Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
68 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Dálkoplaz na konci sezóny

Vydáno dne 30. 01. 2009 (2111 přečtení)

Měla jsem dědečka. Když mi bylo patnáct, dostala jsem od něj svého prvního psa, zlatou šeltinku, temperamentní a učenlivou. Dědeček miloval hory, byl v důchodu a vlak z Ostravy do Beskyd jezdil často a nebyl drahý. Nejméně dvakrát týdně, většinou ve všední dny, kdy turistické stezky bývají liduprázdné, nachystal dědeček večer batoh, ráno si přivstal, navařil čaj do termosky, nabalil svačinu a tatranky pro sebe i psa (na rozdíl ode mne mohl pes s dědou na hory kterýkoli den v týdnu), obul si pohorky (botasky jen v horkém létě) a provázen malou rezavou fenečkou vyrazil na celý den do lesů a luk beskydských vrcholů a strání. .....

Reklama


 

Šeltie Iris se ukázala být tím nejlepším společníkem na túry: nezdržovala, nestěžovala si na únavu ani na počasí a ochotně vyběhla na každý kopec, který dědeček zařadil do itineráře výletu. Oba byli obdařeni sportovním duchem, kopce i údolí zdolávali zčerstva a neuznávali zbytečné přestávky, vyhýbajíce se proto i hospodám. Dědeček si průběžně zapisoval dosažené mezičasy, sledoval průměrné rychlosti a radoval se z osobních rekordů. Říkal si zeměplaz nebo dálkoplaz. Kdyby mohl chodit po horách o dvacet let později, věřím tomu, že by se stal skalním příznivcem dogtrekkingu.
Dogtrekking vymysleli musheři, aby měli co dělat, když roztaje sníh a jsou tím nuceni vypřáhnout psy ze saní. A přidali se nadšenci, kteří rádi lezou po horách a vlastní jakéhokoli psa. Dogtrekking se stal sportem pro odolné vytrvalce, trasy mívají okolo devadesáti kilometů a některé přesahují stovku a trekař si musí umět s problémy na trase poradit sám, chce-li dojít. Dědovi by se právě tohle líbilo.
Jenže, když dogtrekking dorazil do našich končin, nebyl už na tomto světě ani dědeček, ani Iriska, pohorky vystřídaly Goratexky a tatrankové pauzy zůstaly doménou amatérů - profíci jezdí na energy gely. I když, znám dogtrekaře, který, ač velký profík, jezdí na pivo, špek a slivovici, a jezdí dost dobře.

 

Každopádně, ve výbavě dogtrekařů zůstali psi. Jen místo na vodítku více či méně táhnou psovoda, opásaného běžeckým pásem, na pružné šňůře a místo obojku mívají postroj. Dobře táhnoucí, do vršků pomáhající a vytrvalý pes je pro dogtrekaře nad zlatý poklad. Zkrátka, dogtrekking se stal sportem se vším všudy, včetně závodů a závodníků, pravidel, měřených výkonů, stupňů vítězů a ctižádosti. Sympatický na dogtrekových závodech je fakt, že kdo závodit nechce, nemusí. Jen si udělá takový výlet, přespí ve spacáku (má-li psa - byťáčka skladného a nechlupatého, šoupne ho do spacáku taky) a ráno vyrazí dál a v pohodě do toho cíle nakonec dojde. Někdy i nedojde, to se může stát každému - stačí špatně zvrtnutý kotník nebo střepem rozříznutý polštářek na psí tlapce, kdy třeba ani ten obvaz a psí botička nepomůže.

 

Vzpomněla jsem si na společné výlety s dědečkem a Iriskou do Beskyd a dala jsem se na dogtrekking. Nebylo to samo sebou. Přibližně před rokem nám z milého malého štěněte doma vyrostl zničehožnic dlouhonohý, nervní, těžko zvladatelný prevít s nevyčerpatelnou zásobou energie, pro kterého deset kilometrů běhu lesem představovalo tak asi přiměřenou rozcvičku, po které očekával nějakou další legraci. Vyfasoval postroj a pneumatiku na tahání. Byl to výborný nápad, jak ho unavit, jenže během pár měsíců získal na síle a my přemýšleli, jak efektivně využít poměrně výkonného tažného psa. Začali jsme podnikat výlety do hor a Jacky mě ochotně vytahoval do každého kopce. A tak jsme se propracovali až k organizovanému dogtrekkingu. Teď máme za sebou první dogtrekovou sezonu a myslím, že se můžeme k dálkoplazům hrdě přihlásit.

 

Moje maminka, ač mi půl roku všestranně pomáhala, abych mohla na treky jezdit (hlavně mi hlídala ostatní psy a nezletilé dítko), žije v přesvědčení, že podobných podniků, jejichž podstata spočívá v odhodlání hnát se minimálně devadesát kilometrů přes kopce v jakémkoli počasí, se mohou účastnit pouze jedinci určitým způsobem psychicky postižení. Maminka nechtěla užít výrazu cvoci, třebaže si to myslela. Ohlédnu-li se za uplynulým půlrokem zpátky, musím alespoň připustit, že na tom něco je. Já nevím, co člověka přiměje jít v horku, dešti, mokru či ve vleku ještě horších nálad počasí, jít s otlaky nebo puchýři na nohách, když tak úplně nesednou boty, potmě za svitu čelovky v době, kdy normální lidé dávno spí, v duchu spílat sobě, horám, počasí i pořadateli a jít, máchat se v krizích z vyčerpání fyzického i psychického - a jít. A za pár dní se počít nedočkavě těšit na další, stejně praštěnou akci. A potom je tu něco ještě méně pochopitelného. Proč, proboha, se na to těší ten pes? Jaký má důvod k tomu, aby šílel nadšením, sotva uzří, že se balí batoh? Vždyť ví, že půjdeme cestou necestou podle někým vymyšlené trasy, bude celý den v postroji a táhnout, bude unavený tak jako já, večer toho bude mít taky tak dost a pořádně se nažere až v cíli. Tak proč vyvádí jeko malé štěně a čeho se tak moc nemůže dočkat? Nevím. Snad mají psi onu nezištnou touhu provázet člověka třeba do pekel pevně vrytou do paměti. Možná je to dáno jejich životním elánem a optimismem, se kterým se vrhají po hlavě do všeho, co psovod vymyslí. Možná proto si člověk vybral psa za svého společníka.
Psi zkrátka treky zbožňují. Naštěstí pro nás, dálkoplazy, protože žádného jiného tvora bychom nepřinutili k tomu, aby nás dobrovolně a s nadšením doprovázel.

 

Mám fotky a vzpomínky. Na únavných posledních dvacet kilometrů do Šlapanic. Na překrásné údolí Jihlavy. Noční šílený běh do kopce na posledním kilometru Hanácké štreky, jen tak z hecu. Hostýnské vrchy, kde bylo tolik kopců za sebou, až mi připadalo, že je tam zepředu někdo neustále přidává. Na déšť v Jeseníkách, to mi promokl spacák na povinném bivaku. Na příšerné noční bloudění v Oderkách, a ještě jsem si vzala špatné boty. A hlavně na spoustu skvělých lidí, které bych jinak vůbec nepoznala. Při žádné z těchto akcí nechyběl Jacky, moje psychická podpora na dlouhých tratích, skvělý pomocník ve stoupáních do vršků a vůbec dokonalý kamarád do nepohody, bez něhož bych už ani žádný trek nešla.

 

To máte tak. Když si dogtrek jen tak vyzkoušíte, a potom skončí sezona a musheři začnou chystat káry a sáně, protože teď pro ně právě začíná to správné období, můžete se zapřísahat, že příští rok se budete věnovat něčemu jinému, normálnímu, vždyť se psem se dá dělat tolik věcí, a na výlety se dá chodit jen tak, a neničit se na nekonečných cestách a ještě se ty nesmyslné vzdálenosti snažit alespoň částečně uběhnout. Pokud však od časného jara nenápadně slídíte na webu po novém kalendáři akcí, dokupujete výstroj, shromažďujete mapy, kontrolujete čelovku a v rámci tréninku pobíháte po okolních lesích se psem a oprašujete batoh, není vám pomoci. Jste nakaženi virem dálkoplazectví a pomůže vám jedině nějaký hezký , tak stokilometrový pochod. Mně teda jo. A můj děda - ten by taky šel.

 

 

 

 


[Akt. známka: 1,08] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Benkeová Milena | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
18.04.2018: AGILITY
Základy agility handlingu vypsány v rozvrhu cvičení na 2.5.2018.

11.04.2018: HafBO na For Pets
Ve dnech 12. - 15. dubna se bude konat veletrh For Pets, na kterém se v neděli odpoledne můžete potkat s naší instruktorkou Pavlou, která bude provádět ukázky dogfitness. Stavte se, ráda Vás uvidí.

06.04.2018: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 20.05.2018
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

18.03.2018: Řeporyje omezení vjezdu.
Po dobu výkopových prací v obci Řeporyje je omezen průjezd ulicí Na Požáru. Ke cvičišti se dostanete nebo je možné zaparkovat u rybníka a dojít pěšky. Čekáme na aktualizace informací z úřadu.

13.01.2018: Obedience
Lekce Obedience pod vedením Lucky budou pokračovat od února 2018.


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
1275  (1275 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
968  (968 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
738  (738 hl.)
Odčervuji nepravidelně
850  (850 hl.)
Neřeším to
830  (830 hl.)

Celkem hlasovalo: 4661


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie