Demodex canis (trudník psí)
Autor: Ivana Švelchová <(at)>, Téma: Zdraví, Vydáno dne: 11. 12. 2010



Demodikóza je kožní onemocnění způsobené přemnožením parazita - trudníka. Trudník psí je roztoč žijící v chlupových váčcích a mazových žlázách. Při onemocnění způsobuje zánět chlupových váčků, jehož důsledkem je vypadávání chlupů a tvorba zarudlých míst až puchýřků. V malém množství žije v kůži většiny savců a teprve při oslabení imunity dochází k jeho množení, a tedy i typickým projevům demodikózy. .....

 


 

 

Trudníci mají doutníkovitý tvar těla velikosti 0,3 - 0,5 mm K jejich přenosu z matky na štěně dochází v prvních dnech štěněte, zejména při sání mléka. Demodex není jiným způsobem přenosný na zvíře ani člověka. Není tedy možné chytit jej při venčení v parku s ostatními psy a podobně.

 

Nejvíce postiženou skupinou psů jsou krátkosrstá plemena. Objevuje se např. u dobrmanů, dalmatinů, německých dog, mopsů, stafordů, šarpejů a molosovitých plemen. Z dlouhosrstých plemen se objevuje demodikóza u kólií, bobtailů, West Highland white teriérů a afgánských chrtů.

 

 

 

Vyšetření

 

K vyšetření pro zjištění přítomnosti trudníka se používá hluboký kožní seškrab a odběr chlupů. Seškrab i odběr chlupu se provádí v místech, kde nemocná tkáň přechází ve zdravou. Chlupy jdou v těchto místech lehce vytrhnout, spíše vypadávají samy. Bolestivost vyšetření je závislá na oblasti, odkud se vzorek odebírá. Převážně ho ale psi snášejí dobře.

 

 

 

Klinické příznaky

 

Demodikóza se projevuje již výše zmíněným vypadáváním srsti. Jedná se o okrouhlá ložiska s prořídlou srstí a šedou barvou kůže. Uhynulí a oslabení trudníci jsou zanášeni krví do míšních uzlin, které pak bývají zvětšené. Mohou se také objevovat drobné puchýřky. Je důležité dát pozor, aby si pes puchýřky neškrábal a nezanesl tak do nich infekci. Při infekci přichází na řadu antibiotika, která oslabují imunitu, a tím pádem posilují výskyt demodexe. Dostáváme se tak do začarovaného kruhu. Podle rozšíření a věku psa rozlišujeme několik forem demodikózy.

 

 

 

Formy

 

Lokální - objevuje se jen na několika místech jako okrouhlá ložiska. Nejčastěji bývá na hlavě, okolo očí a čumáku.

 
Generalizovaná - větší výskyt ložisek. Objevuje se i na bocích psa, lopatkách a nohách. Nedoléčená generalizovaná forma často přechází v pododemodikózu.
 
Pododemodikóza - vyskytuje se v meziprstí. Tato forma je bolestivá a psa může výrazně omezit v pohybu. Jedná se o nejhorší formu.

 

Juvenilní - Touto formou trpí nejčastěji štěňata ve věku 3. - 10. měsíců, může se však vyskytnout až do 2 let věku. Velmi často se vyléčí sama a není potřeba žádného zásahu. Převážně se jedná o lokalizovanou formu, kdy jen malé procento přechází ve formu generalizovanou.

 
Adultní - u dospělých psů. Může být jak lokální tak generalizovaná.

 

 

 

Snížená imunita

 

Oslabení imunity může být dáno geneticky, v důsledku závažného onemocnění nebo po dlouhodobém podávání imunosupresivních látek (např. kortikosteroidů, protinádorové terapie). U štěňat nastává imunitní problém často po očkování. Před zahájením léčby (zejména u generalizované formy) je vhodné nejprve vyloučit zdravotní problém, popř. ho začít léčit. Po celou dobu léčby doporučuji přidávat látky na posílení imunity. Osobně mám vyzkoušený např. betaglukan, pupalkový olej, sirup s echinaceou, ostropestřec a jiné byliny. Současně s léčbou někteří majitelé nemocných psů přistupují k injekcím na posílení imunity. Toto řešení je velmi individuální.

 

 

 

Léčba

 

Názory na léčbu se různí. Je nutné se vyvarovat léčení steroidy, které snižují obranyschopnost. Nejšetrnějšími způsoby léčby jsou např. obojky a pipety obsahující Amitraz (Preventix, Pro Meris Duo, Advocate - tento jediný amitraz neobsahuje). Nejedná se o žádnou razantní léčbu a psa tím nijak nevystavujeme stresu. Účinnost těchto přípravků bývá však podstatně nižší než u razantnějších léčebných postupů. Dalším velmi rozšířeným způsobem léčby jsou koupele (Ectodex, Tactic). Koupele jsou velmi nepříjemnou procedurou jak pro psa, tak páníčka, díky jejich charakteristickému zápachu a četnosti použití. Je nutné je provádět v otevřené větratelné místnosti. Pro psa i člověka jsou mnohdy stresující a bohužel dlouhodobou záležitostí.

 

 

 

Prevence

 

Dezinfekce prostředí je mýtus, který se nezakládá na pravdě. Neexistuje jiná prevence než koupě štěněte od naprosto zdravých rodičů. Bohužel ne vždy je možné rozpoznat, zda jsou či nejsou rodiče zdraví. Mnohdy to ani chovatel sám neví. Dle mého názoru je jedinou prevencí kastrace nemocných fen a psů s geneticky přenosným, imunitním problémem. Mnoho chovatelů tak bude namítat, že v tom případě není na jakých psech chovat. Chceme ale opravdu nemocná štěňata? Já tedy ne.

 

 

 

Chov

 

Jsem zastáncem chovu na zdravých jedincích. Fena, která prodělala demodikózu, může být klinicky zdravá, přesto však bude trudníka přenášet na svá štěňata. Je na místě se také ptát, proč zrovna u té konkrétní feny či psa se demodex projevil. Zda nízká imunita není také genetickým předpokladem pro další generace. Myslím, že psů je v našich zemích dostatek a bohužel nemocní převládají. Proč tedy chovat další nemocné jedince, kteří mají již předurčené útrapy s demodexem a nízkou obranyschopností organismu?

 

 

 

Máme demodex

 

Neexistuje zaručený postup, jak se po takovém zjištění zachovat. Prvotní kroky by měly směřovat ke kontaktování chovatele, od kterého jste si štěně brali, popř. majitele fenky. Zkuste se domluvit na variantě vhodné pro obě strany, ať už se jedná o vrácení štěněte nebo finanční kompenzaci ze strany chovatele. Pokud vám chovatel nevyjde vstříc, zkuste se spojit s poradcem chovu. V případě, že se vám nedostane dovolání chovatele ani poradce chovu, doporučuji štěně vrátit. Můžete tak učinit do 14 dnů od podepsání smlouvy. Ušetříte si tak mnoho trápení a nervů s léčbou a domáhání se spravedlnosti. Naštěstí není vše jen černé a stále ještě existují chovatelé, kteří se k problému staví čelem a jsou ochotni dohodnout se a popř. pomoci. To byl naštěstí i náš případ a jsem za to velmi ráda.

 

 

 

Demodex je onemocnění, které, si troufnu říct, psa i páníčka nejvíce ničí po psychické stránce. Léčba je mnohdy zdlouhavá a nepříjemná. Štěně musíte několikrát týdně koupat a rozhodně z toho není nadšené. Nezbývá proto než doufat, že psů, kteří si tímto budou muset projít, bude méně a méně.