Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
51 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Doga a agility? A proč ne?

Vydáno dne 03. 09. 2012 (1369 přečtení)

Agility, nebo-li tzv. „psí parkur“, už v dnešní době zná asi většina pejskařů. Stručné vysvětlení pro ty, co nevědí o čem je řeč. Jedná se vlastně o to, že pes bez vodítka a obojku překonává pod vedením psovoda různé překážky, kdy se hodnotí bezchybnost a rychlost. .....

Reklama


 

 

Já osobně jsem ještě před několika lety vnímala agility jako sport pro ta superrychlá plemena typu border kolie, australský ovčák, jack nebo parson russell teriér, apod. Prostě ta malá až střední plemena, vyznačující se zrychlením z „0 na 100“ pod 5 sekund, která otva odstartují, už je musíte hledat v cíli a nebýt složitosti poskládaných překážek, ani pomalu nepostřehnete, že na trati zrovna běží. První můj poznatek, že to až tak nebude pravda, nastal na výstavě PROPET v Brně, kde jsem někdy po roce 2000 viděla běžet i plemena typicky neagiliťácká. Nejvíc mi utkvěl v paměti královský pudl a rhodéský ridgeback. A nebyla jsem zdaleka jediná, kterou tahle plemena zaujala, neboť oba tito závodníci sklidili bouřlivý potlesk. Tehdy by mě vůbec nenapadlo, že si sama na sobě vyzkouším, jaké to je, běhat agility s neagiliťákem, i když „jen“ rekreačně.

 

Uběhlo pár let a já se stala majitelkou hyperaktivní německé dogy z chovatelské stanice Regia Uttis, jménem Guliver. Od malička byl neřízená střela – žádné hodné, spavé dogátko jako byli ti moji před ním. Bohužel nebo snad bohudík (někdy nevím co je vlastně lepší) z toho nevyrostl. Už jako malé škvrně se cpal na každé poleno a kládu, bez nějakých známek strachu vlezl vždy všude, prolezl kde-co… A jeho největší vášní bylo a stále je, skákání a běhání s ostatními psy a když nebyl nikdo po ruce, tak si v podstatě občas i vystačil sám. No a vzhledem k té jeho hyperaktivitě, jsem si vzpomněla na agility. Nicméně je to přece jen německá doga – obří plemeno, takže bylo třeba počkat.

 

Jak rostl, tak jsem jeho aktivitu ventilovala 3x týdně cvičákem (nešlo ani tak o klasický výcvik, ale spíš o vyblbnutí se psy a taky chlapečka konečně trochu unavit), o víkendech dlouhé procházky a občas nějaký ten coursing. Když dovršil druhý rok, bez nějakých růstových problémů a v perfektní kondici, začala jsem shánět „někoho“ kdo by byl ochoten vzít do kurzu agility, německou dogu. A tady jsem krapet narazila. Přece jen borderka to není a občas jsem i poznala, že si na druhém konci telefonu ten dotyčný myslí, že jsem se asi úplně zbláznila. Po několika týdenním shánění jsem se domluvila a nakonec i zakotvila ve psí škole K9, Brno – Nový Lískovec. Jsou zde skvělé výcvikářky, které pro nás měly hned od začátku úžasné pochopení. Za všechny si dovolím vyjmenovat Marcelu Marečkovou a Lucku Vytrhlíkovou. A jaké bylo mé nadšení, když jsem, zjistila, že na jejich hodiny chodí i další „neagiliťácká“ plemena např. čivavy, maltézáček, bostonský teriér, grifonci, ridgeback, apod. Takže už to bude rok, co sem chodíme na hodiny agility a jsme oba velmi spokojeni.

 

Pravda, doga a agility má svá specifika, např. u překážek:

Tunel – standard má průměr 60 cm, tudíž se dogáč plazí téměř po břiše. I z toho důvodu se může stát (jako např. někdy u mého Gulivera), že se mu občas do tunelu moc nechce. U nás zabírá to, že tunel sem-tam vynecháme a po určité pauze do něj pak Guliver zase vletí jak šipka. Navíc, když na tunel svítí přímé slunce, bývá dost rozpálený a uvnitř je strašné teplo. I tohle je důvod, proč pes do tunelu prostě nechce. Proto musíme být soudní a vědět, kdy se to dá a kdy ne.
Důležité upozornění!!! Z vlastní zkušenosti doporučuji zajistit si pomocníka, který si obkročmo sedne na tunel z té strany, kudy má obřík vbíhat. Ono stačí, když se dogáč méně sehne a tunel, který je za normálních okolností dlouhý 3-6 metrů, je okamžitě srolován a o polovinu kratší. Navíc to psa pak může vylekat nebo odradit.

 

Látkový tunel – ten je tvořen pevným vchodem ve tvaru tunelu nebo kruhu a má zbylou část (cca 2 – 3 m) z volně položené látky. Tenhle má Guliver radši, neboť tunel má krapet větší průměr a nemusí se v něm až tak moc plazit. Nicméně látka, kterou prolézá ho lechtá, takže jakmile z tohoto tunelu vyběhne, musí se okamžitě a velmi důkladně otřepat. V tu chvíli i těm nejzarytějším závodníkům cukají koutky a chápou, že tady opravdu o vítězné vavříny nejde. A to se nezmiňuji o spršce slin, kterou počastuje každého v okolí .

 

Skokové překážky (tzv. skočky) – velikostní kategorie jsou oficiálně dle kohoutkové výšky psa („S“ Small – menší než 35 cm, „M“ Medium – od 35 do 43 cm, „L“ Large – 43 cm a výš). Jelikož běháme pouze rekreačně a nejsme vázáni oficiálním Řádem klubu agility ČR, zůstáváme u velikosti „M“. Pro neznalého člověka může být legrační, že doga skáče pouze výšku „M“ a Border kolie valí přes „L“, ale není třeba klouby zatěžovat víc než je nutné. Jde přece o radost, ne o maximální sportovní výkon.

 

Slalom – fakt bezva, aspoň teda pro mého Gulivera, baví ho to. Pravda, kroutí se mezi těmi tyčkami jak had a občas se to snaží proskakovat jak malá plemena, ale to opravdu nejde. O to větší je to srandáááá.

 

Kladina + houpačka – to jsou v podstatě standardní překážky, které zná každý, kdo někdy byl se psem na cvičáku. Pokud však nejsou tyto překážky schválně rozšířené, sami víte, že pro dogu je relativně složité poskládat ty velké tlapy na úzkou desku a což teprve, když by měla „teoreticky“ utíkat .
Opět to nebudeme přehánět, takže já osobně Gulivera při absolvování těchto překážek vždy slovně velmi důrazně brzdím. Není v našem zájmu žádný nepříjemný pád.

 

Áčko – opět standardní výcviková překážka a naše nejoblíbenější. Áčko Guliver prostě miluje a jakmile ho při běhu má v zorném poli, tak můžu řvát jak chci, že na „áááčko ještě nééééé“ a on si ho stejně vyběhne. No a pro jistotu ho pak vezme ještě jednou zpět.

 

Existují i další překážky, např. kruh, stůl, zeď, skok daleký, může být i kombinace dvou nebo tří překážek (dvojskok, trojskok), ale o tom se už rozepisovat nebudu.

 

Všechny potřebné informace je možno si přečíst na stránkách „Klubu agility České republiky“ – www.klubagility.cz.

 

Ještě jedna věc by stála za zmínku v souvislosti doga a agility a to tzv. „zóny“. To jsou jinobarevně označené části překážek (spodní část kladiny, houpačky, áčka – na obou stranách viz. obr.), kterých se musí pes při překonávání překážek dotknout…. Je to vlastně přibrždění psa resp. donutit ho neskákat překážky z výšky, ale seběhnout až na zónu. Nácvik probíhá přímo tím, že se pes prostě při sbíhání překážky úplně zastaví. Ale zase, doga je kolos – můj Guliver, ač není žádný obr, váží 75 kg a představte si co to je za sílu, když se těch 75 kg rozběhne tryskem na áčko a při sbíhání dolů ho nutíte tuhle rozjetou mašinu rázem zastavit. Takže, jak mi bylo nakonec i navrhnuto mými výcvikářkami, vzhledem k velikosti psa prostě zóny neděláme. Teda neděláme je na áčku. Na kladině, jelikož jde relativně pomalu, není problém ho u země zastavit, totéž houpačka. Ale minimálně na áčku zóny opravdu nedoporučuji!

 

A teď snad ta nejdůležitější pravidla:

1) Určitě nezačínat dřív, než v 1,5 roce věku psa, spíš bych i volila kolem toho druhého roku věku.
2) Jednoznačně musíte přihlédnout k jeho aktuálnímu fyzickému a taky psychickému stavu. Měl by být akční a ve výborné kondici. Jestliže se bojí kladiny nebo vlézt do tunelu – nelámala bych to přes koleno. Uvědomte si, že v tom tunelu se plazí po břiše a jestli má např. strach z úzkých prostor, je to pro něj zbytečný stres.
3) Doporučuji si překážky nejdřív vyzkoušet někde ve psím výběhu (tam bývají vesměs ty překážky širší, takže i pro velkého psa schůdnější) nebo na cvičáku, abyste viděli, jestli to psa vůbec baví. Pokud váhá nebo chce z půlky kladiny skákat dolů, když vidí dalšího psa, apod., nechte to být a na agility s dogou zapomeňte. Samozřejmostí je psa jistit a pokud už je to nad Vaše síly, vezměte si k sobě pomocníka. Spousta psů, pokud z překážky spadne, už se na ni prostě potom bojí. Nehledě na to, že takový pád může přivodit nehezké zranění. Tady je důležité, vždy zakončit cvik úspěchem, zvláště v nácviku, proto se nebojte použít pomocníka. Pokud už dogouš přece jen spadne, nelitujte ho a zkuste ho pozitivní motivací převést přes překážku znovu, aby si negativní zkušenost neodnesl s sebou.
4) A taky si uvědomte, že jste majitelé obřího plemene a ta jak známo, stárnou podstatně dříve než plemena střední a malá. Pokud začnete s dogou běhat v jejích dvou letech, je to záležitost pouze na pár sezón i méně.
Můj Guliver např. strašně špatně snáší přímé slunce, takže přes léto my prakticky na agility nechodíme. Tím se Vám ten čas taky může krátit, tak si to ničím nenechte zkazit a snažte si to oba užít.

 

Pokud si uvědomíte, že:
- doga v agility nebude nikdy stát na stupni vítězů,
- doga s agility začíná oproti menším plemenům později (min. o 6 měsíců – 1 rok),
- doga s agility končí podstatně dříve než menší plemena,
- doga na agility vždy přiláká pozornost,

tak to s dogou klidně zkuste.

 

Je to prostě jenom o tom, že musíte svého psa znát a vidět na něm co ho baví, co zrovna nemusí a čím ho vyloženě děsíte. Vidíte sami, že ty cca 4 základní podmínky nejsou nic hrozného a i doga může běhat agility, pokud má rozumného pána.

 

A ještě jedna perlička z našeho agility života. Zúčastnili jsme se klubového závodu (podrobné info na www.regiauttis.sweb.cz) kde se mimo jiné běžela i tzv. „rychlostní rovinka“ – to bylo pro všechny závodníky bez rozdílu velikosti. Rychlostní rovinka se skládala ze dvou tunelů a dvou skokových překážek. No a ve “sranda” kategorii „O nejpomalejšího psa“, byl Guliver vítěz v začátečnících (přece jen prosoukat to óbr tělo těma tunelama chvilku zabralo) a v kategorii “pokročilí” obsadila první místo čivava! No není to vtipné?

 

Takže se vrátím zpět na začátek… Doga a agility? A proč vlastně ne?!

Z dalších dog, které si vyzkoušely agility určitě stojí za zmínku modrý pes Caliber z Modrého ráje a jeho super video z agilit s paničkou Petrou Bahníkovou. Je vidět, že je to oba moc baví. Na video se můžete podívat na youtube – zde.
V rámci aktivních víkendů pořádaných Školou pracovní a zábavné kynologie si během jednoho dne vyzkoušela agility i černá fenka Desiré Silva Tarok, které se tato aktivita také moc líbila, s paničkou Zuzanou Štachovou. Na fotky Desiré z tohoto kurzu i z agility se můžete podívat na jejím rajčeti.

 

Své zkušenosti sepsala a fotky poskytla Martina Odehnalová a Guliver Regia Uttis

 

 

 

 

 

 

 


[Akt. známka: 0] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Redakce | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 5.11.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.

23.08.2017: Semináře, přednášky...
Seminář - Nosework s Terezou Hladkou
Kdy: 17.9.2017
Přihlašování: ZDE!
.......................................
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
480  (480 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
358  (358 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
336  (336 hl.)
Odčervuji nepravidelně
327  (327 hl.)
Neřeším to
324  (324 hl.)

Celkem hlasovalo: 1825


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie