Když pes odchází
Autor: Veronika Hůlová <(at)>, Téma: Psí příběhy, Vydáno dne: 13. 11. 2010



Mnoho lidí nese ztrátu svého psa stejně tak špatně, jako smrt blízkého člověka. I když jsou lidé se smrti psa smířeni a mnohdy ji očekávají, po smrti svého miláčka zjistí, že na ni nebyli zcela připraveni. Lidé si nechtějí připustit, že jejich drahý pejsek, který jim byl dlouhou dobu společníkem, odešel do věčných lovišť. Mohou upadat do dlouhotrvajícího zármutku, který může být doprovázen výčitkami a stavy slabosti. Mnoho kynologů doporučuje pořídit si v co nejbližší době pejska nového, a tím si strádání nad smrtí ulehčit. Pravda, ne každému člověku nový pejsek od zármutku pomůže, ale ve většině případů se tak stává. ..... 

 

 


 

 

Ráda bych se s vámi podělila o náš rodinný příběh.

 

Moje teta měla dvanáct let pejska, německého boxera. Se mnou a s mojí sestrou prakticky vyrůstal, celá rodina si na něj zvykla. Chodil s námi na procházky, v létě se těšil na to, až mu budeme házet jeho milované klacíčky do vody a on pro ně bude moct radostně skákat a pak se s námi na břehu o ně přetahovat. V zimě, když jsme si vyndali sáňky a vytáhli je na kopec, nadšeně utíkal s námi a po celou dobu jízdy dolů nám radostně doslova ožužlával boty. Pokud nám někomu bylo smutno, byl to právě on, náš milovaný Bertíček, který nás vyslechl, nebo alespoň my jsme měli ten pocit. Sdílel s námi veškeré radosti i starosti. Ale léta ubíhala a z pejska v nejlepších letech se stal pes, který už potřeboval svůj klid. Měl rád svoji misku plnou jeho oblíbených granulí a svůj pelíšek u kamen, kam uložil své naplněné bříško a své staré, bolavé nohy. Když už mu nohy nesloužily natolik, že nevyšel po schodech do pokoje, který měl tak moc rád, vzal ho táta do náruče, a i přes pejskovu velkou váhu jej vynesl nahoru. A když chtěl zpět, štěkl u dveří a táta snesl Berta zas dolů. Postupem času jsme viděli, že zdraví našeho mazlíčka je stále horší a horší. Vždy, když jsme odjížděli, loučili jsme se s ním tak, jako kdybychom ho měli vidět naposled. Všichni jsme věděli, že ani on nebude na světě věčně, ale nikdo jsme si nechtěli připustit, že chvíle jeho odchodu se nezadržitelně blíží. Zprvu začal jen šedivět. Později se mu na nohou dělaly ošklivé boláky, které praskaly, a vytékal z nich hnis. Pak už pejsek ztěží docházel na záchod. Jednoho dne nám zazvonil mobil se zprávou od tety: ,,Museli jsme nechat Bertíka uspat“. Krátká, ale výstižná sms nám změnila pár nadcházejících dní. Celá rodina věděla, že náš pejsek už není mezi námi, a promítali jsme si ty nádherné chvíle, které jsme s ním prožili. Trvalo nám dlouho, než jsme se se ztrátou pejska vyrovnali. Když jsme příště přijeli za tetou, běhalo po zahradě rozjívené a neskutečně kouzelné štěňátko, jak jinak než německého boxera, se jménem Bet. Jméno bylo tak podobné jménu pejska předchozího snad proto, aby nám našeho miláčka připomínal, a právě proto si také vysloužil přezdívku ,,náhradník“. Jasnou věcí ovšem je, že všichni jsme se díky novému pejskovi se ztrátou Bertíka vyrovnali mnohem lépe a s Betem si užívali věci stejně tak, jako by to byl Bert. Léta opět ubíhala a nyní je z Beta pejsek v nejlepším věku. Má opět rád svoji misku plnou granulí a pelíšek, kam uloží své napapané bříško.

 

 

 

 

 

V souvislosti se smrtí psa je velmi často zmiňováno slovo eutanázie. Mnoho lidí se již jen samotného slova obává, natož pak onoho aktu. Pokud se ovšem pes ve svém životě v podstatě už jen trápí, je například po velmi těžké nemoci, ze které není možné zotavení, nebo pokud je už natolik starý, že jeho tělo není schopno vykonávat základní funkce, není prakticky na výběr. Je to neuvěřitelně těžké rozhodnutí, ale ač to zní paradoxně, v mnoha případech onomu pejskovi opravdu pomůžete a eutanázie je pro něj v podstatě vysvobození z trápení.

 

V dnešní době máte dokonce možnost se rozhodnout, kde k eutanázii dojde - zda u zvěrolékaře v ordinaci nebo u Vás doma. Pro většinu psů je věčné uspání lépe snesitelné doma. Nejsou stresováni nemocničním prostředím, ale naopak pro majitele bývá mnohdy uspání jejich mazlíčka hůře snesitelné doma. V místě, kde k eutanázii dojde, vidí majitelé akt i o mnoho měsíců později, a tak se pro ně jejich domov může stát stresujícím (neplatí však ve všech případech). Pokud se rozhodnete pro uspání v ordinaci, doporučuji domluvit se s veterinářem na době, kdy nebude v čekárně rušno. Pejska i Vás by to mohlo zbytečně rozrušit a znepokojovat. Je lepší, pokud Vás do ordinace a i zpět někdo doprovodí, někdo, kdo Vám může poskytnout podporu. Pokud zůstanete se psem i v jeho poslední chvíli a zůstanete poměrně klidní (i když je to neskutečně těžké a vyžaduje to velmi velkou dávku ovládání), zůstane poměrně klidný i on, a tak jeho odchod ze světa bude ,,lehčí“.

 

Buďte si jistí, že Váš pejsek při eutanázii netrpí. Proces je poměrně rychlý a bezbolestný.

 

Veterinář píchne pejskovi injekci s dávkou anestetika, které téměř okamžitě vyvolá ospalost a následný spánek, kdy je psovi podána další látka, aby mohl bezbolestně odejít.

 

Po smrti Vašeho pejska si můžete vybrat, kde a jak má být Váš psí miláček pochován. S veterinářem se můžete rovnou domluvit, zda má psa odvézt a pohřbít, zpopelnit anebo si jej můžete vzít domů, a pokud máte tak povoleno, tak pejska pohřbít na zahradě, třeba pod oblíbeným stromem, kam budete chodit uctívat jeho památku.

 

A na závěr se snad hodí už jen jediná věta - vzpomínejte na svého psího kamaráda s radostí a láskou.