Tržné, řezné a jiné rány - jejich léčba
Autor: Pavla Gašpárkova <pavla.r(at)hafbezobav.cz>, Téma: Zdraví, Vydáno dne: 07. 11. 2007



Naše zkušenosti 
      Mám 3 a půl letého psa Rustyho plemene rhodesian ridgeback. Měl už, jako asi každý pes, někdy nějaké rány, a to buď od jiného psa, od větví nebo na packách od skla, atd..
      První tržnou ránu Rustymu uštědřil nějaký malý kříženec u nás v parku. To Rustymu bylo asi 5. měsíců a byl ještě malé a živé štěně. Bohužel kříženec už byl starší a nějak jeho nadšení pro hru nesdílel. Vylítnul po Rustym a zasekl mu zub do stehna. Rusty se lekl a jak uskočil, kříženec mu zubem roztrhl nohu. Měl asi 7 cm dlouhou ránu, která naštěstí nebyla moc hluboká, byla to jen roztržená kůže. .....

Stalo se to v neděli večer a už byla tma, a tak jsem si rány nejdřív nevšimla. Jak jsem si jí všimla, rozeběhla jsem se zpět ke kříženci a jeho pánovi, zeptat se, zda-li je pes očkovaný. Očkovaný „prý“ byl - měl známku o vakcinaci. Jelikož byl víkend, měly všechny veterinární ordinace v okolí zavřeno a já byla sama doma bez auta a řidiče. Tehdy jsem ještě nebyla na takovéhle situace vůbec připravená, a tak jsem doma neměla skoro nic na ošetření. Vypláchla jsem ránu tedy alespoň vodou a vystříhala chlupy v okolí rány. Náplastí jsem stáhla ránu k sobě. Musela jsem celou noc Rustyho hlídat, aby si ránu nelízal. Ráno jsme vyrazili na veterinu. Pan doktor ránu vyčistil a konstatoval, že to ani šít nebylo potřeba. Pochválil mě za vystříhání okolí rány. Je to dobré z toho důvodu, že se pak chlupy v ráně nezanítí a nezpůsobí komplikace při hojení. Rusty má dobrou schopnost hojení, a tak asi za 14 dní už měl ránu krásně zahojenou. Na obrázku je vidět jak vypadala rána asi po 4 dnech (foto 1). 
      Další zranění potkalo Rustyho na Silvestra – to mu bylo 7. měsíců. Přetahoval se s jednou RR fenkou o klacek a ta skousla místo klacku Rustyho tvář. Měl 3 díry od zubů. Tyto rány byly už podstatně komplikovanější. Dvě rány vedly směrem dolů, a tak hrozilo, že se udělá v ráně hnisavá kapsa. Bylo proto potřeba několikrát denně proplachovat ránu roztokem Betadine. Byla to docela bitva. Jelikož to Rustyho asi hodně bolelo, museli ho vždy dva držet a jeden proplachoval. Byla jsem ráda, že jsem na dovolené s pejskaři, kteří už vědí, co je potřeba mít s sebou. Zase jsem byla absolutně nepřipravená. Od ostatních jsme si zjistila, co člověk pro první pomoc pro svého psa potřebuje, a po příjezdu do Prahy jsem si založila lidsko-psí lékárničku na cesty (viz související články). Přijeli jsme domů a ještě nějaký ten den jsme rány proplachovali. Opět díky dobré hojivosti byly rány do třech týdnů skoro zahojené. Takto rány vypadaly asi po 14 dnech hojení (foto 2). Stále si ránu škrábal, a tak si často strhl strup. 
      Asi o měsíc později vyjela po Rustym fena německého ovčáka kvůli aportu. Nejspíš ho chtěla jen odehnat, ale cvakla ho do boku hned za přední nohu - naštěstí to byla jen roztržená kůže o zub (foto 3). To už jsme byla přeci jenom více vybavená, a tak jsem chlupy kolem vyholila, propláchla ránu roztokem Betadine. Měla jsme už i náplasťové stehy – mašličky – a tak jsem jimi ránu stáhla. Obden jsem ještě přidávala framykoinovou mast a rána byla za 14 dní úplně zahojená. 
      Jednou zase běhal Rusty po poli na společné procházce po cvičení. Domů nás vezla autem kamarádka s výmarkou, a když jsme dojely domů, všimly jsme si, že jsou krvavé stopy na podlaze kufru auta. Doma jsem Rustyho důkladně prohlídla, měl rozřízlý polštářek na zadní noze. Asi na poli šlápl na nějaké sklo. Z vyprávění jsem věděla, že hojení takovýchto ran je zdlouhavé - rána se znovu často otevírá. Tak jsem se rozhodla navštívit veterinárního lékaře. Bylo to opět o víkendu, ale tentokrát přes den, a tak měla jedna klinika poblíž otevřeno. Bohužel jsem byla naprosto nezkušená, co se týče narkózy. Nikdy mě nenapadlo konzultovat toto téma s kamarády pejskaři. Dneska už vím, že by na zašití takovéto rány stačilo lokální umrtvení. Člověk se stále učí. Pan doktor dal Rustymu celkovou narkózu na operačním stole a nechal mě samotnou s usínajícím skoro 40 kg psem. Měla jsem co dělat, abych udržela bezvládně padající Rustyho tělo na stole. Musela jsme si zavolat na pomoc bratra. Když už úplně usnul, jal se pan doktor šití a my čekali v čekárně. Asi za 20 min. byla rána zašitá (4 stehy), a tak jsme spolu s doktorem a bratrem opatrně sundali Rustyho ze stolu na zem na deku. Dostal injekci na probuzení. Seděla jsem u něho na zemi asi půl hodiny, hladila ho a mluvila na něj, aby nebyl vystresovaný, co se to děje, až se bude probírat z narkózy. Když se začal pomalu probírat, kňučel a bylo vidět, že je vystrašený. Asi po půl hodině byl schopen vstát a odejít po svých do auta. Doma si lehnul na postel a spal až do večera v jednom kuse (foto 4). V noci mám bohužel někdy dost tvrdé spaní. Probudilo mě až hlasité mlaskání. Rusty si rozerval obvazy, vytrhal stehy a ránu dokonale vylízal. Brzy ráno jsme tedy jeli na veterinu znovu. Pan doktor řekl, že už to nemá cenu šít, ránu vydesinfikoval, dal na ní antibiotikovou mast a znovu zavázal. Koupili jsme u něj i límec, aby si Rusty na ránu nemohl. Jelikož byla zima a všude byl sníh a mokro, zakoupila jsem u pana doktora též i neoprenové botičky. Asi po 4 dnech, když jsem přišla domů z práce, našla jsem Rustyho opět s rozervanými obvazy a rozkousaným límcem. Dodnes nechápu jak to dokázal. Takto vypadala rána druhý den po vykousání stehů (foto 5) a cca měsíc po šití (foto 6). Jelikož se rána stále otevírala, trvalo její hojení asi 2 měsíce. Denně jsem ránu převazovala a první týden na ní dávala framykoinovou mast. Po asi měsíci už chodil bez obvazů a ven nosil už jen neoprenovou botu. Je to dobrá věc, ve sněhu dobře uchová nohu v suchu, ale na lítání v loužích to není. Dnes už není jizva ani patrná. 
      No a pak začal Rusty dospívat a šrámy začaly přibývat, naštěstí se nikdy nejednalo o nic závažného, většinou to byly jen nějaké šrámy z potyček s jinými psy, jako např. roztržené ucho. To si přivezl z jedné psí akce. Asi má opravdu víc štěstí než rozumu, jelikož rána na uchu nebyla skrz a nebyla ani na krajíčku. RR trpí na třepení uší a špatné hojení ran na uších, ale Rusty má uši silné, a tak se mu rána zahojila celkem rychle. Na tuto ránu jsem použila opět proplach desinfekcí Betadine, a pak jsem ránu stříkala extraktem z česneku. Česnek je totiž přírodní antibiotikum a desinfekce a dobře zatahuje rány. Občas jsem použila zásyp na rány. 
      Nebo když ho na cvičáku kousl stejně pubertální RR do přední nohy. Bohužel to bylo zrovna v oblasti kloubu, a tak jsem raději s Rustym zajela na veterinu, kdyby náhodou byla zasažena zubem i kost nebo kloub. Naštěstí tomu tak nebylo, ale vytvořila se asi 10 cm kapsa, a tak jsem musela opět několikrát denně proplachovat ránu ředěným roztokem Betadine. K aplikaci a proplachování používám převážně injekční stříkačky.

Dnes už po mnoha zkušenostech vím, kdy je potřeba veterináře navštívit, a kdy stačí jen domácí ošetření. Takže pár rad dle vlastních zkušeností na závěr. Nejdůležitější je ránu vyčistit a vypláchnout nějakým desinfekčním roztokem (Betadine je podle mě nejlepší – neštípe). Dále je dobré ránu zatáhnout náplasťovými stehy a kolem rány odstranit chlupy. Pokud je ale rána hluboká a směrem dolů, hrozí vznik hnisající kapsy, a tak se musí rána často proplachovat a nechat otevřená, aby mohlo všechno dobře vytéct a nehnisalo to uvnitř rány. POZOR - pokud je u rány podezření na zasažení kloubu nebo kosti, nesmí se rána čistit žádnou desinfekcí ani jodem. Nejlepší je v takovém případě raději navštívit veterináře, který nejlépe určí rozsah zranění. To samé platí pro ránu, která je hluboká až do masa a je nutné šití rány. Ovšem znám i lidi, kteří si psy šijí doma sami.