Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
61 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Norsko 2009 - 4. díl

Vydáno dne 12. 04. 2009 (1884 přečtení)

Femundslopet - nonstop závod v norských pustinách na vzdálenost 400 km - vyprávění účastnice závodu

Z Tufsingdalu do Sovollenu - 142km

Reklama


Je 2.52 h. 70 km za námi. Jeli jsme to 6 h a 24 minut. Jindra už tu hodinu stojí. Sotva dojedeme, tak hned hlouček lidí navádí psy na místo odpočinku. Kotvu zahákuju za dřevěný sloupek. Vyfasuju papírek s časem odjezdu. Je tu tzv. restart. Bude se odsud odjíždět dle skutečného pořadí závodníků a skutečných odstupů mezi nimi. Můj restard bude v 5.53 h. Mám tedy dost času. Dávám dopředu před Esterku malou kotvu, vycvakám psy ze šňůr a dám je na krátká lanka (ta co dáváme kolem vleku) jež připnu k hlavní lajně. Jdu pro vodu. Vařím teplý nápoj ze sušeného masa a pár granulí.

 

Sobě dopřávám polívku z pytlíku. Jindra s Tomášem jsou v nízké dřevěné jídelně. Potkáme se před tabulí s napsanými časy jak kdo to jel a kdy odsud bude startovat. Povídáme si první zážitky. Jsem naštvaná na Fíka že blbne. Ale neuvažuju o tom, že ho nechám na checkpointu. Jak se později ukázalo, tak to byla velká chyba. Měla jsem jí tu hned nechat. Hárá a blbne. Brownie hárá taky, ale zatím běží vepředu vedle Esterky dobře. Za nima jsou Fifinka s magořícím Fíkem, pak Attiba s Nanukem (věčně nalepení na Fíkově zadku) a před sáněmi tahouni Balto a Mekenzí. Nyní pejsci leží na hromadě slámy. Balík slámy dostaneme v každém checkpointu. Slámy je prostě mraky. Nešetří se s ní. Hlavně aby psi měli teploučko. Nasazuji Esterce 4 botičky, ostatním jen na přední packy. Zabere to docela dost času. A to každou packu ještě promažu vazelínou. Odjíždí Jindra, za půl hodiny Tomáš a za 1,5 hodiny po Jindrovi já. Hned od začátku Fík netáhne a brzdí. Potkávám spřežení v protisměru. Vzdává. Ale já to přeci kvůli Fíkovi neotočím! Mám z toho kebuli jak pátrací balón. Zatínám zuby.

 

Jedeme po pláních a začíná svítat. Fíkovo chování se začíná stávat nesnesitelným. Ale do vaku jí nenarvu. Zkrátka se tam nevejde. Tak se tedy vlečeme hlemýždím tempem. A furt stavíme. Je to asi zkouška co vydržím. Já nebo Fík. Jakmile se zastaví, tak na ní leze Nanuk s Attibou. Ale jinam Fíka dát nemůžu. Když ho dám před sáně, tak se kluci budou za ní otáčet a nepotáhnou už ani oni. A aby toho nebylo málo, tak Esterka má namožené nohy. Zvysoka našlapuje a netáhne. No to mi ještě chybělo. Asi desetkrát zkouším přepřahat. Dokonce je chvíli vepředu Fifinka s Nanukem. Ale nic nejde. Stojíme, chvíli jdeme, stojíme,…Takhle strávíme hodinu. Ujeli jsme mezitím asi 200 metrů. Ale aspoň se Esterka trochu zotavila. No, myslím, že toho blbnutí bylo dost a pokračujeme. Jsem vyčerpaná z toho věčného nervování. Občas mi příjde na mysl, že se na to vyprdnu a vrátím se. Ale "eskymácká babička" se přece tak lehce nevzdává. Tlačím psy očima před sebou. Pak se moje zlaťoučká Esterka začíná rozbíhat. A nějak jedem. Fík furt táhne dozadu, sedá si a stávkuje. Ale přecházím do strojového chodu - Fík zastaví, já zařvu a ona jde, Fík zastaví, já zařvu,…a tak pořád dokola. Snad dvěstěkrát. Celých 72 km do 2. checkpointu ve Femundsvice. Tohle má být nejrychlejší etapa. Pro mě noční můra. Cesta se vine nízkými lesíky. Blížíme se k silnici. Zleva frčí auto plnou rychlostí. Nevidí mě a já jeho taky ne. Vjíždím na silnici, auto prosviští a lízne lídry. Esterka je trochu vykolejená, ale OK. Vychýlilo jí to z přímého směru. Srovnám jí. Auto zastavuje, ale vidí že jsme v pořádku a oba pokračujeme. To bylo o fous. Volám Jindrovi jaký mám problém s Fíkem a aby na mě pomocník na kontrole počkal. Ve Femundsvice Fíka nechám. Teda jestli tam vůbec dolezeme. Nemám ponětí jak daleko to máme ještě do cíle této etapy. Jindra mě uklidňuje, už je na checkpointu dávno. Prý musím dojet k jezeru Isteren a pak už to je nějakých 15-20 km do cíle. Ještě že Jindru mám, propadala bych dokonalému zoufalství. Konečně jsme na jezeru. Kolotoč povzbuzování Fíka pokračuje. Mám udloubanou nohu až mám otlačené prsty. Sjíždíme z jezera. Vidím domek. A psa na řetězu. Útulkáři se okamžitě hrnou k němu. Ne k němu. Ale do jeho boudy. Seskakuju ze saní a vláčím psy pryč. Pes na řetězu se může zjevit. Já taky. Sakra. Ještěže se nic nestalo. Za 20 minut vjíždíme do Femundsviky. Sesypou se na mě pořadatelé a veterináři. Zda jsou psi OK. Jo, jsou, jen ten praštěnej Fík. Veterinář ošmatává Attibu a že prý ho bolí záda. Nic takovýho nepozoruju. To by měl doktor vidět jak se Attiba snažil nakrejvat celou cestu háravky. Já mu dám záda. Nicméně veterinář učinil zápis do veterinární příruční knížky. Jsme holt takový "Kokosy na sněhu" a budíme zájem a pozornost. Jindra na mě počkal až dorazím a teď odjíždí z kontrolního bodu. Nechává tady Slika, neboť kulhá. Má bolavé rameno. Já zde zůstanu asi 5 hodin. Aby si psi pořádně odpočinuli. Hlavně Esterka. Beru si z depotu svůj pytel se zásobami jídla pro psy a pro mě a s dekami. Přendavám do saní dávku psího a mého jídla na další checkpoint + snacky na cestu. Rozhazuju slámu pod psy, přikrývám je dekama. Stále sněží. Esterka, Brownie a Attiba dostávají Manmaťácký obleček. Okamžitě chrní. Připravuju pro ně teplou baštu. I já si dávám instantní nudle a sušenku s čajem. Druhou etapu jsme jeli 6 h 52 minut. Děs. Hrůza. Doufám, že teď bez Fíka to bude lepší. Povídám si s Tomášem. Ten jede podle Kjetilova plánu, který doporučuje ve Femundsvice 5 hodin odpočívat. No tak tedy odpočívá. Já taky. Bavíme se o psech a závodě. Používá u psů neoprénové chrániče na zápěstní klouby. Nejprve kloub namaže hřejivou mastí a pak zabalí. Tedy jen u psů, kteří na to trpí. Jiní závodníci používají u psů podobné chrániče na ramenní klouby. Také jsem zasvěcována do tajů mazání psích tlapek a nazouvání botiček. Tomáš nazouvá botičky jen na poraněné tlapky. Já u Esterky na všechny a u ostatních jen na přední ťapky. S mým pomocníkem Espenem se domlouvám aby přišel k saním na 18. hodinu, kdy hodlám odjíždět. Nechám mu zde Fíka ve vleku. Tomáš mi pomáhá Espenovi vysvětlit, že na Fíka nemá sahat ani ho krmit, aby ho nepokousal a nebo mu neutekl. Že si Fíka vyvenčím a obstarám sama na další kontrole. Musí to vydržet. Nechci riskovat nějaký průser. Tomáš má francouzského pomocníka, s kterým se absolutně nedomluví, neboť neumí anglicky. To je snad ještě horší než moje domluva s Espenem. V 15 hodin Tomáš odjíždí. Osiřela jsem. Jdu do "kavárny" na kafe za 20 NOK. Přezouvám si ponožky. Je tu pár norských závodníků. Budeme odjíždět všichni tak nějak najednou. Balím věci, obouvám psy a jdu se odepsat na sekretariát. Odjíždíme v 18.03 hodin. Jde nám to dobře. Moje nervy bez Fíka jsou v sedmém nebi. Jedeme nízkým lesíkem a jde to hladce. Chvílema jsou prudké lesní sjezdy, ale ty zvládáme dobře. Vidím náhle zabivakovaného mushera i se psy, kteří ani nehlesnou když projíždíme kolem. Později mě onen musher předjíždí. Několikrát stavím a dávám psům snacky. Je to takový zmrzlý kabanos, který se dobře láme asi na 7 cm dlouhé buřtíky. Psům moc šmakuje. Cesta pokračuje přes jezero Galtsjoen. Poté nastupuje mírné, ale stálé stoupání - lesem, po jezeře Solensjoen, pak otevřenými planinami. Snad 40 km. Furt do kopce. No to bude průměr. Jedeme potmě. Od tyčky k tyčce. Fouká a sněží. Mrzne mi úplně všechno. Ještěže mám brýle. Jinak bych neviděla nic. Po planině je to nekonečný. Cesta je zafoukaná. Jakoby před námi nikdo nejel. Nemůžu si sundavat rukavice, protože mi okamžitě prsty mrznou na kost. A pak v nich nemám cit. Psi si lehají jakmile na vteřinku zastavím. Esterka jde statečně vpřed. Boří se občas po krk ve sněhu. Neví totiž že má jít podle tyček. To vidím jen já. Ona nemá stopu a tudíž neví kudy. Navádím jí tedy povelama. Udusaný je jen metrový pruh cesty vpravo od tyčí. Všude jinde se boříme po kolena. Začíná blbnout háravka Brownie. To snad není možný! Já se z toho bouření estrogenů snad nevyhrabu. To samý co Fík. Sedá si a stávkuje. Attiba a Nanuk - únava neúnava - lezou na ní jak pominutí. Ty hormony jsou na palici. Jen ta frekvence sedání si není aspoň tak častá jako u Fíka. Zatím. Teď na otevřených pláních se to fakt nehodí. Proklínám tuhle krajinu, slibuju psům teplou slámu, jídlo, a já nevím co všechno. Furt na ně mluvím. Aby šli. Aby už jsme byli z té prokleté pláně pryč. Jedeme stále od tyčky k tyčce a nikde ani stromeček. Po hodinách nekonečného funění větru do uší a tváře vidíme malé stromečky. Sláva. Blížíme se k závěrečnému lesíku. Psi zrychlují. Běží i Brownie. Pak už po 10 km jsme v 3. checkpointu Sovollenu. Je 2.00 hodin v noci.

 

 

 

 


 


Související články:
Norsko 2009 - 8. díl (19.06.2009)
Norsko 2009 - 7. díl (30.05.2009)
Norsko 2009 - 6. díl (18.05.2009)
Norsko 2009 - 5. díl (28.04.2009)
Norsko 2009 - 3. díl (23.03.2009)
Norsko 2009 - 2. díl (11.03.2009)
Norsko 2009 - 1. díl (19.02.2009)

[Akt. známka: 0] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Jana Holá | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek | Zdroj: http://hrobnici.blog.cz )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 5.11.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.

23.08.2017: Semináře, přednášky...
Seminář - Nosework s Terezou Hladkou
Kdy: 17.9.2017
Přihlašování: ZDE!
.......................................
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
480  (480 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
358  (358 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
336  (336 hl.)
Odčervuji nepravidelně
327  (327 hl.)
Neřeším to
324  (324 hl.)

Celkem hlasovalo: 1825


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie