Jak jsme chovali štěňátka II
Autor: Benkeová Milena <mbenkeova(at)seznam.cz>, Téma: Chovatelství, Vydáno dne: 22. 08. 2007



Domů dorazíte ve tři ráno provázeni celou cestu srdceryvným pištěním hladových drobečků. Totálně bez energie a psychicky někde u dna nachystáte pro rodinku vystlanou teplou ohrádku, přestěhujete fenku z prádelního koše a přiložíte k ní štěňata. Dáma však otočí čenich na opačnou stranu a znova usíná, krkavčí matka jedna. Je to na vás.

Chystáte štěňatům mléko a krmíte jednoho po druhém a snažíte se neslyšet nervy drásající nářek těch dosud nenakrmených ( ještě že jsou jen čtyři). Když nakonec zavládne ticho a klid, ihned usnete, na půl hodiny. Potom se začnou opět ozývat. Celé si to zopakujete. Za hoďku zas, i s masáží bříšek. Stejně kňourají. To už bivakujete v předsíni na karimatce, ať jste k nim co nejblíž. A máma si spinká, nezahřívá, neolizuje. Ze zoufalství si nastrkáte mimina za triko a pod deku a ejhle- hodinu a půl je ticho, spíte všichni. A potom zjistíte, že mamča se probudila, něco usilovně hledá a čenichá pod dekou. Že by s odcházející narkózou přicházelo mateřské cítění? Nejen to, dva kluci se dokonce přisají ke strukům. Před polednem už všichni čtyři. Odpoledne , dosud nedůvěřivě, zíráte na obrázek šťastné rodinky kolem naprosto vzorné matky. Druhý den chystáte mléko naposledy- není proč přikrmovat. Štěňata nepiští, nekňourají, válí se, živí se u mámy nebo chrní.
Začne vám vrtat hlavou, jestli je to normální. Není jim něco? Jsou tak potichu… Sháníte se po kuchyňských vahách a vážíte jednoho po druhém raději ráno i večer, co kdyby ubývali?. Uklidníte se až tak po týdnu, kdy musíte vážící misku vyměnit za větší- do téhle se už nevejdou. V každém případě jste tuto bitvu vyhráli. A mamina taky.
Po týdnu je přestěhujete na terasu do připravené luxusní boudy, prostorné, zateplené, vystlané. Po dalším týdnu otevřou mrňousové oči, a nespěchají s tím, v úterý jedno oko a ve středu druhé.
To už máte vybraného vítěze, toho, který se má stát korunním princem vaší smečky. Když se vás někdo zeptá, podle čeho jste si ho vybrali, zaručeně to nebudete vědět- zkrátka se vám líbí. A stejně zaručeně později zjistíte, že jste trefili do černého. Pochopitelně i všichni ostatní kluci jsou krásní, když ne po mamince, tak po tatínkovi. Ale ten jeden je tak nějak ještě krásnější.
Štěňata rostou. Derou se ven z boudy a okupují celou terasu. Pokud neodpočívají nebo nejedí, perou se mezi sebou a podnikají na sebe zuřivé výpady. Ňafají a vrčí. Nemilosrdně likvidují všechny gumové i dřevěné hračky, boty, tkaničky, hadry na podlahu, výčet je tím delší, čím více předmětů je na terase umístěno. Začínají ve čtyři ráno. Víte to přesně, protože spíte v místnosti vedle terasy a budí vás bušení dřevěných hraček o dlažbu a zvuky, jako když pracovní četa bobrů šturmuje se stavbou hráze. Hlasitě protestují pokaždé, když jim máma uteče na dvorek. Učí se sami jíst a pít a během deseti minut jsou schopni vyrobit bez problémů pět loužiček. Terasu vytíráte třicetkrát denně.
Významný přelom přijde měsíc po jejich narození: všechny i s mamčou a boudou je vystěhujete na dvorek. Terasa už je pro jejich aktivitu ( myšleno kolektivní řádění) malá. Mnohonásobný životní prostor skýtá mnohonásobné možnosti jeho likvidace. Počet živých okrasných keříků se během několika dní sníží na polovinu-zůstanou jen ty odolné, příliš trnité nebo příliš vzrostlé kousky. Miska na vodu bývá vytrvale ohryzávána a každé ráno ji hledáte po celém dvorku. Houpací síť je prokousaná na mnoha místech natolik, že už zdaleka není bezpečné se do ní uložit. Brožovaný výtisk Jamese Herriota, pozapomenutý v síti, naleznete ohlodán do pravidelného oválu.
Štěňata jsou zdravá, žravá, velmi čilá a každým dnem čilejší. Podnikáte s nimi krátké vycházky do okolí, čímž se okamžitě stanete místní atrakcí ( ani ne tak vy jako štěňata), kterou si kolemjdoucí fotografují na mobily. Co dva týdny poctivě odčervujete, zbývá dvakrát naočkovat a mohou do světa.
Pochopitelně inzerujete jako diví, kde se jen dá. Samozřejmě chcete, aby se měli kluci dobře a pečlivě lustrujete každého volajícího. Některé telefonáty považujete za kuriozní, sem tam nevycházíte z údivu, zjistíte-li, že ten člověk, který vaše štěně tak hrozně chce, si nějak neuvědomuje, že
- zbytky z kuchyně nelze považovat za pořádné žrádlo
- dlouhosrstému psu je nutné vyčesávat kožich
- pravidelným pohybem se nemyslí vypuštění na pole za barákem jednou týdně
- tříměsíční štěně opravdu nemůže být celý den zavřené v bytě samo.
Někteří telefonující bývají těmito informacemi téměř konsternováni.
S těmi, kteří lustrací bez úhony projdou, se většinou domluvíte, že se přijedou na štěňata podívat, případně vybrat si. A tady zaplaťpámbů za každého zájemce, který doopravdy přijede. Připravte se na řadu telefonických sdělení obsahujících úžasná množství ochořelých příbuzných, nepojízdných automobilů, náhlých dopravních nehod a nečekaných rodinných komplikací. Nevšední skupinu tvoří ti, kteří si domluví termín návštěvy, nepřijedou, neomluví se a pro jistotu si ještě znedostupní mobilní telefon. Zajímavé, bývají to dospělí lidé.
Po všech těchto peripetiích, zbytečně pročekaných hodinách a fantastických výmluvách vás skutečně překvapí, že nakonec jsou všechna štěňata přece jen šťastně v nových domovech. Opravdu si oddechnete.
Vlastně ne všechna. Jeden přírůstek do smečky vám přece zůstal doma a teď zaměstnává maminu za všechny čtyři brášky dohromady.
No jo, už je velký, už potřebuje, aby se mu někdo ( hádejte kdo!) věnoval, aby si ta vaše holka po několika náročných měsících konečně odpočala. A to bude teprve zážitků!