Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
55 Hostů, 1 Uživatel

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Dálkoplaz na konci sezóny

Vydáno dne 30. 01. 2009 (1985 přečtení)

Měla jsem dědečka. Když mi bylo patnáct, dostala jsem od něj svého prvního psa, zlatou šeltinku, temperamentní a učenlivou. Dědeček miloval hory, byl v důchodu a vlak z Ostravy do Beskyd jezdil často a nebyl drahý. Nejméně dvakrát týdně, většinou ve všední dny, kdy turistické stezky bývají liduprázdné, nachystal dědeček večer batoh, ráno si přivstal, navařil čaj do termosky, nabalil svačinu a tatranky pro sebe i psa (na rozdíl ode mne mohl pes s dědou na hory kterýkoli den v týdnu), obul si pohorky (botasky jen v horkém létě) a provázen malou rezavou fenečkou vyrazil na celý den do lesů a luk beskydských vrcholů a strání. .....

Reklama


 

Šeltie Iris se ukázala být tím nejlepším společníkem na túry: nezdržovala, nestěžovala si na únavu ani na počasí a ochotně vyběhla na každý kopec, který dědeček zařadil do itineráře výletu. Oba byli obdařeni sportovním duchem, kopce i údolí zdolávali zčerstva a neuznávali zbytečné přestávky, vyhýbajíce se proto i hospodám. Dědeček si průběžně zapisoval dosažené mezičasy, sledoval průměrné rychlosti a radoval se z osobních rekordů. Říkal si zeměplaz nebo dálkoplaz. Kdyby mohl chodit po horách o dvacet let později, věřím tomu, že by se stal skalním příznivcem dogtrekkingu.
Dogtrekking vymysleli musheři, aby měli co dělat, když roztaje sníh a jsou tím nuceni vypřáhnout psy ze saní. A přidali se nadšenci, kteří rádi lezou po horách a vlastní jakéhokoli psa. Dogtrekking se stal sportem pro odolné vytrvalce, trasy mívají okolo devadesáti kilometů a některé přesahují stovku a trekař si musí umět s problémy na trase poradit sám, chce-li dojít. Dědovi by se právě tohle líbilo.
Jenže, když dogtrekking dorazil do našich končin, nebyl už na tomto světě ani dědeček, ani Iriska, pohorky vystřídaly Goratexky a tatrankové pauzy zůstaly doménou amatérů - profíci jezdí na energy gely. I když, znám dogtrekaře, který, ač velký profík, jezdí na pivo, špek a slivovici, a jezdí dost dobře.

 

Každopádně, ve výbavě dogtrekařů zůstali psi. Jen místo na vodítku více či méně táhnou psovoda, opásaného běžeckým pásem, na pružné šňůře a místo obojku mívají postroj. Dobře táhnoucí, do vršků pomáhající a vytrvalý pes je pro dogtrekaře nad zlatý poklad. Zkrátka, dogtrekking se stal sportem se vším všudy, včetně závodů a závodníků, pravidel, měřených výkonů, stupňů vítězů a ctižádosti. Sympatický na dogtrekových závodech je fakt, že kdo závodit nechce, nemusí. Jen si udělá takový výlet, přespí ve spacáku (má-li psa - byťáčka skladného a nechlupatého, šoupne ho do spacáku taky) a ráno vyrazí dál a v pohodě do toho cíle nakonec dojde. Někdy i nedojde, to se může stát každému - stačí špatně zvrtnutý kotník nebo střepem rozříznutý polštářek na psí tlapce, kdy třeba ani ten obvaz a psí botička nepomůže.

 

Vzpomněla jsem si na společné výlety s dědečkem a Iriskou do Beskyd a dala jsem se na dogtrekking. Nebylo to samo sebou. Přibližně před rokem nám z milého malého štěněte doma vyrostl zničehožnic dlouhonohý, nervní, těžko zvladatelný prevít s nevyčerpatelnou zásobou energie, pro kterého deset kilometrů běhu lesem představovalo tak asi přiměřenou rozcvičku, po které očekával nějakou další legraci. Vyfasoval postroj a pneumatiku na tahání. Byl to výborný nápad, jak ho unavit, jenže během pár měsíců získal na síle a my přemýšleli, jak efektivně využít poměrně výkonného tažného psa. Začali jsme podnikat výlety do hor a Jacky mě ochotně vytahoval do každého kopce. A tak jsme se propracovali až k organizovanému dogtrekkingu. Teď máme za sebou první dogtrekovou sezonu a myslím, že se můžeme k dálkoplazům hrdě přihlásit.

 

Moje maminka, ač mi půl roku všestranně pomáhala, abych mohla na treky jezdit (hlavně mi hlídala ostatní psy a nezletilé dítko), žije v přesvědčení, že podobných podniků, jejichž podstata spočívá v odhodlání hnát se minimálně devadesát kilometrů přes kopce v jakémkoli počasí, se mohou účastnit pouze jedinci určitým způsobem psychicky postižení. Maminka nechtěla užít výrazu cvoci, třebaže si to myslela. Ohlédnu-li se za uplynulým půlrokem zpátky, musím alespoň připustit, že na tom něco je. Já nevím, co člověka přiměje jít v horku, dešti, mokru či ve vleku ještě horších nálad počasí, jít s otlaky nebo puchýři na nohách, když tak úplně nesednou boty, potmě za svitu čelovky v době, kdy normální lidé dávno spí, v duchu spílat sobě, horám, počasí i pořadateli a jít, máchat se v krizích z vyčerpání fyzického i psychického - a jít. A za pár dní se počít nedočkavě těšit na další, stejně praštěnou akci. A potom je tu něco ještě méně pochopitelného. Proč, proboha, se na to těší ten pes? Jaký má důvod k tomu, aby šílel nadšením, sotva uzří, že se balí batoh? Vždyť ví, že půjdeme cestou necestou podle někým vymyšlené trasy, bude celý den v postroji a táhnout, bude unavený tak jako já, večer toho bude mít taky tak dost a pořádně se nažere až v cíli. Tak proč vyvádí jeko malé štěně a čeho se tak moc nemůže dočkat? Nevím. Snad mají psi onu nezištnou touhu provázet člověka třeba do pekel pevně vrytou do paměti. Možná je to dáno jejich životním elánem a optimismem, se kterým se vrhají po hlavě do všeho, co psovod vymyslí. Možná proto si člověk vybral psa za svého společníka.
Psi zkrátka treky zbožňují. Naštěstí pro nás, dálkoplazy, protože žádného jiného tvora bychom nepřinutili k tomu, aby nás dobrovolně a s nadšením doprovázel.

 

Mám fotky a vzpomínky. Na únavných posledních dvacet kilometrů do Šlapanic. Na překrásné údolí Jihlavy. Noční šílený běh do kopce na posledním kilometru Hanácké štreky, jen tak z hecu. Hostýnské vrchy, kde bylo tolik kopců za sebou, až mi připadalo, že je tam zepředu někdo neustále přidává. Na déšť v Jeseníkách, to mi promokl spacák na povinném bivaku. Na příšerné noční bloudění v Oderkách, a ještě jsem si vzala špatné boty. A hlavně na spoustu skvělých lidí, které bych jinak vůbec nepoznala. Při žádné z těchto akcí nechyběl Jacky, moje psychická podpora na dlouhých tratích, skvělý pomocník ve stoupáních do vršků a vůbec dokonalý kamarád do nepohody, bez něhož bych už ani žádný trek nešla.

 

To máte tak. Když si dogtrek jen tak vyzkoušíte, a potom skončí sezona a musheři začnou chystat káry a sáně, protože teď pro ně právě začíná to správné období, můžete se zapřísahat, že příští rok se budete věnovat něčemu jinému, normálnímu, vždyť se psem se dá dělat tolik věcí, a na výlety se dá chodit jen tak, a neničit se na nekonečných cestách a ještě se ty nesmyslné vzdálenosti snažit alespoň částečně uběhnout. Pokud však od časného jara nenápadně slídíte na webu po novém kalendáři akcí, dokupujete výstroj, shromažďujete mapy, kontrolujete čelovku a v rámci tréninku pobíháte po okolních lesích se psem a oprašujete batoh, není vám pomoci. Jste nakaženi virem dálkoplazectví a pomůže vám jedině nějaký hezký , tak stokilometrový pochod. Mně teda jo. A můj děda - ten by taky šel.

 

 

 

 


[Akt. známka: 1,08] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Benkeová Milena | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 5.11.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.

23.08.2017: Semináře, přednášky...
Seminář - Nosework s Terezou Hladkou
Kdy: 17.9.2017
Přihlašování: ZDE!
.......................................
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
477  (477 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
358  (358 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
336  (336 hl.)
Odčervuji nepravidelně
327  (327 hl.)
Neřeším to
324  (324 hl.)

Celkem hlasovalo: 1822


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie