Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
46 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

"Podělte se o zážitky" - soutěžní článek č. 4

Vydáno dne 02. 11. 2008 (2089 přečtení)

Soutěžní článek od Evy Němejcové - Česká republika, Kouty u Ledče nad Sázavou

Reklama


 

Jak se ze mě stal "canis autoveteranicus"

 

Pozice rodinného psa, kterou v naší smečce zastávám, mi umožňuje účastnit se s páníčky různých rodinných podniků, přičemž se zdaleka nejedná jen o obyčejné výlety. Někdy jde i o docela zvláštní akce...

 

Paniččin tatínek, panička i její bratr jsou velcí milovníci starých aut, tzv. veteránů a s tím svým se pravidelně účastní veteránských srazů a závodů. Právě na jeden takový jsem s paničkou a jejím taťkou mohl poprvé vyrazit i já. Taťkův Walter Junior je bezva malé autíčko a už jsem se s ním také vozil, ale vždy šlo jen o malou vyjížďku. Ve Waldovi, jak páníci autíčku říkají, mám pro sebe celé zadní, velmi pohodlné sedadlo.

 

V pátek 30.5.2008 jsem se už od rána nemohl dočkat, až vyrazíme, aniž bych ale zatím věděl, kam se vlastně jede. Kolem poledního panička s taťkou naskládali věci do Waldy, já si tam odnesl svůj batoh a mohlo se jet. Cesta byla dlouhá - to víte, takový 73letý veterán není žádný závoďák - nicméně já většinu času prospal, a proto mi pomalejší jízda nijak nevadila. Autem ostatně cestuji moc rád ; proto mě také páníci vzali s sebou.

 

Kolem 16.hodiny jsme dorazili do Koutů, vesnice nedaleko Ledče nad Sázavou, kde jsme se ubytovali v hotelu Luna. Záhy jsem zjistil, že tu s naším veteránem nejsme sami a brzy přibyla i další stará autíčka. Všechna jsem je s paničkou prozkoumal, ale nejvíce se mi zalíbil veliký Rolls-Royce, který poskytoval v parném, takřka letním dni báječný stín a chládek. Majitel onoho auta poznamenal, "že i ten pes dovede ocenit kvalitu" :o).

 

Když jsme s paničkou procházeli areálem hotelu a seznamovali se postupně s dalšími "veteránisty", zjistil jsem, že to je moc prima parta lidí, kteří si výborně rozumí i s pejsky. Všem jsem se hrozně líbil a chválili mě, "jak jsem vychovaný a poslušný" :o).

 

U hotelu Luna je také přímo úžasný rybník, a protože i v podvečer bylo ještě horko, dovolila mi panička, abych si šel zaplavat. Házela mi do vody klacíky a já jí je s gustem nosil. Při této příležitosti jsem se také seznámil s kokršpanělem Garem, který se svými pánečky přijel veteránem Praga Baby. Garo je také, jako já, vodomil, a tak jsme spolu soupeřili, kdo dřív doplave pro klacek. Páníčkové měli "vzácný dar" trefovat se klacíky do "stejného místa", a tak jsme se jednou s Garem střetli u jednoho klacku. Přinést jsme ho chtěli pochopitelně oba, chvíli jsme se o něj proto přetahovali, ale jsem přece jen silnější a Garo mi ho tedy nakonec nechal. Ještě hodnou chvíli jsem z vody aportoval klacíčky, než panička nakonec usoudila, že před večeří musím pořádně uschnout. Vydali jsme se proto ještě na procházku kolem rybníka a po kraji přilehlého lesa.

 

Po večeři páníčků jsme si ještě všichni tři vyšli na procházku lesem a mezi poli. Neodpustil jsem si sice rychlý start za zajícem, ale stejně rychle jsem se raději vrátil, abych neměl průšvih :o). Když jsme se pak vraceli zpět k hotelu, potkali jsme dalšího pejska, který přijel právě tím krásným Rolls-Roycem. Malý bišonek Buffy byl docela fajn a chvíli jsme si spolu i hráli. Na jeden den to na mě byla spousta zážitků, a tak jsem večer na pokoji padl a usnul jako špalek...

 

V sobotu ráno jsem šel s páníčky na snídani a po ní se všichni "veteránisté" shromáždili venku před hotelem, aby vyslechli program dne. Dopoledne bylo vyhrazeno pro sranda soutěže pro dvounožce, ale pejskové se mohli účastnit také, pokud ovšem měli dost odvahy. Ona ta první disciplína skutečně byla jen "pro odvážné". :o)

 

Veteránisté měli objet volejbalové hřiště v prapodivném vozítku, které vypadalo jako kachna na kolečkách, ale ta se pohybovala každé jinak a "kachna" se tak příšerně kolébala. Navíc vydávala i divné zvuky. Chvíli mňoukala jako kočka, pak zase štěkala, bučela jako kráva a dokonce i kokrhala jako kohout! Nemohl jsem pochopit, jak se tam všechna ta zvířata vejdou. Šel jsem se tedy podívat a ejhle: všechny ty zvuky vydávala taková malá krabička. Když pak v té "kachně" všichni, včetně našeho taťky, jezdili dokola a bučeli, štěkali, kokrhali a mňoukali, neustále jsem bojoval s touhou pořádně je prohnat. :o) Uklidnil jsem se až poté, co mi panička dovolila do "kachny" taky nastoupit a povozit se. Taťka se mnou pomalu objel hřiště, a protože to opravdu hodně houpalo, byl jsem nakonec rád, že mohu vystoupit a dál se o to divné vozítko nestarat. :o)

 

Další soutěže pro dvounožce byly pro pejsky nezajímavé, tudíž jsem se jich neúčastnil. Panička s taťkou soutěžili v hádání předmětu, šroubování nějakých šroubů na čas a já si opodál spokojeně hrabal myšky. Než páníci dosoutěžili, měl jsem již vyhloubený slušný kráter, tlamu plnou hlíny a "podvozek", podle slov paničky, jako čuně. Musel jsem se jít vykoupat, abych tu hlínu ze sebe smyl. Šel jsem rád, protože koupání bylo opět spojeno s aportováním klacíků.

 

Když jsem se dostatečně umyl a při procházce i oschl, došli jsme si s páníky na oběd. Byla svíčková! Ačkoli vím, že to není jídlo pro pejsky, nemohl jsem si pomoci, protože hrozně miluji houskové knedlíky. Způsobně jsem ležel u paničky pod stolem a vrhal na ní tak dlouho prosebné pohledy, že mi, když dojedla, jeden knedlíček dala. Mmmmmňam! :o)

 

Po obědě vypukla hlavní akce dne. Opět se všichni shromáždili před hotelem a čekali na instrukce. Při té příležitosti měla panička možnost vyfotit mě se dvěma "prvorepublikovými četníky", kteří ale nepřijeli v autě, nýbrž na "služebním" motocyklu. Na chvíli jsem měl tedy možnost plnit úlohu "služebního psa". :o) Četníci mě oslovovali "Argo", (podle NO ze seriálu Četnické humoresky) a já plnil jejich povely. Nakonec proč taky ne... Za kus žvance si klidně stoupnu třeba na zadní :o).

 

Plán na odpoledne zněl: dvou-etapový závod s veterány vyhlídkovou trasou kraje Vysočina se zastávkou u starobylé přehrady Pařížov. Tento závod se s obměnou trasy a plněním úkolů po cestě koná každý rok, a to na počest Ing. Petra Muchy, prvorepublikového konstruktéra původní české automobilky Praga, který tragicky zahynul při autonehodě u Čáslavi. Trasa závodu proto vždy vede kolem pomníku, který byl na památku této události vztyčen v místě neštěstí...

 

Jakmile organizátor akce zavelel "všichni ke strojům", nastoupili jsme do Waldy, já se uvelebil na svém místečku a dál se o nic nestaral. Panička však měla plné ruce nějakých papírů, kterým říkala itinerář trasy, podle kterého jsme měli jet. Chvíli jsem se zájmem sledoval krajinu okolo, ale nakonec mě přemohla únava a já usnul. Probudil jsem se, až když jsme zastavili u potoka, jehož přejetí bylo součástí úkolů na trase. Když jsme se po velmi hrbolaté cestě, (kterou panička nazvala "tankodromem"), dostali opět na lepší silnici, opět na mě padla dřímota.

 

Vzbudil jsem se až při dalším zastavení auta, ale to už jsme byli v cíli první etapy - v obci Pařížov. Nachází se zde téměř 100 let stará stejnojmenná přehrada s malou vlastní elektrárnou, kam jsme se s celou partou veteránistů mohli jít podívat. Přehrada samotná je nádherná stavba, moc se mi na vysoké hrázi, přes kterou jsme procházeli, líbilo a chtěl jsem se z té výšky dívat dolů, ale panička byla "jak na trní" a nechtěla mi dovolit dívat se přes zábradlí. Byla to hrozná výška a panička trpí závratí. Zbaběle šla jen prostředkem hráze, ale já si ten výhled nakonec mohl užít s taťkou, kterému panička svěřila moje vodítko :o). Za hrází jsme sešli lesní cestou až na dno přehrady, které je, není-li velká voda, zarostlé stromy a keři. Bylo tam krásně, mezi stromy i příjemný chládek, a tak jsem dostal chuť hrabat myšky. To potěšení mi ale nebylo dopřáno, neboť bylo nutno pokračovat v cestě do druhé etapy závodu. Během ní jsme měli splnit 3 úkoly. Do toho posledního jsem se aktivně zapojil i já., protože šlo o to najít pomník jednoho vojáka, který padl za 2. světové války, a vyčíst z něj údaje o datu úmrtí. Pomník jsme stále nemohli najít, a tak, když jsme jeli okolo starého hřbitova u chráněné krajinné oblasti Melechov, zastavili jsme tam a šli pomník hledat. S námi hledali další veteránisté, já se snažil pomáhat očucháváním všech náhrobků, ale protože lidské písmo nejde přečíst čenichem, našli ten správný nakonec dvounožci spojenými silami. Poslední úkol byl tedy splněn a mohlo se pokračovat zpět do Koutů, kam už to bylo jen malý kousek.

 

Po příjezdu do cíle již byla nachystána večeře venku. Grilované prasátko a spousta příloh tak krásně vonělo, že si jistě dovedete představit, jak jsem slintal. :o) Asi jsem se musel tvářit strašně hladově, protože co chvíli se některý z veteránistů nabídl, že mi kousek čuníka nechá. :-)) Panička však k mé nevoli všechny s díky odmítala s tím, že jsem již večeřel.... Nu, byla to pravda... Ještě než jsme šli na toho čuníka, panička mi na pokoji dala moje granulky, takže hlad jsem opravdu neměl., ale chuť obrovskou :o). O ochutnávku pečeného prasátka jsem ale nakonec nepřišel.... Když se panička nedívala, pár přátel veteránistů mě obdarovalo a já jim byl móóc vděčný. :o)
Po večeři začala hrát hudba; jakási dívka "kvílela" na housle, a tak jsme se s paničkou raději odklidili dále, aby nám nepraskly bubínky. Ne že by ta slečna hrála špatně, (hudbu já s páníčky v autě poslouchám rád), ale bylo to natolik hlasité, že se to zkrátka nedalo vydržet. Vydali jsme se proto na krátkou procházku, abychom "zabili čas" před vyhlašováním výsledků.

 

Celkovým vítězem závodu se stal ten veliký Rolls-Royce, pod kterým se mi tak dobře odpočívalo, když byl zaparkovaný před hotelem. Naše posádka sice nic nevyhrála, ale skončili jsme ve své kategorii na pěkném "bramborovém" 4. místě. Kdosi se vyjádřil, že bychom mohli být 3., kdyby taťka býval jel rychleji s tou "uječenou kachnou" :o).

 

S paničkou jsme byli hodně unavení a zmožení vedrem, a tak jsme se odebrali na pokoj, že si po dlouhém dni odpočineme. Sotva jsem začal usínat, uslyšel jsem odporné "bzzzzíííííí". Komár nebo moucha! Hmyz já nesnáším a jak můžu, lovím. Záhy jsme zjistili, že zdrojem onoho hnusného bzučení je jak moucha, tak komáři. Panička totiž celý den zapomněla otevřené okno a ty potvory nám stihly nalítat dovnitř. Rozdělili jsme si tedy práci. Já si vzal na starost tu mouchu, která se pohybovala spíše při zemi, a panička ty komáry, kteří rejdili u stropu. Chvíli jsme pobíhali po pokoji; já cvakal zuby a panička kolem sebe mlátila víkem od plastové krabice, ve které mi přivezla granule. Podařilo se mi celkem rychle chytit tu velkou mouchu a za to, že mě vzbudila, jsem jí sežral. Panička mezitím také pomlátila všechny komáry, ale jako "moučník" se je raději nechala ujít a spláchla do záchodu. :o) Konečně nám bylo dopřáno klidu a my mohli jít spát....

 

V neděli ráno jsem nechal páníčky vyspat až do půl osmé. V osm jsme se odebrali na snídani, po ní už jen naskládali věci do Waldy a vyrazili na cestu domů. Bylo sice horko, ale při otevřené střeše a okýnkách to bylo docela příjemné a opět jsem si krásně zdřímnul. Byl to nádherný víkend a páníčci mě moc chválili, že jsem ideální společník na cestování.

 

Od této automobilistické akce jsem tudíž dostal přezdívku "canis autoveteranicus", tj. "pes veteránista" a už se moc těším, až zase s páníčky na podobnou akci vyrazíme.

 

Ubytování: Hotel Luna, Kouty (u Ledče nad Sázavou) http://www.hotelluna.cz/www/cz/home.phtml
Poplatek ze psa: jednorázový 300 Kč; uvnitř hotelu se mimo pokoj psi musí pohybovat pouze na vodítku, ve venkovním areálu jsou ke slušně vychovaným pejskům tolerantní a smí běhat na volno.
Možnosti: v areálu je hotelu rybník na koupání i k rybaření, možnost půjčit loďku, pro děti hřiště, krásné vycházky do přilehlých lesů, možnost navštívit v blízkém okolí rozličné pamětihodnosti (viz. výše uvedený web, sekce turistický průvodce).

 

 

Kontrolní otázka :o)

Co si Aki ulovil jako zákusek po večeři?

A) ukradl kus pečeného čuníka

B) mouchu

C) zajíce

Správnou odpověď se dozvíte v dalším soutěžním článku.

 

 

 

Správná odpověď ze soutěžního článku č. 3 od Pavly Brettové je B - Na Anushku u moře nejvíce zákeřně útočily možské vlny.

 

 

 


 



[Akt. známka: 3,39] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Redakce | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 5.11.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.

23.08.2017: Semináře, přednášky...
Seminář - Nosework s Terezou Hladkou
Kdy: 17.9.2017
Přihlašování: ZDE!
.......................................
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
469  (469 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
353  (353 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
328  (328 hl.)
Odčervuji nepravidelně
320  (320 hl.)
Neřeším to
317  (317 hl.)

Celkem hlasovalo: 1787


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie