 Český název: Bernský salašnický pes
Originální název: Berner Sennenhund
Oficiální zkratka: BSP
Pořadí popularity: 9. místo [9515.3b]
Skupina FCI: Skupina 2 - Pinčové a knírači, molossové a švýcarští salašničtí psi
Sekce FCI: Sekce 3 - Švýcarští salašničtí psi
Země původu: Švýcarsko
Použití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.
Celkový vzhled: dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Povaha: jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
Výška: Psi 64-70 cm, ideální 66-68 cm,
feny 58-66 cm, ideální 60-63 cm.
Osrstění: Srst dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
Barva srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě (lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozšiřuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nikdy sahá až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale je od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.)
bílá, přiměřeně široká průběžná kresba na hrdle a hrudi.
bílé tlapky, bílá špička ocasu.
Historie plemene: bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvláště často vyskytoval, získal své původní jméno „dürrbachský pes“ (německy „Dürrbächler“).
Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistokrevné plemeno. Založili „Švýcarský klub dürrbachských psů“ a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psů v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláků z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
Od té doby si toto plemeno, nazývané nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů „bernský salašnický pes“, rychle získávalo příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je „bernský salašnický pes“ díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
|
