Úprava dlouhosrstých plemen aneb malá abeceda pro začátečníky - 1.část
Autor: Petra Sumeráková <(at)>, Téma: Chovatelství, Zdroj: www.iperial-bohemia.wz.cz, Vydáno dne: 18. 09. 2006



Tato příručka je určena pro všechny milovníky pejsků, především opravdových chlupáčů- kterých je dnes opravdu ohromná spousta- od mých milovaných shih-tzu počínaje, přes velmi oblíbené jorkšíráčky, maltézáčky, lhasa-apso, silky teriéry, americké i anglické kokříky,tibetské teriéry, havaňáčky, boloňáčky, bišonky .....po velká plemena jako je bobtail, bearded colie........ale také řada chlupatých kříženců a nesmíme zapomínat také na plemena jako pudl, west highland white teriér ....atd. zkrátka plemena, která se sice pravidelně stříhají, či trimují, jsou velmi populární a rozšířená, ale spousta majitelů vůbec nemá ponětí o tom, že se o srst musí starat i v mezidobí než opět navštíví svůj oblíbený psí salón.
 


Jak vidno chlupáčů je v našich domácnostech opravdu a někdy musím sama uznat, že i bohužel převážná většina. Ono totiž bývá pravidlem, že pokud se v rodině prosadí koupě psa, probíhá to systémem: otevřít atlas psů, vybrat nějakého rozkošného mazlíčka, přečíst inzerát, zavolat na nejnižší možnou cenu, dojet pro něj a čekat až se z toho klubíčka docela samo vyklube něco podobného tomu krasavci s mašličkou na hlavě dle obrázku z atlasu......:-)
 

Jenže ono se nic nestane samo od sebe, jorkšírci ani jiná plemena se nerodí s mašličkou a culíkem přilepeným na hlavě a jen opravdu málokdo si dopředu uvědomí jaké starosti ho čekají, a tak dnes a denně se při mé práci setkávám s tvorečky jen zdánlivě podobnými plemeni, které mají představovat a do salónu přicházejí chudinky pejsánci se zaknocenou a plstnatou srstí po celém těle, kde už kolikrát pomůže jen a jen strojek a hodiny mé trpělivosti:-)
 
Pokud tedy nepatříte k té menšině, která se rozhodla starosti o dlouhou srst hodit za hlavu a zcela rozumně si pořídila beagla, či hladkosrstého foxteriéra, vydržte až do konce a čtěte prosím pozorně následující řádky. Věřím, že pokud jste se odvážně pustili do čtení patříte k těm, kterým není osud chlupáčů lhostejný a nechcete, aby největší chlouba Vašeho mazlíčka zkončila na zemi některé z psích úpraven.
 

Jak tedy začít...........
 

Na samém začátku by měla být pravidelnost, pravidelnost a ještě jednou pravidelnost, následuje důslednost a také velká opravdu velká dávka trpělivosti!!!!!!! Nejlépe je začít u malého štěňátka, tak jako ho zvykáte na hygienu, základy poslušnosti, chůzi na vodítku, tak také tak by se mělo stát pravidelností zvykat ho na česání, koupání, případně fénování.
 
I když se Vám to zpočátku zdá zbytečné štěně česat, protože je maličké má ještě krátkou srst a ze všeho nejradši si přeci hraje....tak opak je pravdou. Já osobně učím štěňátka na kontakt s hřebenem a kartáčem už ve 3-4týdnech!!! Takže nevidím důvod to nedělat, když si štěňátko dovezete domů někdy ve věku 2 měsíců a více. Je to záležitost pár minut a o to právě jde. Štěňátku se to bude zdát zcela normální a tak jak bude jeho srst delší, bude si postupně zvykat i na to, že procedura česání bude postupně delší.
 

Začněte tak, že si vezmete psí miminko na klín pomalu ho hlaďte po srsti na zádíčkách, poté vyzkoušejte štěňátko položit ve vašem klíně bříškem nahoru a hlaďte mu bříško, zpočátku bude rádo, za těsný kontakt s Vámi a bude to brát jako formu hry a hlazení. Pokud nebude protestovat vemte si hodně jemný kartáč, např. kartáček na miminka / k dostání v každé drogerii/ a provádějte stejné tahy jako před tím rukou, po pár dnech si připravte i hřebínek a začněte chloupky pomaličku pročesávat na hlavičce a opatrně i po tělíčku. Každý den Vám tato procedura zabere opravdu max. 5 minut a štěňátko to bude brát jako skvělou příležitost jak být s Vámi v kontaktu a pomazlit se, počáteční nezdary či malé protesty štěňátka nikterak netrestejte!!!!! Buďte důslední a trpěliví, když se mu to nebude zpočátku líbit, pohlaďte ho a vše opakujte příští den, za každý úspěch, když štěňátko trpělivě drží a je hodné dejte vždy odměnu ať už je to jeho oblíbený pamlsek či obyčejný piškot. Štěňata jsou nesmírně učenlivá a tak jim hodně rychle dojde, že česání není mučení, ale naopak příjemný rituál po kterém navíc nášleduje sladká odměna!!!
 

Pokud jste štěněčí období propásly nezoufejte, stejným způsobem jenže s mnohem větší trpělivostí, lze takto naučit i mnohem starší pejsky poslušnosti při česání. Velmi často slyším to, že pejsek nemá česání rád, že vrčí či dokonce kouše, když vezmete do ruky kartáč......to jsou ale, jen a jen Vaše výmluvy, zní to drsně, ale je to tak. Pejsek totiž ví jak na Vás a je mu jasné, že když ze sebe udělá drsňáka a vycení zoubky- Vy se vzdáte a on má vyhráno!!!
 

Já tohle přirovnávám k tomuto: Když Vám ráno kňourá Vaše ratolest, že se mu nechce do školy, necháte ho snad jen tak doma? Nenecháte, viďte! Šupem hopem ho ženete za vzděláním. To samé by mělo platit i u psa! Vy jste jeho pán/ panička a ne obráceně. Vy určujete co se bude doma dít, a tak když nakážete, že je doba česání bude se zkrátka česat ať se cení zuby nebo ne! Pokud postupujete krok za krokem a nezačnete ho hned od začátku trápit hodinovým a bolestivým vytrháváním srsti, ale jste trpěliví a za každý, byť malý pokrok následuje odměna, lze naučit česání i třeba 5ti letého psa.