Vývoj psa domácího
Autor: Kateřina ZELENÁ <kzelena(at)centrum.cz>, Téma: Etologie, Vydáno dne: 17. 09. 2004



Obrovská populace domácích psů, žijících v rozmanitých koutech světa se postupně začala díky odlišným životním podmínkám a nárokům svých opatrovatelů rozrůzňovat do mnoha plemen.

Historie a vznik jednotlivých plemen.
 
Jednotlivá plemena se začala postupně utvářet již velmi dávno. Zpočátku to byly jen populace, které se lišily od ostatních, protože vykonávaly jiné úkoly a jejich činnost i životní prostředí po generace měnila jejich tělesnou stavbu i povahové vlastnosti. Kdy přesně začal cílený chov lze jen těžko určit, ale mohlo to být dokonce i dříve než před 3 tisíci lety.
 
Z jakého důvodu chovali psy neolitičtí zemědělci a lovci není příliš jasné. V úvahu připadá např. pomoc při lovu nebo hlídání a ochrana obydlí či zemědělských zvířat a v neposlední řadě pes jistě mohl sloužit člověku i jako společník či mazlíček.
 
U antických národů požíval značné vážnosti i peněžité hodnoty zejména dobrý lovecký pes. Na čistokrevný původ těchto psů byl kladen velký důraz, přičemž se ale tento pojem nevztahoval k zevnějšku, nýbrž především ke zdatnosti při lovu. Ta však s fyzickou stavbou těla souvisela.
 
Zmínky existují i o psech válečných (např. z burgundských válek z 2. poloviny 15. století, nebo o psech germánských kmenů z doby120 let př.n.l., či o psech bojujících i proti lvům a slonům v arénách Alexandra Velikého ve 4. století př. n. l.). Tito psi byli podobní (a snad i příbuzní) dnešním dogovitým. Jejich hlavním úkolem byla bojechtivost a síla. O mnoho let později (cca před 200 lety) se z nich vyvinuli tzv. psi bojoví, šlechtění na boj psa proti psu.
 
Pro středověké venkovany byl pes zvířetem především užitkovým. Potřebovali psa schopného hlídat dům, dvůr i dobytek, psa který dobytku neublížil a ani od něj neutekl. Díky těmto nárokům postupně vznikal masivně působící pes, který dobře snášel nepřízeň počasí, musel být vytrvalý a nenáročný.
 
Zvláštní kapitolou jsou horští pastevečtí a honáčtí psi. Různá plemena těchto psů vznikala v různých vzdálených částech Evropy a Asie. Díky podmínkám ve kterých žili, jsou si však výsledná plemena velmi podobná, někdy jsou od sebe dokonce k nerozlišení (např. kavkazský, rumunský a pyrenejský horský pastevecký pes). Jejich úkolem bylo především ochránit dobytek před velkými šelmami, což na jejich tělesnou stavbu mělo výrazný vliv.
 
Na rozdíl od těchto plemen jsou plemena ovčácká a pastýřská poněkud menší a agilnější. Nebylo tomu tak ale vždy, zpočátku museli totiž i tito psi čelit divokým vlkům a byli proto mohutní. Po třicetileté válce ve střední Evropě však velmi vzrostl počet obyvatel, pastviny se změnily na pole a vlci, rysové i medvědi byli z velké části vyhlazeni. Novým úkolem ovčáckých psů se tak stalo zejména usměrňování pohybu ovcí a bránění jim tak ve vstupu na obdělávaná pole. Jejich nový úkol značně ovlivnil i stavbu jejich těla až do dnešní podoby.
 
Vzhled jako důležité kritérium začal hrát svou roli až později. Dámy z vyšších společností si oblíbily psíky extrémně malé, většinou s dlouhou srstí a samozřejmě přítulné. Například psík Marie Terezie (1717-1780), který je vypreparovaný v muzeu ve Vídni, má kohoutkovou výšku do 26 cm a vážil zřejmě jen 2,5 kg. Na sametovém polštářku, na kterém leží v muzeu, jistě strávil i většinu svého života.
 
O malých plemenech psů jsou známy ale i mnohem starší údaje, z období řecké antiky. Psi menšího vzrůstu jsou původní, a velká plemena vznikla až cíleným chovem o mnoho později.
 
Aby jednotlivé populace jedinců byly právoplatně uznány jako plemeno, musí jejich chovatelé požádat o uznání Fédération Cynologique Internationale (FCI), mezinárodní organizaci se sídlem v Belgii, koordinující a kontrolující chov čistokrevných plemen psů. Od r. 1911 až do současnosti bylo uznáno 347 psích plemen.

Variabilita plemen.
 
Variabilita ve velikosti a stavbě těla stejně jako v povahových vlastnostech mezi jednotlivými plemeny psa domácího je naprosto unikátní. Mnohonásobně převyšuje variabilitu všech ostatních domestikovaných i volně žijících druhů živočichů. Vždyť nejlehčí plemeno (papilon, čivava, 1,5kg) může být až 46krát lehčí, než nejtěžší (neapolský mastin, dánská doga, 70 kg ). Stejně tak škála barev i typů srsti je u ostatních živočišných druhů nepřekonaná.
 

Jinak je ale této variabilitě na vědecké půdě bohužel věnována jen malá pozornost. To se však zřejmě brzy změní. Na katedře zoologie Přírodovědecké fakulty University Karlovy totiž začal v roce 2004 vznikat výzkumný projekt, který si klade za cíl udělat v mnohých otázkách, týkajících se psích plemen, jasno. Pokud máte zájem přispět vlastními poznatky či zkušenostmi s chovem kteréhokoli plemene k tomuto výzkumu, je možné kontaktovat koordinátora na adrese kzelena@centrum.cz. Budou vám zaslány dotazníky pro vyplňování konkrétních údajů o vašem psu.