška, neplnochrupost.

 

 

 

 

 

Dizínkův svod

 
Protože je Dízan už velký, také jsme se účastnili svodu. Klub plemene stafordšírský bulteriér udává jako podmínku účasti věkový limit od 12. měsíců. Byli jsme natěšeni a nervózní, jelikož toto bylo naše první předvedení takto na veřejnosti. Byla jsem zvědavá, jak paní rozhodčí Dízana zhodnotí, jelikož mezi psy na svodu byl rozhodně nejmenší a nejhubenější. Nejeden člověk si ho spletl s fenečkou. Dizi to ale nesl statečně a celý den byl moc hodný a trpělivý. Když jsme přišli konečně na řadu, už se mi třásly ruce, takže jsem byla ráda, že Dizi není takový trémista jako já. Naprosto suverénně nakráčel doprostřed místnosti před poradkyni chovu, která hodnotila. Nechal si prohmatat kulky, ocásek, zkouknout zuby a změřit výšku. Pak už jsme se jen prošli po kruhu a posadili se před pani rozhodčí, aby mohla posoudit výraz. No a bylo vymalováno. Jako posudek jsme dostali „doporučen k chovu“, ale vyslechli jsme si náležitý komentář. Údajně vypadáme jako z Dachau, máme blbě složené uši a jsme malí. Ono vidět stafbulího kluka, co se vejde do rozměru podle standardu, je dnes poměrně vzácnost, tak jsme nejspíš paní poradkyni trochu překvapili. Nevím, jak jinak si představovala složené uši a pochybuji, že v Dachau měli k jídlu půl kila masa a přílohu denně na osobu. Každopádně popisný svod pro nás byla velká událost a ještě větší zkušenost. Tolik stafbulíků najednou jsme ještě neviděli .