Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
53 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Norsko 2009 - 3. díl

Vydáno dne 23. 03. 2009 (1955 přečtení)

Femundslopet - nonstop závod v norských pustinách na vzdálenost 400 km - vyprávění účastnice závodu

V Rorosu + start

Reklama


 

Středa (4.února 2009)

Celé dopoledne nosíme věci ze srubu do prudkého kopečka k autu. Je to nekonečné a zabere to dvě hodiny. Jindra provizorně upíná jeden z popruhů, kterým přivazujeme sáně k vleku. Gulit kus jednoho popruhu užral a ten kousek teď chybí. Ale Jindra si ví se vším rady a zkrácený popruh váže k oji vleku. Já spolu s Atleho ženou vláčíme 3 pytle psích hovínek do lesa, kde je vysypeme na hromadu a na jaře z toho Atle udělá ekologicky humus.

 

V 10.45 hodin se loučíme a děkujeme za vše a odjíždíme směr Roros. Atle vyrazil již před půl hodinou. Víme ale kudy jet, takže pomalu vyrážíme za ním. Dle Atleho rady volíme delší, ale rovinatější trasu. A dobře děláme. Čeká nás nějakých 300 km a čtyřkolka trochu zlobí. Občas nespíná. A to je problém. Silnice je jeden led. Auta zde v Norsku mají všechna kola vybavena hřebíkama. A to my nemáme a ještě blbne čtyřkolka. Dělá nám problém se s těžkým vlekem rozjet př. na semaforu. Vlek za náma plave až hrůza. Proti nám to valí kamióny a zvedají oblaka prašanu až několik vteřin nevidíme nic. Je to docela horor. Ještěže Jindra dobře řídí. Řídit já, tak jsme asi každou chvíli ve škarpě. Opět již tradičně svítí rezerva, a tak tankujeme u nejbližší malé pumpy, kde neberou karty. Takže platíme kešem. Plná nádrž = 500NOK. Po 4 hodinách jízdy vidíme Atleho venčit na jednom z mnoha odpočívadel.

 

My jedeme ještě kousek a venčíme také. Trochu sněží. Máme to asi 100km do Tynsetu a odtud ještě 50 km do Rorosu. 300 km nám trvá 6 hodin jízdy. Atle nás před Tynsetem dojíždí, a pak už se drží až do Rorosu za námi. Spolu s ním projíždíme Roros a Atle nám zhruba vysvětluje směr, kde máme parkoviště pro F400. Jeho parkoviště pro F600 je totiž jinde. Jsem z toho zmatená. Nejprve nemůžeme najít hotel, kde je sekretariát závodu. Když ho konečně najdeme, tak se dozvídáme, že ze sekretariátu zde ještě nikdo není - až zítra. A my máme údajně přes Atleho zajištěno ubytování právě přes sekretariát. Jenže když tu nikdo není, tak nemáme kde bydlet. Všechny kempy v Rorosu jsou jinak plné. Jindra si z toho hlavu nedělá, zachovává klid. To zase já - ženská - blázním a zmatkuju. Nedokážu se dobře domluvit anglicky. Jindra je v pohodě - ten mě vždycky někam vyšle, ať se zeptám. Jo, já se zeptám, ale co mi ten dotyčný odpoví už rozumím tak ze třetiny. Ostatní si domýšlím, a to je problém. Sháníme ubytování. Nakonec nám Atle poradil nějaký kemp za městem.

 

Vydáváme se tam a světe div se - mají volno. Platíme ubytování na 7 dní. Jsou tu nějací slovenští řemeslnící a dost nám pomáhají se zde dorozumět. Auto se psama můžeme nechat přímo naproti oknům pokojíku. Bereme věci do pokoje a venčíme a krmíme psy. Je devět hodin večer a já jsem úplně grogy. Aspoň že slyšíme slovenštinu, hned je líp. Mě už z té norštiny a angličtiny třeští hlava. Před půlnocí ještě venčíme hafíky a jdeme spát. Jindra zkouší bezdrátové připojení k internetu a daří se. Tak hned kouká na stránky závodu a co je nového doma. Byl to dnes náročný den a zítra to bude ještě hektičtější.

 

 

 

Čtvrtek (5.února 2009)

Jindra ráno vypálí z postele a honem, honem - jde se zařizovat. Já mám depku sotva pomyslím na to, na co všechno se musíme dnes dopátrat. V první řadě je nutné domluvit razítko od veterináře, že jsme v neděli odčervovali. Ihned po venčení pejsků odpojujeme vlek a autem jedeme cca 2 km na sekretariát.

Tam už v plném proudu probíhá registrace šestistovkařů. Hvězda celého závodu Robert Sorlie je obletován novináři a venku u psů poskytuje interview. Kupujeme 2 mapy (po 150 NOK) a hned do jedné zakresluju trasu závodu. Potkáváme zde také Atleho a ptáme se na veterináře. On říká, že ten jeho zde ještě není - až během dne. Tak tedy jedeme zpět na hotýlek. Připravujeme napájení pro psy. Po desáté opět kvačíme zpět na sekretariát. Zde se ptám nějakého veterináře a vysvětluju mu co potřebujeme. Veterinář tvrdí, že když on neviděl jak my odčervujeme, tak to bude problém dostat razítko o odčervení. A jéje. Jediná spása naše je Atle. Ale nyní má povinný meeting před startem, a tak jedeme zpět ke psům a vaříme si jídlo. Kolem druhé hodiny, kdy by už mělo být po meetingu vyhledáváme Atleho. Naštěstí je na stake-outu. Pochopí, že máme trable s razítkem a telefonuje svému veterináři. Problém je vyřešen - máme jet zpět na sekretariát a hlásit se k fousatému veterináři s "anténkou" na kulichu. Tak zase valíme na sekretariát - pokolikáté už dneska?

A opravdu. Dotyčného veterináře odchytíme a vysvětlujeme, že jsme ti musheři z Čech od Atleho. Ochotně potvrzuje odčervení našich psů. Jen si ponechá psí pasy u sebe a až bude mít chvíli, tak musí do svého auta pro razítko. Jindrovi spadl kámen ze srdce až to bylo slyšet. Jdeme tedy do města juknout, zda by se nedalo někde sehnat lano, které potřebujeme na sáně pro jejich případné zachycení, kdyby člověk spadnul a sáně mu ujeli. Prolézáme místní obchoďák a hlavní obchodní uličku, ale po laně ani vidu ani slechu. Jelikož už je dost hodin, tak se vracíme na sekretariát vyzvednout si snad už potvrzené a orazítkované europasy na psy. Je to dobrý - vše oštemplováno a veterinář za to ani nic nechce. Tak tedy thank you very much. A hurá ke psům. Jindra telefonuje s Katkou Palečkovou, která by měla dnes večer dorazit do Rorosu a na zítra nám pomoct s tlumočením. Dále by nám měla přivézt granule a odvézt si sáně, které vezeme s sebou z Čech. Ale vše je zase jinak. Kátě po cestě ze Švédska sem odešlo turbo a má nepojízdné auto. Čeká na odvoz a do Rorosu nedorazí. Zase jsme nahraný. Ale Jindra má spásné řešení. Volá krajanovi Tomáši Nevřelovi, jež tady žije a dělá pomocníka Ketilu Rejtanovi. Číslo sehnal na internetu, neboť Tomáš je přihlášen na F400. Žádáme ho o pomoc hlavně s překládáním na zítřejší meeting. Setkáváme se s vřelým zájmem a Tomáš nás zve k sobě do nedalekého příbytku. Pracuje a bydlí u Ketila nějakých 20 km odsud poblíž městečka Os. Tak tedy rychle nakrmit pejsky a honem do auta a tradá na výlet. Za 20 minut jsme tam.

 

Navedly nás šipky "Alaskan husky tours" Vjíždíme do kenelu čítajícímu asi 60 psů. Tomáš nás vítá v pracovním. Zrovna jde krmit svoje svěřence. Na dřevěných sáňkách samochodkách veze lodnu se žrádlem pro 57 psů. Psinec se skládá jako všude jinde na severu ze samostatných boudiček a kolem pobíhajících na řetízku uvázaných psů. Misky má každý hafan na stojánku připevněném na boudičce. Krmení tolika psů zabere pouhých 10 minut. Neuvěřitelné. Tomáš rejduje se sáňkama mezi boudama a každému psu nabere plnou naběračku masa a granulí. Šup šup a je hotovo. Prostor kenelu je osvětlen dvěma halogeny na vysokých sloupech. Venku vidíme připraveny desatery sáně pro turisty. Pejsci jsou nakrmení a my jsme pozváni na čaj. Tomáš má pokoj v domě hned vedle hlavního příbytku Ketilovi rodiny. Je zde dílna na opravu saní, přípravna žrádla pro psy, místnost s oblečením, botami a dalším vybavením pro turisty. V patře se pak nachází malý byteček pro doghandlera. Mezitím co pijeme jeden čaj za druhým (celkem 3), tak si povídáme o psech, závodě, poměrech v Čechách a v Norsku, o našich začátcích se psy, o kamarádech,… Domlouváme se rovněž na zítřek, abychom se sešli při registraci a zjistili pár podrobností, které neví ani Tomáš. Týká se to hlavně vybavení a dovážky proviantu na checkpointy. Tomáš přeci jen speakuje anglicky desetkrát líp jak my. Během návštěvy několikrát volá i Katka Palečková a zařizuje pro nás aspoň dva pytle granulí Troll. Měla nám je přivézt - bez nich nemají psi zítra co žrát. Naštěstí Troll sponzoruje Femund race a dealer přítomný v místě startu má nějaké pytle s sebou. Tudíž nám je přiváží k hotýlku a nechává u vleku. Jen tak na zemi. Vůbec tady v Norsku nikdo nic nevezme. Běžně necháváme odemčené auto, věci pro psy venku u vleku, odemčený pokoj s foťákem, počítačem a dalšími věcmi, lidé si nechávají plné tašky před obchodem když jdou nakupovat,…u nás nemyslitelné. Ale člověk si na to lehce zvykne. Asi pro to, že by si přál, aby to tak bylo normální i u nás. Kolem půl desáté večer odjíždíme od Tomáše. Hlavně Jindra je v povznesené náladě - konečně sehnal někoho, kdo nám pomůže se dorozumět. V deset večer ještě venčíme pejsky. Pak zalejzáme do hotýlku a vaříme si večeři. Braťja slováci nás zvou na drink - skotská whisky. Lahvinka výjde na 1.500 Kč, lahev piva na 70 Kč. Jediný krám s lihovinami v Rorosu má otevřeno do 15-ti hodin ve všední den, o weekendu zavřeno. Povídáme si se slovákama asi hodinu. Pak se jdu sprchovat do fajnové koupelničky s vytápěnou podlahou. To je pošušňání. Žádná zima na nohy. Jindra okamžitě chrní. Přiznal, že minulou noc se nervoval a nezahmouřil oko. Dnes se mu ulevilo od starostí, a tak spí jako mimino. Tak ahoj zítra.

 

Pátek (6.února 2009)

Den D. Tak dneska to vypukne. Ráno zvolna vstáváme. Zatím si nepřipouštíme pocit že následující 3 dny si o spaní můžeme tak leda nechat zdát. Kolem 10. hodiny jedeme na prezentaci na sekretariát. Bereme s sebou "železnou zásobu" granulí pro psy - je to 8 pytlíků s 0,5 kg granulí pro psa. Celkem tedy 4 kg nedotknutelného jídla pro psy, jež musíme dovést do cíle. Já i Jindra máme o pár deka víc. Pořadatel nám balíček zalepí páskou a už na něj nesmíme sahat a měnit obsah. Platíme 200 NOK za startovní číslo. Když ho pak v pořádku vrátíme, tak peníze dostaneme zpátky. Dále dáváme 50 NOK za zakoupení musherské licence. Tuto licenci mají jen norští závodníci a ostatní si jí zkrátka zaplatí. Dokresluju ještě trasu závodu do druhé mapy. Vypisujeme veterinární handbook. Náš již "starý známý" veterinář nám prohlídne psí europasy a zapíše si datum vakcinace. Usmívá se na nás a vše je OK. To jsme rádi. Je nám dohromady přidělen doghandler Espen. Umí anglicky, a tak si jakžtakž rozumíme. Domlouváme se s ním, že ho nyní nepotřebujeme a ať příjde až večer na šestou nám pomoct se startem. Čekáme na Tomáše Nevřelu. Když se zaregistruje i on, tak se přesouváme do Roroského gymnázia na mushermeeting. Vítají závodníky, promlouvá starosta Rorosu, ředitel závodu, hlavní veterinář a pak se probírají pravidla. Bohužel téměř vše je v norštině. Tahle chrochtající řeč občas použije spíš německý výraz, ale do angličtiny má daleko. Takže máme smůlu. Holt budeme vycházet z toho co už víme. Kolem druhé hodiny jsme už zase zpátky v hotýlku a krmíme psy, dobalujeme věci do saní a nervozita na nás začíná doléhat. Trochu se i najíme, ale oba s Jindrou tomu moc nedáváme. Tak jo, máme vše a jdeme na věc. Saně nahoru na vlek a hurá do místa startu.

Najdeme si tam místečko a ještě porcujeme maso a snacky do pytlů. Také si nějaká paní přišla vyzvednout sáně pro Káťu Palečkovou. No sláva, nevíme co by jsme si s nima během závodu počali. S autem a vlekem bude totiž za námi na jednotlivé checkpointy popojíždět náš pomocník Espen. Jindra Espenovi dává ještě nějaké peníze na naftu. Kolem šesté se přesouváme bezprostředně ke startu tak, jak nás navádějí pořadatelé. Jedno auto hezky za druhým. Naštosovat těsně vedle sebe. Mám startovní číslo 91, Jindra 111. Sundaváme sáně z vleku a zabalené vypadají dost děsivě narvané. Ale není co ubírat. Postupně se střídáme ve venčení psů kolem vleku, oblíkáme jim už postroje. Jindra jde ještě pro radu k Tomášovi ohledně botiček. Nazout, nenazout?! Lehce sněží a moc nemrzne, je jen mínus 10, takže rozhodujeme, že podmínky jsou obdobné jako u nás, nový sníh není přemrzlý a nebude tudíž ostrý. Neobouváme. Kontrola výbavy. Sakra. Vyndaváme a ukazujeme postupně vše dle seznamu. Totálně jsme si zase rozhrabali vak. Ach jo. Nejdřív já, pak Jindra. Jindra nemůže najít kompas, tak hrabe a hrabe. Sláva, našel ho. Tak snad už nám dají pokoj. Zase všechny věci rovnáme a zapínáme vak saní. Startuju ve 20.28 h a Jindra 20 minut po mě. Ještě udílíme poslední pokyny Espenovi. Bude se také starat o Jindrova Dalase, který nepoběží. Začínám zapřahat. Poslední Esterku. Projedeme podél aut až ke startovnímu koridoru. Vrhají se na mě asi 3 pomocníci a navádějí mě na startovní čáru. Halogeny, muzika, lidi na tribunách, do mikrofonu hulákání, že jsem z České republiky. Esterka se drží a nekouše. Tři, dva, jedna..go! Přes silnici, pod jeden most, pod druhý most a ticho. Pláň. Nasazuju brýle. Rozjasňují tmu a nesněží mi do obličeje. Psi mastí, stojím na dečce.

Zpomalte trochu, cesta je ještě sakra dlouhá! Dvě zatáčky a najíždíme na širokou zvlněnou cestu směřující na západ od Rorosu. Postupně mě předjíždí několik spřežení. Asi po hodině jízdy najíždíme na první větší jezero Rismosjoen. Trať je značená bambusovými tyčkami s nalepeným reflexním proužkem širokým asi 3cm. Je vidět od jedné ke druhé. Tyčky jsou vždy vlevo od trati. Je to důležité, protože hlavně později na pláních by se psi, sáně i musher na druhou stranu od tyčí bořili po kolena ve sněhu. Žádné jiné značky nejsou. Zhruba po 10-15 km je vždy jedna modrá značka s písmenem F. Abychom věděli že jsme na trase závodu Femundlopet. Chvíli houpavým lesíkem a zase šup na jezero Rambergs-sjoen. Předjíždí mě jeden "rychlík" za druhým - samá norská spřežení. Vjíždíme opět do lesíčka. Už z dálky jsou vidět plápolající světýlka. U lesíka stojí hlouček lidí. Cedule "hot dog". Šup - vrazí mi do ruky jeden párek v těstíčku. Hltám to teplíčko do sebe. Zase se vlníme břízkovým a borovicovým lesíčkem. Jedu za jedním musherem. Náhle špatně odbočil. A Esterka za ním. A za náma ještě jeden musher. Ten co je přede mnou začíná vybalovat jídlo a dává psům pauzu. Já stojím, protože zezačátku nechápu, že svačí. Ten za mnou to ale vidí a předjíždí mě. Rychle tedy za ním. Psi jen nakouknou do misek ostatním chlupáčům a jedeme dál. A pak už vjíždíme na nekonečné jezero Femund. Fučí a sněží. 30 km trailu po jezeře. Předjíždí mě další vláček musherů a mezi nimi Jindra. Jen zahaleká na pozdrav a upaluje dál. Fík, která hárá, začíná stávkovat. Cuká se a sedá si na zadek. Dělá to každý kilometr. Musím na ní řvát. Už zase má ty svoje stavy. Sotva se rozjedeme, tak za chvíli kvůli ní stavím. Je to na nervy. Ale už sjíždíme z jezera a čeká nás jen pár kilometrů lesíkem. Jsme na 1.checkpointu v Tufsingdalu.

 

 

 

 

 


Související články:
Norsko 2009 - 8. díl (19.06.2009)
Norsko 2009 - 7. díl (30.05.2009)
Norsko 2009 - 6. díl (18.05.2009)
Norsko 2009 - 5. díl (28.04.2009)
Norsko 2009 - 4. díl (12.04.2009)
Norsko 2009 - 2. díl (11.03.2009)
Norsko 2009 - 1. díl (19.02.2009)

[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Jana Holá | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek | Zdroj: http://hrobnici.blog.cz )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
07.11.2017: Seznamovací lekce listopad
Seznamovací lekce na listopad jsou omezeny s ohledem na dostupnost instruktorů. Děkujeme za pochopení.

20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 10.12.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
678  (678 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
426  (426 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
394  (394 hl.)
Odčervuji nepravidelně
390  (390 hl.)
Neřeším to
377  (377 hl.)

Celkem hlasovalo: 2265


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie