Já už si po pěti letech co mám Rustyho troufnu říct, že není rváč (jako už není rváč z principu, jako tomu bylo dřív, kdy šel do každého psa větší velikosti co jsme potkali). Ale srát na hlavu si samozřejmě nenechá.
Je mu 5.let a je mi jasné, že v tomhle věku si psi (samci) mimo svou smečku nehrajou - což si málo který majitel psa uvědomuje. Potkávání cizích psů u nás proto nyní probíhá tak, že když míjíme nějakého psa, já si Rustyho zavolám, chytnu si ho a projdeme. Pokud tento můj krok druhý majitel nepochopí a nechá svého psa opruzovat, upozorním majitele, že pokud nechce mít děravého psa, měl by si ho odvolat. Pokud ani potom není žádná reakce, pouštím Rustyho. Zastávám názor, že u psů, které jen míjíme nemá cenu zbytečně vyvolávat napětí či případné trable.
Samozřejmě v případě známého či neznámého psa a delšího pobytu (procházka, výlet, apod.) v jeho přítomnosti, nasadím pro jistotu Rustymu košík a bedlivě hlídám a koriguji i sebemenší negativní projevy. Pokud není vyhnutí, jde na vodítku.
A pokud se na nás řítí neovladatelný pes s jasným cílem napadnout toho mého, chytnu Rustyho za obojek, hodím si ho za záda a svým tělem dělám bariéru mezi psy do té doby než se páníček toho druhého milostivě uráčí dokráčet a psa si odloví. Bohužel tyto situace mám teď komplikované druhým psem - naštěstí on je když zdrhá dost rychlý
Jen u jednoho psa (kde to bylo třeba 7 rvaček za procházku) mi stálo za to drtit Rustyho tak dlouho až se teď bez problémů navzájem tolerují a můžou vedle sebe bez košíku a na volno fungovat.
Na hraní (když má náladu) má Franca nebo feny
Léčení tržných a řezných ran jsem popsala již zde -
http://www.hafbezobav.cz/clanek-2007110701-Trzne-rezne-a-jine-rany-jejich-lecba.html (postupem času se to trochu změnilo, ale podstata je stejná).
A můj závěr? S cizími psy, které jen míjíme je naprosto zbytečné riskovat nějaký případný konflikt. A oči na štopkách nonstop!
