Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
41 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Norsko 2009 - 2. díl

Vydáno dne 11. 03. 2009 (2238 přečtení)

Femundslopet - nonstop závod v norských pustinách na vzdálenost 400 km - vyprávění účastnice závodu

U Atleho

Reklama


 

 

Čtvrtek (29.ledna 2009)

Spíme až do půl devátý. Probudili jsme se asi v tý poloze, ve který jsme večer vytuhli. Únava byla opravdu velká. Hodláme to tady taky oba dospat. Ale teď už rychle ven ke psům. Jindra opět připravil napájení. Pejsci jsou rádi, že nás vidí. Jen Fík se vysmekla při vyndavání a utíká pryč na silnici. Běžím za ní, ale utíká pouze kousek a stojí. Volám na ní, sedám si na bobek a Fíček ke mně přibíhá. Po kolikátý už utekla. Bez mámy Wulfiny je hodně vystreslá a dělá blbosti. A taky vesele hárá a Attiba se může z toho zjevit. Horší, že začíná hárat i Brownie a je to jen na pár dní co může ještě být v kotečku s Nanukem. Ach jo, zrovna teď.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K snídani máme kousek Jindrovo bábovky a čaj a Jindra jeho oblíbenou bikavu. Atle dnes jede se spřežením vozit turisty. "Biznis je biznis". S Jindrou pojedem po obědě na projížďku. Dopoledne věnujeme opravě mojí čelovky a Jindrovo nabíjecí baterie do čelovky. Vážeme si také pomocné šňůrky k velkým rukavicím, aby se dali pověsit volně na krk když je člověk zrovna při jízdě nepotřebuje. K obědu je svíčková z pytlíku. Pak zapřaháme. Jindra jede napřed.

Stejně je rychlejší a ujel by mi coby dup. Když chci zapřáhnout Esterku, tak zjišťuju, že je přetržená její zádová šňůra hned u karabiny za Esterčím zadkem. Asi vada materiálu. Rychle beru náhradní a můžeme taky vyrazit. Psi už se při zapřahání trochu zklidnili. Chtělo by to tu být dlouho a pejsci by se naučili lecčemu, co doma naučit zkrátka nejde. Dnes mám s sebou kameru a pořizuju nějaké záběry. Je tak mínus 12 stupňů, svítí sluníčko a trať trochu umrzla. Svištíme pěkně. Konečně vidím kudy jsme včera jeli. Nádherná krajina. V polovině trati jedeme několik kilometrů podél zasněženého jezera. Kolem se tyčí hory. Ona prokletá křižovatka. Odbočujeme doprava. Doleva cesta pokračuje na další 62 km dlouhý okruh, kam jezdí Atle trénovat dlouhé vzdálenosti. To je sen všech longařů. Prostě může si jet kam a jak dlouho chce. To co si skútrem projede, to má. Pro nás doposud nemyslitelný. Užívám si trailu. Občas dloubnu aby mi nemrzli prsty u nohou. Jinak jen tiše stojím, nasávám přírodu a vezu se. Mezitím začíná západ slunce a obloha rudne. Rudnou i vrcholky vzdálených hor - jako kdyby hořeli. Rychlý sešup zkratkou a jsme doma. Jindra už mi ohřívá v řepíkáči vodu pro pejsky na zalití žrádla. Prý na saních dost vymrznul. Byl míň oblečený. Teď se ve srubu zahřívá. Dávám mu Coldrex a Paralen, aby případně zahnal v zárodku nějakou chřipajznu. Celý večer se také poctivě potí u kamen.

Nevylejzá. Obstarávám mu pejsky. Na revanš. Včera se staral on o mě když mi nebylo dobře, dnes je řada na mě. To se mezi kamarády dělá. Krmím všechny naše pejsky společně. Vymlasknou misku za pár vteřin. S plnýma břichama je zandavám do slámových pelechů. Moje "hasky koule" bydlí v prvním patře vleku, takže mám co dělat hlavně Nanuka, Attibu a Balta tam vysadit. Jsem z toho vždycky zmakaná jak borůvka. Holky jsou lehčí, takže s těma mi to jde snáž. Sundavám Jindrovo psům postroje. Darebák Gulit ho stačil na sobě ožvejkat a překousal zádový kříž. Je to chronický ničitel postrojů. I v Rumunsku dva sežral. Ale Jindra je naštěstí v klidu. Ještě nějaké náhradní má. Jen už Gulita budeme muset vysvlíkat hned po dojezdu. Venčím ještě dvakrát a posiluju u toho při zvedání psů do prvního patra jak Ota Zaremba při vzpírání. Do srubu za námi přichází Atle. Říkáme mu, že musíme do 7 dnů po vjezdu do země pejsky odčervit před zraky veterinárního lékaře, který nám vše potvrdí do pasů a orazítkuje. To jsou předpisy. Atle nám sděluje, že si máme odčervit kdy chceme a na závodech nám to pak známý Atleho veterinář potvrdí. K večeři je zbytek svíčkové od oběda a polívečka pytlikačka. Dorážím se ovesnou kaší. A lijeme do sebe kvanta čaje. Při mrazech se má hodně pít stejně jako v létě. Jindra se potí a spí. Snad to vyžene aby byl brzo zase fit. Ještě dvakrát přikládám dřevo do kamen, aby bylo stále teploučko. Dobrou noc.

 

Pátek (30.ledna 2009)

Ráno je nám líp. Sluníčko svítí ostošest a my s hrůzou zjišťujeme, že je už půl desátý. No tě prsk. Jindra je mokrej jako myš - skrz naskrz je mokrej i jeho extrémní spacák. Objevujeme tedy mimochodem další funkci spacáku do mínus 40, a to uzdravování nemocných musherů. "Rada starších" ráno rozhodla, že vzhledem ke zdravotnímu stavu dvounohých členů výpravy bude dnes volný den. Budeme se kurýrovat. Jdu vyndat pejsky z vleku, dávám jim rozpuštěné sušené maso na napití a nechávám je venku. To byla chyba. Nějakým záhadným způsobem se Attiba a Balto dostali ze řetízků a porvali se. Všude je krve jako na jatkách. Hlavně bílý Baltík rudě září jako indián - hlavu má jak rozpůlený meloun. No ještě že nás nikdo moc nevidí - Atle je ve škole, kde učí dějepis a jeho žena odjela pryč. Otírám krvavé psy sněhem a zjišťuju rozsah zranění. Oba mají procvaklé tváře a Balto ještě patu. No zřejmě to vzniklo kvůli hárajícímu Fíkovi. Oboum psům dávám antibiotika, aby nevznikl zánět. Chvíli si prohlížíme Atleho pejsky. Má i malá asi tříměsíční štěňátka. Jsou pěkně chlupatá.

Vedle ohrady pro psy má tři barely s botičkami - large,medium a small. Již dvakrát nás Atle nabádal, abychom při tréninku botičky používali, neboť norský sníh je přemrzlý a ostrý. Ať si klidně půjčíme ty jeho starší z barelů. Zítra tedy botičky vyzkoušíme. Bereme si do srubu mapu a propozice k závodu. Budeme študovat co a jak. Promýšlíme, kdy a jak dlouho budeme stavět, co a kolik budeme dávat psům k jídlu, jak dlouho budeme odpočívat. Jindra objevuje u televize videokazetu z Femundu 2003, a tak si jí se zájmem pouštíme. Atle jel tehdy 400 a byl osmý - a to asi od poloviny závodu jel jen se šesti psy. Největší hrůzu Jindrovi i mě nahání počáteční průjezd městem - mezi obchody, přes koleje, průjezd pumpou, přes silnice,…no celkem hustý. Doufám, že to bude jen pro F600 a F400 bude startovat hned pryč z města. Tak uvidíme. U Atleho v domě zkouším bezdrátové připojení k internetu, ale bezúspěšně. Tak to ještě vyzkoušíme v Rorosu před závodem.

Dáváme najíst psům i sobě a zbytek večera si pouštíme na počítači filmy "Příšerky s.r.o." a "Goyovi přízraky". Chodí nám zprávy z domova. Dozvídáme se, že většina osazenstva Šediváčka dostala chřipku (Zdenička s Milánkem Duškovic, Juraj,…) - a my zřejmě jsme si nějaké české bacily přivezli i sem do Norska. Celkem unavení jdeme chrupkat.

 

Sobota (31.ledna 2009)

Budíme se kolem osmé ráno - je ještě šero. Jsme vysoko v horách a sluníčko sem dorazí později.
Napájíme pejsky, snídáme. Jindra mi odšroubovává zrasované skluznice. Atle se zájmem přihlíží a půjčuje Jindrovi aku vrtačku. Ještě trochu seříznout nerovnosti, zakapat voskem dírky po šroubkách a je hotovo. Opět obdivuju Jindrovu šikovnost. Vaříme si nudle na česneku, chvíli koukáme na polední film na počítači a jdeme trénovat. Dnes zkusíme botičky.

Dáváme fenkám medium a psům large botičky. Jen Esterka má svoje super small. Elastické suché zipy jsou úžasná věc a skoro 50 km trénink se obejde bez ztráty jediné botičky. A to je sníh mimo cestu měkký a psi se občas proboří a hrabou se sněhem jako ve vodě. Je nádherné odpoledne a fotím. Jindrův "rychlík" brzy mizí napřed. Zato mi máme svojí konstantní útulkářskou rychlost a kocháme se. Asi po hodině potkáváme Atleho v protisměru. Vrací se z tréninku. Míjení na úzké cestě proběhne OK a mi mastíme dál. Vidíme, že psí trať na několika místech protíná upravená běžkařská stopa nebo stopa od skútru.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Je nádherný západ slunce - posílám MMSku domů mámě a tátovi. Aby taky měli kousek z té krásy. "Jezerní smyčku" dnes jedem v protisměru, aby byla změna. Psi peláší a já hltám červenou a fialovou oblohu se zapadajícím sluncem. I dlouho po západu je nad horami načervenalá obloha. Užívám si to. Mrzne. Ale mám bezva bundu z dutých vláken a v té je teplíčko. Jen ty nohy cítím. Občas tedy popoběhnu nebo dloubnu, abych prokrvila prsty. Nasazuju čelovku, ale nerozsvěcím. Najíždíme na závěrečnou pětikilometrovou zkratku k domovu. Tady teprve rozsvěcím světlo, abych se lépe strefila do vyjetého koryta. Jindra to prý krosil po tmě, neboť si čelovku s sebou nevzal. Žrádlo pro psy je již připravené a voda se vaří. Ten Jindra je zlatej. Dojíždíme zbytek těstovin od oběda. Beru do srubu na noc dostatek dřeva. Rozvěšujeme nad kamny 68 psích botiček. Krmíme. Pak už jen lenošíme. Na Jindru opět leze teplota, tak honem do maxispacáku, Coldrex a nevylejzat. Jdu ještě vyvenčit pejsky a taky zaplouvám do postele.

 

Neděle (1.února 2009)

Ráno má Jindra zase horečku a kašle. Sakra. Ta chřipka je potvora. Takže nevylejzat ze spacáku, potit se, brát všechny možný kapky co s sebou máme, vyštrachala jsem i psí vitamín C a spát. Já - eskymácká babička - všechno zařídím a obstarám. Hlavně už se Jindro uzdrav! Je opět slunečno a snad mínus 15 stupňů mrazu. Bez rukavic to nejde, hned nesnesitelně omrzají prsty. Vyndavám všech 17 pejsků - nejdříve moje útulkáře z prvního patra a pak Jindrovo alaskány z přízemí. Všichni chtějí mazlit a nejvíc kluci - můj Nanuk a Balto a Jindrův Gulit, Dalas a Bleky. Kupodivu i šéfka Dolinka si sama říká o pohlazení. Už si na mě ty darebáci zvykaj. Esterka v oblečku klepe kosu a sedí na stake-outu jako hromádka neštěstí. Jo holka a bude hůř. Ba ne, mám pro tebe dva oblečky a ještě deky - neboj, zmrznout tě nenechám.

Připravuju pejskům napájení ze sušeného masa a granulí. Dnes k Atlemu přijel nějaký pomocník a jde projet jeho pejsky. Co jsem rozuměla od jeho paní, tak Atle musí odpočívat, aby byl na závodech fit. Odčervuju pejsky Drontalem. Ptám se znovu Atleho zda nebude problém s veterinářem a zda bude věřit, že jsme tabletky dali. Prý to není problém, i on sám to takhle dělá. Chvíli se jednoduše a polopaticky bavíme anglicky s Atleho paní. Byla se projet na běžkách bez psů, je to příjemná milá sportovní ženská. Nemá žádné super vybavení, staré lyže, obyčejné teplé oblečení - ta skromnost je moc sympatická a jsme naladěné na stejnou vlnu. Tím, že i ona neumí řeč úplně dobře, tak mluví jednoduchými větami a tomu já rozumím. S Atlem je to horší - mluví složitě a já nestačím všechno pochytit. Atle přináší nějaké sušené vitamíny pro psy a vysvětluje mi jak z toho mám dělat pro ně nápoj. Dnes také chodí po výběhu s kleštěmi a stříhá psům drápky. Dostáváme pozvání na večeři k hostitelům, ale musím ho odmítnout, neboť by to nebylo vzhledem k Jindrovu chrchlavému stavu moc dobré. Je vidět, že by si paní ráda s někým povídala - žije tu trochu sama a asi moc návštěv nebo příležitostí k rozhovoru nemá. Škoda. Beru dovnitř do srubu psí deky, oblečky a jiné věci - když Jindra spí, tak si začnu připravovat povinnou výbavu a třídit jídlo a vybavení. Zandavám pejsky do přívesu a ti se vděčně schoulí do teplé slámy a podřimují. Zima zřejmě vyčerpává organismus i přesto, že nic nedělá. I já jsem unavená ikdyž jsme dnes nikde nebyli. Kolem poledne má Jindra svojí lepší chvilku a ujímá se vaření. Budou lívanečky z pytlíku - s marmeládou, grankem a šlehačkou. Mňam. Vaření mu jde výtečně. Tedy nejen vaření. Snad úplně skoro všechno. Přiznal se že by nezvládl uplést svetr. No vskutku chlapská nedostatečnost! Po obědě trochu připravuju a rovnám věci. Juraj mi posílá SMSkou vtipy na povzbuzení. Jsem ráda, že nám on i ostatní kamarádi fandí. Určitě takový Ríša nebo Móňa by tu byli nejraději s námi a užíval si hor, psů, nádhery. Snad jednou. Jindra prospí celé odpoledne. Já mezitím udržuju teplo rodinného krbu, nanosím dřevo, uklidím kuchyň, připravím pár věcí na závod, roztřídím jídlo, venčím pejsky, připravuju pro ně žrádlo a krmím je. Gulit zase přežvejkal popruh na ráčně. Ach jo - něco furt v tý hubě musí mít. S Jindrou vyplňujeme ještě nějaký formulář na závod a svým podpisem se upisujeme ďáblu - ba ne. Jen bereme na vědomí náročnost a extrémnost závodu. Večer plyne v poklidu. Příjde mi na mysl, že tenhle malý srub by mi k životu se psy bohatě stačil. Nic pompézního, jen skromné jednoduché a praktické vybavení. Je zde všechno. I ten záchod venku mi už nijak nepříjde. Mám zase o čem přemýšlet. Tak dobrou noc.

 

Pondělí (2.února 2009)

Další pěkné ráno. Honem vyvenčit pejsky. Jindrovi je po ránu trochu líp, ale stále nic moc. K snídani si dělám ovesnou kaši a potom ještě moje oblíbené věnečky. Jindra po ránu zatoužil po jak on říká "laktóze" a tak snídá Malcao. Dopoledne chystáme a připravujeme věci na závod. K obědu je rychlovka - těstoviny na smetaně z pytlíku. Jindra má sice skleněný oči, ale i tak chce jet trénovat s pejsky.

Vyrážíme po poledni. Nejhorší na zapřahání je nandavání botiček na všech 32 pacek  - Jindra ještě o 4 víc. Hrůza. Zabere to minimálně 20 minut. Mě to zatím nejde moc rychle a haskouni u toho ještě cukaj packama. Ale používám u toho povel "packa", a to oni jsou zvyklí nastavovat packy když jim sundavám postroje. Jindra vyrazil první, já za ním. Sluníčko krásně šajní, není mi taková zima. Pomalu se vlníme pláněmi jako hadi. Jakmile zastavíme, tak se Attiba snaží nakrýt Fíka. No je to s ním děs. Slibuju Attibovi, že ho vykastruju. U jezera v hlubším sněhu Fifinka ztratila jednu botičku. Vůbec nevím kde. Tak uvidíme, co to udělá s její packou. Jedu krajinou a mám čas přemýšlet - o závodě, o Norsku a o životě. Člověk si zde připadá úplně mimo realitu, nějak nadčasově, oproštěn od všedního světa. Může opravdu s čistou hlavou rovnat myšlenky. Jo, úžasné místo.

V zapadajícím slunci přijíždím ke srubu. Jindra už má hotovo, svlečené pejsky a připravuje pro ně žrádlo. Baví se s Atlem, který se také chystá na vyjížďku. Nese od něj další balík masa pro psy. Baštěj tady jako zjednaný. Do Jindry se dala zimnice, a tak zalejzá do spacáku. Jdu krmit naše čtyřnožce. I je po večeři ukládám do postýlek ve vleku. K Esterce už musím dát Nanuka. Byl s Brownie, ale ta už nebezpečně voní. A tak aby nebyla štěňátka, tak musí Esterka slevit ze svého soukromí. Browninka zůstává sama. K večeři kuchtím rizoto se zmraženou zeleninou. Celkem to jde. Jindra se potí ve spacáku. Chudák. Raději si vzal antibiotika, protože má podezření, že se mu vrátila ta prosincová angína. Léky jsou samozřejmě psí - jak jinak. Ale to neva. Hlavně aby zabrala. Tak uvidíme zítra.

 

Úterý (3.února 2009)

Dnes je balící den. Jindrovi je po antibiotikách líp. Venčíme ráno pejsky a bereme věci do srubu. Vše pakujeme do pytlů, pytlíků, igelitek a sáčků. Do povinné výbavy patří také komplet náhradní funkční oblečení včetně spodního prádla a bot. Balíme to poctivě, neboť zatím v místě startu závodu v Rorosu hlásí mínus 22 stupňů. Největší diskusi vyvolává žrádlo pro psy. Do dvou pytlů, které si necháme odvést do dvou depotních checkpointů (Femundsvika a Tynset) dáváme vždy dvě dávky sušeného masa, granulí, škvarků a sušeného tuku. Příjde tam ještě zmražené maso od Atleho. Jednu dávku povezeme v saních. K tomu pytel snaků, které budeme psům dávat po cestě. Sami pro sebe připravujeme 3 balíčky s jídlem - instantní nudle, polívky a něco sladkého. Kromě extrémního spacáku a extrémního žďáráku musíme mít sekeru, nůž, lopatku, lékárničku první pomoci, nedotknutelný balíček s 0,5 kg granulí na jednoho psa (musíme ho dovézt do cíle), kompas, čelovku a náhradní baterky, sirky, vařič a nádobu na vodu pro psy (řepíkáč), box na žrádlo pro psy (oblíbený termobox), misky, reflexní postroje na psy, 8 botiček na psa, signální světlice a světelné lámací tyčinky, …to je asi tak všechno. Dále povezeme oblečky a deky na 2 depotní checkpointy, kde musíme mít povinnou 8 a 6-ti hodinovou zastávku. Takže celý den spekulujeme ohledně balení.

Po obědě Jindra odpojuje vlek a jedeme autem dolů do městečka Vestre Gausdal pro chleba. Projdeme se chvíli po ulicích, obhlídneme místní základní školu a nakonec v Coopu nakoupíme jablka, chleba a pohled domů. Suma sumárum 40 NOK. Pak se opět šplháme do hor ke srubu. Dáváme si sváču a zahryzneme se do jablka. Vitamíny jsou vitamíny. Pomalu připravujeme jídlo pro psy. Mezitím přijel Atle z práce a taky balí věci na zítřek. Jdeme k němu domů vyrovnat se za maso. Dáváme mu ještě nějaké uzeniny a čokoládu pro dcery. Atle vytahuje mapu a ukazuje nám trasu závodu se všemi nástrahami, které nás na ní čekají. On sám pojede Femund 600. Říká, že to je těžký závod, nejtěžší v Norsku. Má náročný profil. Závody na severu Norska se nejezdí v horách a převýšení není takové. Femund je zkrátka "difficult a very haevy". Jsme tedy sami na sebe zvědaví jak to zvládneme. Po krmení psů ještě ve srubu dopřipravujeme drobnosti, vážeme si tkaničky na rukavice a Jindra volá Ríšovi a sděluje mu novinky. Tak snad máme jakžtakž všechno zabalené.

 

 

 

 

 

 


Související články:
Norsko 2009 - 8. díl (19.06.2009)
Norsko 2009 - 7. díl (30.05.2009)
Norsko 2009 - 6. díl (18.05.2009)
Norsko 2009 - 5. díl (28.04.2009)
Norsko 2009 - 4. díl (12.04.2009)
Norsko 2009 - 3. díl (23.03.2009)
Norsko 2009 - 1. díl (19.02.2009)

[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Jana Holá | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
07.11.2017: Seznamovací lekce listopad
Seznamovací lekce na listopad jsou omezeny s ohledem na dostupnost instruktorů. Děkujeme za pochopení.

20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 10.12.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
681  (681 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
430  (430 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
396  (396 hl.)
Odčervuji nepravidelně
393  (393 hl.)
Neřeším to
379  (379 hl.)

Celkem hlasovalo: 2279


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie