Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
46 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Urzo aneb jak jsem chytal vlka

Vydáno dne 21. 04. 2008 (5066 přečtení)

povídka

Opakovaně dostávám dotazy, týkající se přivolání psa. Proto jsem se rozhodl především vám, pro které je výcvikovým oříškem, povědět příběh, který se mi kdysi stal a jenž s touto problematikou úzce souvisí. Je o začátcích vzniku jednoho mezidruhového kamarádství a o tom, že jde cvik přivolání zpočátku tvořit i jinak. .....
 

Reklama


 

Je o postupně se vytvářeném vztahu a především velké svobodě ducha. Nevytvářel se však dny a týdny, jak by mnohý z vás myslel. Byla to otázka hodin a minut jedné nádherné podzimní noci. Napsal jsem ho proto, abyste na věc pohlédli i z jiné strany a zamysleli se. Pokud někomu bude připadat známý, vězte, že nechci zapomenout.

 

 

Urzo aneb jak jsem chytal vlka

 

Urzo nebyl první pes, kterého jsem měl na vojně na starost, nebyl to vlastně ani čistokrevný pes. Byl to vlk. Lépe řečeno, šlo o československého vlčáka. Je to plemeno psů, v jejichž žilách ukrytých pod šedými kožichy koluje spolu s krví německého ovčáka krev divoká, prastará, krev vlčí.

 

S "vlky", jak jsme jim na čáře říkali, jsem se blíže seznámil až v Libějovicích, kde byla poddůstojnická škola psovodů. Právě tam jsem byl přidělen k četě bratislavské brigády, ve které připadlo na třicet psů snad dvaadvacet "vlků". Můj názor na ně nebyl v té době příliš příznivý. Šlo o psy různé velikosti, vesměs světle šedé s výraznou maskou a zelenožlutýma očima. Povahu měli rovněž velmi rozdílnou. Snad proto, že v té době byli mnozí z nich přímými potomky vlků. Jedni byli příliš plaší, opatrní či zákeřní. Jiní zas ostří a nebezpeční, se schopností střežit a útočit na svěřeném území. Ti pak měli souhrnné označení SUPi (samostatně útočící psi). A psovod? Mimo údržbu jej téměř nepotřebovali. Ale byl zde i pes vyloženě flegmatický. Šlo tehdy o silně nevyrovnané nové plemeno. Tito psi byli mnohdy těžko cvičitelní a mnohému vojáčkovi, který je hned nepochopil, dali pořádně zabrat. Nejedno velké plus se však těmto psům muselo přiznat. Žádná překážka na cvičišti či v terénu pro ně jakoby neexistovala a elegantně a snadno ji překonali. Byli neskonale vytrvalí, ale i věrní tomu, kdo si jejich srdce získal. Byli schopni přežít ve volné přírodě.

 

Proč však píši tuto vzpomínku vám, kteří se svým čtyřnohým kamarádem nevyjdete jinak, než na pevném vodítku? Přesto, že máte nejednu radu o cviku přivolání nabiflovanou? Proto, abyste pochopili, že i takto jde začít:
Zrovna jsem dělal instruktora psovodů na pohraniční rotě, když v chovném zařízení německých ovčáků uhynuli psi na parvovirózu. A tehdy u nás starý pes dosluhoval a já potřeboval na jeho místo mladého psa. Chtě, nechtě musel jsem pro vlka. Brzy ráno po budíčku jsem tedy vyrazil do Valtic na vlakové nádraží a odtud rychlíkem směr Malacky. Právě tam se na Slovensku nacházela chovatelská stanice československých vlčáků chovaných pro ministerstvo vnitra. Tam na mne také čekal náš nový přírůstek. Když jsem se navečer vracel, byl jsem unavený, ale spokojený. Vedle mě klusal vlk Urzo. Nádherný exemplář svého plemene, vysoký přes 70 cm, světle šedý s bohatou hřívou, hlava skoro bílá, jen mordu měl orámovanou černou linkou. Již cestou vzbuzoval obdiv spolucestujících a náš příchod na rotu vzbudil zasloužený zájem. Ty, kteří mají služební psy na denním pořádku, musel prostě zvláště oslovit. Dotazy sršely ze všech stran. Já většinou odpovídal vrtěním hlavy či pokrčením ramen. Neznal jsem ho, a proto ani odpověď, a jen cítil potíže. Urzo tam jen hrdě stál, nikoho si nevšímal a jakoby si užíval zvýšené pozornosti. Nakonec jsem jej zavedl do kotce a šlo se spát. Jsou však okamžiky, kdy se ve zlomku vteřiny probudíte i z toho nejhlubšího spánku a jste na nohou. To se stalo, když ke mně najednou dolehl hlas dozorčího: "Vstávej, vstávej, utekl ti vlk!". Letěl jsem ke kotci a opravdu, branka otevřená, zástrčka odsunutá a pes nikde. U roty nebyl.

 

Vyběhl jsem do noci a v dáli ho uviděl stát. Jeho silueta vystupovala v dálce proti obloze jak srostlá se zemí. Zdál se být obrovský. Byl svobodný a nikde žádný plot a mříž. V majestátním postoji mne soustředěně sledoval. Za ním se táhl lán pole svažující se k listnatým lesům a nad tím jasné hvězdy. Byly jich milióny. Najednou jsem začal vnímat ten široký, jakoby nekonečný prostor, který jsem měl při nočních službách tolik rád. Panovalo ticho a já se k němu snažil přiblížit a vemlouvavým hlasem vlichotit. Na přivolání nereagoval. Naopak hrozilo, že se povelem dosáhne opačného výsledku. Naštěstí jsem to okamžitě vycítil a zavrhl. Opakovaně mě pustil k sobě vždy tak na třicet metrů a pak poodběhl. Připadal mi, když tam stál, jako napjatá srnka, která cítí blížící se nebezpečí a ještě se nerozhodla, že vyrazí. Co mám udělat, jak ho ulovit, než se vyplaší a nenávratně zmizí v pro něj neznámých lesích? Tenkrát jsem ještě nevěděl, že mu chybí smečka, a absence její jistoty ho nutí setrvat na místě. Najednou se ocitl sám v cizím prostředí a nevěděl jak dál. Mně se v hlavě honily vzpomínky na podobné situace v Libějovicích. Tam takového uprchlíka nereagujícího na přivolání obklíčila v zámeckém parku celá četa. Vyplašeného psa jsme většinou zatlačili do brány autoparku a potom ho někde obklíčili pod zaparkovanou tatrou. Celého vyděšeného jej pak psovod připjal na vodítko a zase byl náš. Nyní jsem byl na Urza zcela sám, bez možnosti jiné podpory a relativní jistoty plotů... Urzo opět poodběhl. Zmizel ve tmě. Kolikrát takto splynul s okolím, už nevím. Když chtěl, tak to uměl dokonale. Už jsem ale věděl, že tam někde je. A také jsem ho po chvíli opět našel. Konečně jsem přestal trojčit, sedl si na bobek a začal přemýšlet. Hlavou mi pojednou probleskl Burianův obrázek, který jsem zahlédl v jedné dobrodružné knížce. Indiánští lovci se plíží ke stádu bizonů a přes záda mají přehozenou vlčí kůži. Proč bych to nezkusil? Riskoval jsem sice, že jakmile se vzdálím, už Urza nikdy neuvidím, ale to, co jsem potřeboval, bylo na rotě. Když jsem se vrátil, musel to být pohled pro bohy. Hubený černovlasý kluk, který byl jen v zelených trenýrkách a na zádech přehozený vojenský spacák, přetažený přes hlavu.

 

Lezl jsem po čtyřech a z úst se mi dralo rádoby vlčí "baú, auíí baúí". Urzo stál na místě, kde jsem ho prve opustil. Celý byl strnulý, uši vztyčené, ocas také a soustředěně mne pozoroval. Neutekl. Čekal, co nová situace přinese. Nelezl jsem přímo k němu, ale snažil se kolem něho dělat kruh, jako by mě nezajímal, ale přitom jsem se nenápadně přibližoval. Kruhy okolo něj se zmenšovaly. Už to nebylo sto, či padesát metrů. Ani třicet metrů nás nedělilo. Když se najednou pohnul a změnil postoj, zatrnulo mi. Zas to celé budu dělat znovu? O správnosti postupu jsem však nezapochyboval. Tak blízko ode mne ještě nebyl, co jsem se ho vydal "lovit". Když se rozběhl, už neutíkal pryč, ale začal kolem mě pobíhat. Jako by se chtěl honit a hrát si. Ulevilo se mi. V tu chvíli přestal existovat čas. Já poskakoval jako štěně, spouštěl se na natažené ruce a vyl a vyl a kňučel. Nevím, jak dlouho to trvalo, než přestal mít strach a přijal mě. Byly to stovky letmých dotyků, než jsem ho mohl konečně pevně uchopit za obojek. Kolena a ruce jsem měl černé od vlhké hlíny, ale Urzo šel se mnou a já s ním zpátky na rotu. Snad to bylo pro mou dobrodružnou krev zděděnou po předcích, snad protože mi to vyšlo a já to opatrné zvíře ulovil. Tak či tak, už to nebyl jen pes a vlk, ale především můj pes. Z ničeho nic jsem ho začal mít opravdu rád.
Urzo utekl později ještě mnohokrát, byl to sport, kterým si zpestřoval svůj pobyt na rotě. Brzy tam zdomácněl a okolí znal jako své boty. Časem jsem vyzkoušel všechny možné způsoby zavírání a on všechny, i ty nejrafinovanější, překonal. Byl to úžasně chytrý a vytrvalý pes. Kdykoli mě ale služba zavolala, že opět zběhl, nevzrušoval jsem se. Nikdo jiný ho v takové situaci nepřivolal. A mně přitom stačilo, abych začal výt, a on po chvíli přiběhl jako vítr i z těch největších dálek, pokud můj "vlčí" pozdrav zaslechl.

 

Na vojně vždy přijde chvíle, kdy je čas poděkovat psímu kamarádovi za vše dobré a rozloučit se. Tak přišel i náš čas, kdy jsem musel Urza předat kolegovi Karlu Nováčkovi. Byl to zkušený psovod a věděl jsem, že má dobré nervy a psa nezkazí. Nicméně svůj kontakt s Urzem jsem musel úplně přerušit. Karel si stěžoval, že jakmile se objevím, pes přestane cvičit, jen kňučí a chce za mnou. Tento vlk měl časem dokonalé přivolání a s Karlem sloužil po nocích pro svou tvrdost a nezávislost jako samostatně útočící pes. Přesto jsem zažil s Urzem ještě mnoho příhod, než jsem odešel do civilu. Pokud se ale "ztratil" v dálavách, bylo to jen mé: "Aúúú..., bauííí...", které ho přimělo k okamžitému návratu, i když ten, kdo vyl, jsem už nebyl já.

 

Dnes, když potkám někde "vlka", to nádherné zvíře s chladným, mnohdy odhadujícím pohledem, nemohu souhlasit s názory jiných kynologů, že je to pes k ničemu. Ještě dnes, po více než dvaceti letech si často vzpomenu na Urza. V mých myšlenkách zůstává mým psem napořád.

Vážení čtenáři,
čím více si spolu se svým psem budete užívat zábavu a pozitivně na sebe působit, tím bohatší a pevnější budou vaše vzájemné vztahy a lépe se pochopíte. Co říct závěrem? Nyní byste již mohli znát odpověď na to, jak začít a později učit vašeho psa povelu: "Ke mně!". Nic na tom není. Snad jen mnohdy musíte najít tu správnou cestu k jeho srdci.

 

vo Eichler

RÁMO výcvik psů

www.ramo.denika.cz

 

 

 


Související články:
Zlý Harry, aneb jak jsem učil psa lehni (06.04.2008)

[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Ivo Eichler - Rámo výcvik psů | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek | Zdroj: www.ramo.denika.cz )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 5.11.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.

23.08.2017: Semináře, přednášky...
Seminář - Nosework s Terezou Hladkou
Kdy: 17.9.2017
Přihlašování: ZDE!
.......................................
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
471  (471 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
354  (354 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
330  (330 hl.)
Odčervuji nepravidelně
321  (321 hl.)
Neřeším to
320  (320 hl.)

Celkem hlasovalo: 1796


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie