Agresivita - Díl první
Autor: Iveta Sršňová <(at)>, Téma: Etologie, Zdroj: KVS o.s. - Iveta Sršňová www.k9.wbs.cz, Vydáno dne: 01. 11. 2006



Problematika agrese vůči nečlenům rodiny a jiným psům je relativně častou záležitostí. Pokud agresivita vzniká mezi psy v jedné domácnosti, jedná se nejčastěji o agresivitu konkurenční. Pokud je agresivita namířena proti cizím psům, je nutno uvažovat o jedné ze tří možností: agresivitě intrasexuální, agresivitě ze strachu a teritoriální agresivitě. Poslední dvě jsou taky nejčastějšími typy agresivity vůči osobám - nečlenům rodiny. Ve skutečnosti je jejich etiologie, diagnostika a celková léčba stejná, ať se jedná o agresivitu vůči lidem nebo psům.

Agresivita mezi psy žijícími v jedné domácnosti 
 

Prvním diagnostickým krokem je pečlivé provedení fyziologického a neurologického vyšetření, za účelem vyloučení onemocnění, které by mohlo agresivitu způsobovat. Měla by být vyšetřena hladina TSH a T4, za účelem vyloučení hypothyroidismu. Pokud není diagnostikováno onemocnění, nejpravděpodobnějším nálezem dominantní agrese mezi psy. Zatímco opravdu většina těchto případů vzniká mezi psy stejného pohlaví, mohou se objevit i problémy mezi psy a fenami a to při hierarchické agresivitě ve smečce. Dominantní agresivita se začíná projevovat v případech, kdy je hierarchické uspořádání ve smečce nejasně definováno nebo nějakým způsobem změněno. Nástup problému buď obvykle souvisí s nástupem puberty mladšího psa, nebo pokud je dominantní pes oslaben stárnutím či chorobou. Pečlivá anamnéza objeví vznik agresivity v konkurenčních situacích, jako je např. doba krmení.

 

Často se tato agresivita projevuje pouze v přítomnosti majitele, jako objektu před nímž psi soutěží. Konkurenční agresivita někdy sama od sebe zaniká. V některých případech je ale postoj majitele jiný, než přirozené vyústění konfliktu. To v případě, že majitel preferuje slabšího jedince na úkor druhého psa, který je přirozeným vůdcem.Výsledkem je pak nepevně stanovený vztah dominance / submisivita, který vede k přetrvávání agresivity. Z toho vyplývá, že základem je přesvědčit majitele, aby vždy preferoval přirozeně dominantního jedince. V některých případech je toto doporučení dostačující k uklidnění situace, jinde je nutno použít kastraci či lékovou terapii.

 

Kastrace je opatření působící pouze v případě samců a měla by být provedena u nejsubmisivnějšího zvířete. Pokud dochází k vážným rvačkám, měli by být kastrováni oba psi. Důležité je nevykastrovat dominantního psa, protože by to mohlo snížit jeho postavení v hierarchii smečky. Léková terapie je určena pro případy těžkých rvaček, zvláště v případech impulsivity. Lékem první volby je Fluoxetin, který by měl být podáván dlouhodobě.