Člověk a pes ve společné smečce
Autor: Josef FÁBIN <fabinj(at)tiscali.cz>, Téma: Etologie, Zdroj: http://www.fabin.wz.cz/, Vydáno dne: 18. 10. 2004



Tvůrcům kynologického Magazínu HAF BEZ OBAV (HAFBO) a jeho vzniku moc fandím a proto i rád vyhovuji jejich žádosti o přispění do jeho obsahu.
 
Již samotný název HAF BEZ OBAV se jim bezesporu povedl a vystihuje mj. přání pejskařů i nepejskařů zamezit NEODPOVĚDNOSTI některých majitelů psů, kteří je sice vlastní, ale nežijí s nimi jak se patří (neuklízí po nich na veřejných místech, dostatečně je neovládají či je nechají volně se toulat a zapříčiňují tím špatný obraz o majitelích psů v široké veřejnosti všeobecně, apod.).
 

Navíc, někteří psi jsou svými majiteli vědomě, ale většinou z nevědomosti a z neznalosti přirozených potřeb psa, týráni. To by žádné správní orgány, ale ani nás, kteří se psy žijeme v trvalém společenství dlouhodobě, rozumíme jim a máme je rádi, nemělo nechat v klidu !!!
 
Magazín HAFBO je důležitý také pro možnost uplatnění veřejného mínění. Široká veřejnost v součásné době velmi živě a naléhavě diskutuje o případech napadení člověka psem a také o přijetí nových zákonných protiopatření. Nic na aktuálnosti tohoto problému nemůže změnit ani skutečnost, že obchodní cíle vysoce mobilních sdělovacích medií, masivně a ne vždy s patřičnou znalostí všech příčinných souvislostí, tyto případy komentují. U případů napadení člověka psem se však většinou jedná nejen o problematickou ODPOVĚDNOST majitele psa, ale i „odpovědnost“ např. neukázněných jedinců (často ani sami rodiče nevědí, kde mají svoje děti a co kde dělají). Někdy jsme, bohužel, také svědky zneužívání psů k nejrůznějším protizákonným činnostem, apod. Ale to již je další, velmi široký okruh sociologických, zákonných, kriminálních a dalších otázek.

MAGAZÍN HAFBO proto můžeme chápat:
 
• jako významnou výzvu k dialogu
• jako jednu z cestiček k bezkonfliktnímu soužití pejskařů a nepejskařů při udržování čistoty životního prostředí a zvýšení celkové kulturnosti chovu psů
• ale především, jako pomocnou ruku všem, kteří chtějí svému psovi rozumět a vést jej tak, aby byl bezpečný, užitečný a pro radost všem.

Před tím, než budeme posloupně a systematicky pojednávat o tématech základního etologického poznatku si opakovaně zdůrazněme, že:
 
1. není možné vychovávat psa bez aktivace nervových buněk jeho paměťových drah v mozku,
2. není možné vychovávat psa bez toho, že pes paměťově zvládne druhou řeč (lidské signály), kterou jsme ho postupně naučili. Pes potřebuje základní emociální vazbu na člověka, jehož chvála + náklonnost je pro něj prvořadá, odměny (pamlsky) jsou druhořadé,
3. někteří NEODPOVĚDNÍ vlastníci své psy nevychovávají, dokonce je týrají špatným zacházením a lhostejností. Tento přístup má za následek neovladatelnost psa a "vznik" nepodřízeného a nebezpečného jedince, který je vývojově nebezpečný nejen pro něj samého, ale především pro nás, lidi, a případně i pro naše psy. O rozšiřování parazitárních, i jiných, nákaz zanedbanými a toulavými psy ani nemluvě, protože i veterinární péče je u většiny bezprizorních psů pomíjena.

ODPOVĚDNOST ČLOVĚKA za svého psa (ale i za jiná domácí zvířata) je dnes již stanovena zákonem. My všichni však víme, že litera předpisů je jen jakousi nadstavbou. Rozhodující je živoucí činnost člověka v praktickém životě, kterou může pozitivně ovlivnit každé poučení, informace, rada, demonstrace postupu tak, jak si klade za cíl i Magazín HAFBO.
 
Škoda, že skupina vlastníků psů, kteří se o své psy nestarají, také většinou nečtou a o odborná poučení jeví pramalý zájem.
 
VŠECHNA NAPADENÍ DOMÁCÍM PSEM MAJÍ VĚTŠINOU JEDNU ZÁKLADNÍ PŘÍČINU: „NEPOUČENÝ, LHOSTEJNÝ A NEZODPOVĚDNÝ ČLOVĚK (ať již je to majitel, neznalé dítě, patologický útočník či zloděj).

Jak předcházet konfliktům se psem ?
 
Především správným výběrem plemene !!! Vážné následky v soužití člověka se psem navazují na velkou neznalost toho, že existují značné specifické rasové rozdíly povah s diametrálně rozdílnými požadavky na jejich výcvik a výchovu. Ne všichni jsou přizpůsobiví, jemní a mají rádi děti.
 
Pro předcházení konfliktům ve společných (smíšených) smečkách lidí a psů, považuji proto odpovědnost člověka, při výběru rasy psa, za jeden ze základních předpokladů pro bezproblémové soužití člověka a psa. Dále je to pochopení prapůvodního smečkového života jeho předků. To nám na úrovni dnešního, hlubšího poznání ukazuje, že pes je smečkové zvíře a bez sociálních, loajálních a pracovních vazeb ve smečce s člověkem (rodinou) žít neumí. Pokud tyto vazby postrádá, je emociálně nevázaný a sociálně nezařazený, žije tzv. "po svém".
 
Nervový systém nesocializovaného psa neunese absenci sociálních a dalších smečkových vazeb a stává se (podle emociálního typu) více či méně nestabilním; je df. sociálně a bytostně osamělý, stoupají jeho deformované emoce, skleslost, dráždivost, agresivita, nesoucí jediný důsledek: nestabilní povahu, nevypočítatelnost!!!
 
Hroutí se tak všechny jeho přirozené dědičné instinkty pro život ve smečce, která mu má dávat jistotu, souhru zájmů s člověkem a tím i soudržnost a společnou úspěšnost (existenční seberealizaci) jeho samého a jeho rodiny, jako „smečky“.

Proto jsem zvolil seriál článků s obsahem : „Člověk a pes ve společné smečce“ v němž se budeme posloupně zabývat následujícími tématickými okruhy:
 
• druhové vlohy a vývoj domestikace psa
• trvalé vlohy a emoce psa dědičně získané po předcích žijících ve smečkách
• život ve smečce jako substance existence druhu a jeho přežití
• podmínky a vlastnosti smečky (individualita, disciplína, loajalita, organizace, „řeč“)
• zvláštnosti chování psa vyvolané domestikací
• děděné smysly psa geneticky založené a rozvíjené původní smečkou
• pudy a podněty vyvolávající chování psa a jeho reakce
• rysy a zvláštnosti chování jednoho psa ve „smečce“ s člověkem (rodinou)
• vývoj a koexistence dvou psů (samců) ve smečce s člověkem (rodinou)
• vývoj a koexistence dvou fen ve smečce s člověkem
• …obdobně, ve smíšené smečce více jedinců rozdílného pohlaví
• vývoj chovaní ve smečce štěňat v interakci s dospělými jedinci
• vliv chovatele a feny na povahové hodnoty při vývoji štěňat ve smečce

Ve všech tématických okruzích se budu snažit o aplikaci konkrétních příkladů z chovatelské praxe, aby bylo zřejmé, že každý jedinec je individualita a že žádné chování a reakce jednotlivce nelze generalizovat. Právě naopak, každý psovod se musí naučit porozumět především „reakcím“ svého psa (výrazu očí, masky, pysků, zubů, srsti, uší, ocasu a držení celého těla, i jeho hlasovým projevům) a naučit se je tzv. „číst“ ze vzrušení a z řeči jeho těla, kdy pes reaguje na nejrůznější situace a podněty.
 
Musíme se naučit na reakce psa bezprostředně reagovat vlastní „mluvou“ tzn. „vůdcovským slovem“, která by však měla být pro psa srozumitelná, např: korekcí, pomocí povelů, signálů a posunků. Jedná se o tzv. pozitivní zpětnou vazbou vztažné osoby ukazující řešení a cestu pro chování psa v dané situaci a v daném okamžiku (ať již tlumíme nebo probouzíme jeho vzruch a akci). Stejným způsobem se svým psem komunikujeme i při zadávání každého cviku či úkolu. Tak „kopírujeme“ přirozeného vůdce smečky, který důsledně, účelně a nekompromisně vede. Takové nadřízenosti pes instinktivně rozumí.
 
Teprve pak bude každý majitel psa obohacen o opravdovou sounáležitost se svým čtyřnohým přítelem jak se říká „na život i na smrt“ a bude i jeho přirozeným vůdcem, kterého pes miluje a nikdy nezradí.
 
PES DOMÁCÍ (Canis familiaris) je od přírody dědičně vybaven instinkty pro existenční společenství ve smečce, důslednou disciplínu, vysokou pracovní aktivitu, podřízenost, loajalitu a tvrdý řád ( bez nichž by smečka nepřežila) a silně trpí, je-li člověkem trvale sociálně separován (nejen v kotci), trýzněn trestáním za typicky psí aktivity a celkově za svou přirozenost. Díky tomu se pak stává, při nejistém postavení v rodině, nevyzpytatelným jedincem s možnými agresivními a útočnými sklony, protože není sociálně, tzv. „smečkově“, zakotven.
 
Právě psi mající s člověkem špatné zkušenosti a zejména ti, kteří trvaleji prožívají zásadní neúčast pána (vlka ALFA) a rodiny na jeho zájmech a jsou často nesmyslně trestáni, bývají poté nebezpeční a jejich možná útočnost je více než pravděpodobná i předvídatelná. Může to být jen otázka času a pes na neurčitý druh podnětu, který nervově nezvládne, reaguje útokem ze strachu, z nejistoty nebo z nedůvěry.
 
Reakce a povaha psů, bez přirozených rysů a principů vazeb smečky (viz výše), se vyvíjí jako nestabilní na základě nervových zkratů, jejichž hloubka je úměrná typu psa, jeho emociální nerovnováze vzruchu a útlumu, ale na druhé straně zároveň i hrubosti zacházení, míře separace, hloubce strachu z člověka a nedůvěry k němu.
 
Pro nového a nezkušeného vlastníka každého psa musí proto základní krédo, pro spokojené soužití se psem, znít:
 
„Vím proč psa chci, chci mu rozumět, chci s ním být a žít a respektovat jeho potřeby“ !
 
O tom si s Vámi chci povídat a diskutovat. Vždy 1x v měsíci přidám nový článek, na který můžete reagovat. Čím více bude poučených pejskařů, tím méně může být případů, kdy pes, zaviněním člověka, někomu ublíží. Navíc nemusí vzniknout problémy s chováním vašeho psa kterým se dalo, správným porozuměním a výchovou, předejít.

Příště:
 
„Druhové vlohy a vývoj domestikace psa“