Proč pes vyje?
Autor: Michaela WEIDNEROVÁ <michaela.w(at)hafbezobav.cz>, Téma: Etologie, Vydáno dne: 17. 12. 2004



Náš pes má širokou škálu projevů chování, některé jsou žádoucí a jiné naopak nežádoucí a je jen na nás naučit se těmto jeho projevům porozumět a chápat, co nám tím vlastně chce „říct“. Zamysleme se například nad pestrými hlasovými projevy jako jsou štěkání, vrčení, kňučení, slastné pochrupování, přátelské bručení nebo žalostné vytí. Proč pes vlastně vyje?

Nejlepší odpovědˇ na tuto otázku asi najdeme v knize „Hovawart“ autora pana Josefa Fábina, která vyšla v roce 2003 v nakladatelství Vašut. Autor na toto téma píše: „ Tuto jeho vlastnost jistě nemůžeme zahrnout do problémového chování psa, ale v různých situacích a za různých okolností tento jeho projev – je-li častý nebo dokonce velmi častý a pravidelný – obtěžuje okolní sousedy, nebo dokonce i vlastního majitele.“
 
Jelikož jde o prastarý a dá se říci i symbolický „společenský“ projev mnoha psovitých šelem, který v „řeči“ těchto druhů měl a dodnes má mnoho příčin a významů, povězme si o něm právě z tohoto hlediska.
 
Psí vytí si musíte spojit s chováním psa v určité situaci. Máte-li smysl pro rozpoznávání tónů, nechtěl jsem přímo říci „hudební sluch“, slyšíte, že psí vytí je druhově různorodé. Jinak vyjí, když jsou smutní a jsou osamoceni a svolávají členy své smečky, když označují své teritorium, jinak vyje hárající fena oddělovaná od svých druhů, jejíž přirozená touha nebude naplněna. Jiné bude v těch případech, kdy vysoké tóny sirény, poplachových houkaček a znělek aut jejich vytí prostě vyprovokují. (Na této přirozené dispozici zakládají někteří majitelé „hudební výchovu a zpěv“ svých miláčků.)
 
Psi také na svoje vytí vzájemně odpovídají zejména v nočním klidu a tady opravdu asi půjde o sdělení: „Jsem tady, je to můj domov a teritorium.“ Zcela určitě však mohu říci, že u druhů z naší smečky poznám charakter vytí spolehlivě. Když vědí, že jsem doma a neplním jakousi nepsanou dohodu, a v době, kdy společně vycházíme do terénu, se více jak o hodinu opozdím, to se pak všichni tři seřadí pod balkon, zvednou hlavy do oken a trojhlasně laděným vytím mě volají. Uspokojí je, že jim z otevřeného okna po jménech řeknu – čekejte, ještě nemohu, nebo už jdu – pak jsou spokojeni a čekají, mají zkušenost, že to platí. Je zajímavé, že zcela spolehlivě poznají, když jsem nemocen, a proto s nimi ven jít nemohu. Všichni mě v takovém případě s kňučením očichávají, olizují moje ruce a nikdy mě vytím nevolají. Spokojí se s tím, že v době, kdy ležím nemocný, chodí na vycházky s manželkou nebo synem, časově omezeně.
 
Protože jde skutečně o jeden ze zcela přirozených projevů psa, nedoporučoval bych jeho násilné utlumování. Jeho omezení v nevhodnou dobu, kdy může obtěžovat okolí, se zakládá na poslušnosti psů, kdy na kontakt a pokyn vytí přeruší, již také proto, že je kontaktujete a tím je soustředíte na něco jiného. Někdy však jsou vnější vlivy, které jejich vytí zapříčiňují, tak silné a dlouhotrvající a v nevhodnou dobu, že je lepší vzít je do domu, kde se zcela věnují pánovi, klidně leží, nikoho neobtěžují a jsou spokojeni.“
 
Je tedy jen na každém z nás, abychom dobře sledovali chování svého psa a jeho projevy v různých situacích a naučili se jim tak porozumět. Naše vzájemné soužití pak bude šťastnější a pohodovější.