Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
55 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Norsko 2009 - 5. díl

Vydáno dne 28. 04. 2009 (1581 přečtení)

Femundslopet - nonstop závod v norských pustinách na vzdálenost 400 km - vyprávění účastnice závodu

ze Sovollenu do Tynsetu - 70km

 

Reklama


 

Jeli jsme těch 70km 7 hodin a 57 minut. Během 29,5 hodin jsme už ujeli 212 km. Neuvěřitelné. V Sovollenu budeme mít povinnou osmihodinovou pauzu. Tzn. že budu odjíždět v 10 hodin. Je tu Jindrovo i Tomášovo spřežení. Zase rituál - sláma, dečky, jídlo pro psy, jídlo pro mě. Jdu se také podívat na Fíka.

 

Auta stojí asi kilometr od stake-outu. Fík je rád že mě vidí a chce mi skákat do náruče. Vyvenčím ho a jdu zpět ke psům. Kolem 4. hodiny vstává Jindra. Ale je nějakej zpomalenej, a tak mu přípravy k odjezdu trvají déle než chtěl. Povídáme si. Je z té poslední stoupací etapy hotovej. Dodáváme si navzájem odvahu. Oba už jsme měli myšlenky na odstoupení. Ale "Kokosy" se nevzdají tak lehce. Jindra má psy v pohodě, já taky. Trochu průjem. Ale jak později zjišťujeme, tak je to z našeho sušeného masa. Příště už ho nevezmeme. Také se shodujeme, že psy zbytečně překrmujeme. Oni toho ani tolik nesežerou. Ubíráme tedy dávku. Mám z únavy zpomalené reakce. Trvá mi třeba 5 vteřin než si vzpomenu jak se jmenuje můj pes, když se mě veterinář zeptá na jméno. Normálně bych ho vyhrkla jako z praku. Člověk si připadá otupěle. No ani se nedivím když stále bdím. I taková návštěva latríny nebo-li suchého, v Norsku běžného, záchodu je procedura. Odobalit se v té zimě z těch mnoha vrstev a zase se zaobalit je proces na několik dlouhých studených minut. Ale hlavně že psi spí a odpočinou si. Sněží a sněží. Mekenzí hlasitě chrápe. Nechci psy budit. Dám jim pak nažrat až se trochu prospí. Mezitím pozoruju Jindrovo přípravy k odjezdu. Nasazuje psům na přední packy botičky. Hafíci se cukaj, takže unavující proces obouvání prodlužujou. Tak mu trochu pomáhám. Jde se odepsat na sekretariát a kolem 5.20 h odjíždí. Dávám pejskům papů a odebírám se do spacího srubu. Jsou tu na zemi karimatky a uprostřed kamínka. Zrovna vstává Tomáš - má odjezd kolem 7. hodiny. Spí tu ještě další dva musheři. Suším si rukavice, čepici, vnitřky do bot, boty, ponožky, bundu a gatě. Zachumlávám se do Jervenu (jakoby teplého žďáráku). Nastavuju budík na 8.30 hod. a odcházím do říše snů. Spánek je krátký, ale po 8. hodině se sama od sebe budím. Spím tedy necelé 3 hodiny - no nic moc. Kupodivu se ale necítím zas tak unavená. Je to zvláštní, člověčí tělo ve stresu dělá divy. Jsem ve srubu sama. Pomalu se nasoukávám do suchých věcí. Tedy až na boty. Ty nejsou až zas tak dokonale suché. Ale vložky celkem vyschly, tak to nebude tak hrozný. Jdu ke psům. Připravuju jim trochu teplého nápoje.

 

Z vyhřátých slámových pelechů se jim nechce. Zase mi asistuje veterinář. Furt se na něco ohledně psů ptá. Co rozumím, tak na to mu odpovím. Také říká, že na pláních před Sovollenem se včera v noci ztratil jeden musher. Nyní ho hledají se skútrem. No teda potěš pánbůh. Úplně živě si to ztracení představuju a naskakuje mi husí kůže. V 10.15 hodin se vydáváme na další 70 km dlouhou etapu do Tynsetu. Dle mapy to bude kruťárna. Samá holá pláň. Odhaduju, že poslední z nich bohužel už zase pojedeme potmě. Myslím si, že tuto etapu pojedu kolem 12ti hodin. Brownie dávám dopředu k Esterce. Ale tohle zařazení vydrží pouhých pár kilometrů. S Brownie vepředu to díky jejímu neustálému sedání si nejde. No to zase bude šichta. Esterka tedy vepředu maká sama. Brownie s Fífou jsou hned za ní, pak jsou kluci Nanuk a Attiba a vzádu běloby Balto a Mekí. Hned několik km za Sovollenem je trať na otevřené pláni zafoukaná. Prostě jako když tudy nikdo před námi nejel. Je to depresivní. Snažím se navádět Esterku podle tyčí. Je to namáhavé a vyčerpávající pro mě i pro ni a ostatní psy. Můj unavený mozek musí udržovat velkou pozornost. Po dvou hodinách stavím a dávám psům snacky. Sotva dosvačíme, tak slyším motor. Hle. Proti nám jede skútr. Je to nějaký místní lovec. Veze kůže. Jsem ráda, že máme aspoň na chvíli stopu. To musím využít, takže konec pauzy a pokračujeme. Stopa vydrží sotva 10 minut. Najíždíme na šílenou planinu. Ani milimetr stopy a ještě ke všemu do kopce. Dloubu, křičím přes vítr na Esterku "gee" a "how". Jedeme cik cak. Pak Esterka neví. Tak jdu k ní a beru jí za postroj a jdu vedle ní. Občas zahučím po kolena do sněhu, plácám se v tom bílém moři. Esterka skáče ve sněhu jak klokan na Taxisu a hledá tvrdou půdu pod nohama. Je mrňavá, tahle práce pro ní musí být vyčerpávající. Ale ona to zvládá. Zlatej pes. Zlatá moje holka. Neustále jí chválím. Tyče pořád vidím přede mnou mírně do kopce. Modlím se, aby už byl horizont.

 

Hledám náznak toho, že se pláň začíná svažovat směrem z kopce. Nezačíná. Až konečně. Doploužíme se k poslední tyči a pak to jde dolů samo. Sjíždíme v traversu do údolí Spekedalen. Několik dlouhých kilometrů se pohybujeme po dně údolí. Po obou stranách nás svírají vysoké svahy. Snažím se dovolat Jindrovi, který už je jistě v Tynsetu. Aby se podíval na Fíka. Nevím totiž, zda mi Espen z Tynsetu neujede. Přeci jen musí jet Jindrovi naproti do dalšího checkpointu. Ale spojení se nedaří. Tak snad Jindra na Fíka jukne. Pak opouštíme údolí a houpeme se nahoru dolů cestičkou lesem. Prudká odbočka vpravo a funíme do strmého svahu. Zdoláváme vrch Kletsaetra.

 

Musím se také zmínit, že po cestě se já i Jindra snažíme sbírat spadlé botičky. Na každé etapě jich pár desítek posbíráme. Budeme mít aspoň mustr podle čeho šít nové. A taky z čeho. Rozhodně to chce elastický suchý zip. Jinak botička v hlubokém sněhu snadno spadne, neboť jí nelze dostatečně utáhnout. No ale zpátky k našemu putování. Dnes již podruhé potkávám ten samý skútr s lovcem kožešin. Tentokrát jede v mém směru a předjíždí mě. Na vrcholu Kletsaetry je několik srubů a lovec v jedno z nich žije. Skútr má zaparkovaný před domem. Jen tak v koutku mysli mě napadne, že kdybych měla problémy se zdoláním nastávajících plání, tak bych se sem mohla v nejhorším případě vrátit a přečkat noc. No zkrátka mě to nutí myslet na všechno a nechat si zadní vrátka. Samozřejmě je to černý scénář, ale v těchto větrných podmínkách a v této krajině si nejsem jistá už vůbec ničím.

 

Jedeme opět jen podél tyčí a Esterka i ostatní psi se děsně boří. Esterka je z toho zoufalá a začíná se otáčet do protisměru. Zkrátka chce jít aspoň chvíli po tvrdé zemi. Nedivím se jí, musí být zmakaná jako borůvka. A ještě je vepředu sama. Je to na ní velký nápor. Najednou se otočí. A vrací se. Ostatní psi jí ochotně ihned následují. Skáču plavmo po šňůře. Držím jí za Baltíkem zuby nehty. V hlubokém sněhu se nemám nohama o co zapřít. Psi mě pomalu vláčejí zpátky. Jednou rukou šmátrám ve sněhu po svojí růžové kotvě. Vypadla ze saní. Konečně jsem jí vylovila. Musím jí dát do protisměru, aby mi neujeli zpátky i se sáněmi. Je to na švestku. Jsem zválená od sněhu a s vyřvanýma hlasivkama. Kotva růžovka jakžtakž drží a plazím se k Esterce. Za kšíry jí vláčím do správného směru. Musím jít s ní abych jí dodala odvahy k dalšímu postupu. To je situace. Pro mě přestává být tohle závod. Je to boj o přežití. Brodíme se s Esterkou sněhem. Zkusím jestli už půjde sama. Jo, jde. Stmívá se. Nasazuju brýle - trochu rozjasní tmu. S tmou na mě padá depresivní pocit. Dolezeme do prvního kopečka a stavím. Občerstvovací pauza. Naštěstí všichni psi baští snacky. Jsou ale tak unavení, že si lehají do klubíčka a zavírají oči. Rozcházíme se pomalu, ale jistě. Hodní pejskové. Zlatíčka moje. Hlavně ať se odsud dostaneme. Míjíme několik osamocených opuštěných srubů. Vždy si řeknu, že se sem při nejhorším můžu vrátit. Nastupují moje neoblíbené otevřené holé pláně. Nikde ani živáčka, ani větvičky. Fouká. Stopa již tradičně neexistuje. Upírám oči do dálky, abych viděla aspoň další jeden reflexní proužek, další tyč. Občas ale není nic. Tyče jsou zkrátka tak daleko od sebe, že moje čelovka k další nedosvítí. Pak babo raď. Jdu prostě naslepo a doufám, že se reflexní značka objeví. A ona se objeví. Vždycky mi spadne malý šutr ze srdce. Zjišťuju, že mám asi klaustrofobii z těhle plání a ze tmy a z neznáma. Co tady vůbec dělám!? Myslím na Jindru, jestli když tady jel, tak taky tak vyšiloval a bál se. Ten asi ne. Je chlap a ti se nebojí. Panebože, já chci bejt taky chlap a nebát se. Takže takhle mi spadne několik desítek až stovek šutříků ze srdce a pláň, ta nekonečná moje noční můra končí. Sjíždíme lesem do údolí. Psi úplně valí z kopce. Stavím opět na svačinu. Pejsci si drží "buřtíky" mezi předníma packama a žvejkaj ho jako nanuk. Naproti ve svahu vidím rozsvícené město - asi Tolga. Tím směrem někde je. Ale my musíme nejprve do Tynsetu. Tolga bude až potom. Po široké cestě jedeme ještě asi 15 km lesem. Podél cesty jsou vyleželé obrovské pelechy ve sněhu - zřejmě od losů. Jsou tu i jejich velké stopy.

 

Začínám být hrozně unavená a cítím mikrospánky. Raději se přivazuju za ruku k saním. Abych nevypadla. Také se mi zdá, že vidím věci které tam pak nejsou. Něco jako halucinace? Myslím si třeba, že u cesty přede mnou stojí odpočívadlo. Ale dojedu k němu a ono tam není. Sakra. Tohle jsem ještě nezažila. Fakt už mi hraboší. Je nejvyšší čas odpočívat. To si ale ještě počkám. Brownie stále zlobí. Stávkuje. Ale není to tak strašné jako s Fíkem. Nějak to už doklepeme do Tynsetu. První Tynsetská světýlka. Hurá. Město. Projíždíme pod můstkem a pak ještě asi půl hodiny než dorazíme na checkpoint. Tynsetský železný most - znám ho z DVD z loňského Femundu. A pak už jen pár stovek metrů. Náš čtvrtý checkpoint. Můj časový odhad byl dobrý. Jeli jsme to 11hod. a 33 minut. Ty brďo - takhle dlouho jsem ještě v kuse nikdy nejela. Je 21.48 hod. Beru si slámu. Budeme tady tak 3 hodiny aby se pejsci trochu prospali. Chci ten závod dokončit. Když už jsme tak daleko. Máme v nohách 282 km a psí tlapky si musí odpočinout. Slámové pelíšky lákají i mě - hned bych se tam svalila a spala a spala. Ale to nejde. Koukej se holka zvedat a šup, šup. Přikrejt pejsky dekama, zahrabat je do slámy, udělat papů pro pejsky, papů pro sebe. Beru si druhý depotní pytel a přehazuju do saní jídlo pro psy a sebe do Tolgy. Zbytek nechávám v pytli a pomocník by ho měl odvézt do cíle. Ale kde je pomocníkovi konec?! Neviděla jsem od minulé noci ani Fíka. Doufám, že je v pořádku. Snad se rychlejší Jindra o Fíka v cíli potom postará. Na checkpointu je pouze jediný musher, tedy spíš jeho spící psi. Je to šestistovkař a zřejmě nabírá síly po dvěstěpadesátikilometrové smyčce do Gimsbu navíc. Chci volat Jindrovi, ale nevím jestli zrovna nespí (v dalším checkpointu Tolze je totiž povinná 6-ti hodinová pauza) a nechci ho budit. Tak ho raději nechám spát. Bavíme se s veterinářkou. Je také unavená a nevyspalá. A vůbec všichni pomocníci tady co shrabávají slámu po psech a pomáhají navádět psy. Sice se střídají, ale je na nich poznat nevyspání. S pomocníky si dávám kafe. Poslouchám norštinu a je to opravdu chrochtací řeč. Dopřávám si klid do jedné hodiny. Pejsci spí. Pak je budím a zapřahám. Stojí a koukají že už zase někam jedem. Pozoruju dva šestistovkaře, kteří Tynsetem jen projíždějí. Oba mají již jen sedm psů. Nejnižší limit pro dojetí. My čtyřstovkaři máme dolní limit psů 5. Musheři zastaví, vymění psům botičky a zvolna pokračují. Jejich psi už jdou jen silou vůle. Ono spíš když se zastaví, tak pak chvíli trvá než se zase rozejdou. V 1.37 hodin vyrážíme na další cestu i my.

 

 

 

 

 


Související články:
Norsko 2009 - 8. díl (19.06.2009)
Norsko 2009 - 7. díl (30.05.2009)
Norsko 2009 - 6. díl (18.05.2009)
Norsko 2009 - 4. díl (12.04.2009)
Norsko 2009 - 3. díl (23.03.2009)
Norsko 2009 - 2. díl (11.03.2009)
Norsko 2009 - 1. díl (19.02.2009)

[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Jana Holá | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek | Zdroj: http://hrobnici.blog.cz )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 5.11.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.

23.08.2017: Semináře, přednášky...
Seminář - Nosework s Terezou Hladkou
Kdy: 17.9.2017
Přihlašování: ZDE!
.......................................
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
477  (477 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
358  (358 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
336  (336 hl.)
Odčervuji nepravidelně
327  (327 hl.)
Neřeším to
324  (324 hl.)

Celkem hlasovalo: 1822


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie