Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
43 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Výpravy s Jackym: Šlapanický vlk Moravským Krasem

Vydáno dne 05. 06. 2007 (2007 přečtení)

….z deníku začínajícího dogtrekaře.
Čtvrtek ráno. Ráno je nádherné, stačí si vzpomenout, že mám dovolenou a zítra taky a dočkala jsem se svého prvního letošního dogtreku. Ony už letos dva proběhly, ale beze mě, vzhledem k březí Andušce a potom maličkým mufinkům. Ale teď už jsou dva mufinci ve světě, ti dva zbývající doma jsou velcí, Lukášek je zítra ochoten se o ně postarat, stejně jako o Andušku a dědka Čáju, a tak můžu vzít Jackiška, batoh, sedák, postroj šňůru, čelovku, spacák…. a vyrazit do Šlapanic. Hurá!

Reklama


Takže nadšeně vstávám, jdu vyvenčit celou smečku a potom, ještě v ranním chládku, uběhneme s Jackym dobrých sedm kilometrů lesem a loukami, je to takové uvolnění před tím, co nás čeká zítra. Běžecké boty se jeví jako dobře rozšlápnuté a pes vypadá spokojený a v dobré formě. Zvládnu nákup, navařím, aby měl Lukášek zítra oběd, bude mít celý den na starosti smečku a určitě mu vyhládne. Taky vytáhnu z mražáku maso, večer ho uvařím s mrkví a vločkami, aby měli psi na další dva dny snídani. Všechno mám vyladěné včetně časového plánu na odpoledne: ve tři začíná prezentace ve Šlapanicích, o půl čtvrté jsem na cestě zpátky, jsem domluvená, že na večerním meetingu být nemusím, stavím se pro ionťáky a hořčíkové tabletky, ty se při dlouhém pochodu hodí, Jackiškovi koupím syrové sádlo, jeho oblíbenou pochoutku na výlety, doma vycházka se psy, dobalit batoh, zkontrolovat povinnou výbavu, spravit Jackyho vodítko, nakrmit psy a uvařit to rozmražené maso a už si budu točit mlýnky vsedě u televize a půjdu brzy spát, protože zítra brzy vstávám.

Čtvrtek odpoledne a večer. Všechno bylo jinak. Krátce po třetí hodině jsme, já a pes, dorazili v horku a dusnu na šlapanický cvičák, kde nás uvítala cedulka: PREZENTACE 18-20 HOD. Zkrátka, i na Internet se chybička vloudí. Přítomní mě uklidňují zprávou, že jeden z pořadatelů přijede před čtvrtou. Tak to je v pohodě, říkám si, skluz mírný. Pořadatel přijel, jsme zaregistrovaní, jenže- smůla. Nemá itineráře. Bez itíku neodjedu, tak čekám dál. Do půl šesté. A je to. Prodejna, kam jsem se chtěla stavit pro iontový doping, zavírá v šest a jinou teda večer v Brně hledat nebudu, navíc doma mě čeká seznam úkolů. A než je všechny splním (domů jsme přijeli v osm večer), je jedna. No nazdar.

Pátek, čtyři ráno. No nazdar, říkám si znovu, když zvoní budík a snažím se nepodlehnout nutkání vyhodit jej z okna. To bude dneska dlouhý den.

Pátek, půl sedmé. Sedím ve Šlapanicích na cvičáku, leju do sebe kafe, Jacky je po snídani a připraven do akce, a volám Lukáškovi, ať jde se smečkou ven a nakrmí je, podávám přesné informace, kolik komu. Už teď je jasné, že přes den bude horko a těším se na odpoledne, kdy mají přijít bouřky. Přes poledne bude nejhůř.

Pátek, sedm ráno. Startujeme. Pořadatel zavelí, já zavelím, Jacky nedočkavě vyráží vpřed. Zpočátku nás vedou cedulky s obrázkem vlka (značení pořadatelů), od pátého kilometru běžíme po turistické značce. Předbíhá nás mladá kočka s pointrem ( nakonec skončila druhá v kategorii DTW1, tedy ženy do 35 let ), držíme s ní krok pár kilometrů, chvíli běžíme i první, potom se mi ale podaří špatně odbočit a ztrácíme ji, setřásla nás. Mám na kontě první zakufrovaný kilometr- půl tam, půl zpátky.

Pátek, dopoledne. Začíná vedro, za které by se červenec nemusel stydět. Střídáme běh ve stínu s chůzí na slunci, pes zatím táhne v pohodě, jen aby mu to dlouho vydrželo. Za zříceninou Wildenberg nás na zelené značce míjejí ostřílení dogtrekaři, celkem tři, chvíli se držíme, ale potom je nechám běžet- na tohle tempo nemám. Vzápětí zakufruju další půlkilometr, naštěstí poslední na tomhle treku, ale i tak mě to naštve a v duchu si vynadám, kde jsem se učila chodit po značce. Bude deset, máme za sebou dvacátý první kilometr a před sebou první kontrolu. Následují opět ceduličky s vlky a opět značka. Nekonečné táhlé stoupání, prašná horká cesta a sluníčko pálí do zad. Jdeme ostrým krokem, ať to máme za sebou. Jacky využívá potok k napití a vykoupání, ve studánce doplníme vodu a jdeme dál.

Pátek, jedna odpoledne. Telefon Lukáškovi- mufinci musejí dostat oběd. Ostatně já s Jackiškem si taky dávám delší pauzu a jídlo. Jenže zatímco Jacky s chutí poobědvá konzervu, já do sebe dostanu sotva jabko. Taky voda už mi nijak zvlášť nechutná, za dopoledne jsem jí vypila už snad tři litry, jenže je žízeň. Zatracené ionťáky, proč jsem si je nekoupila dřív! Má to přece jen nějakou příchuť. Jsme pár kilometrů před Jedovnicí.

Pátek, tři odpoledne. Euforie. Jsme za polovinou, Jacky se koupal v rybníku, já jsem si alespoň opláchla obličej a je nám dobře. Blížíme se k druhé kontrole a to už bude padesátý kilometr. Posílám svým spolupracovníkům , zašitým v tom parnu v brněnské kanceláři, textovku. Máme půlku, jsme na padesátém kilometru. Obratem přichází odpověď: Vole ses zbláznila, ne? Tak takové mám kolegy.

U Klostermanovy studánky doplňuji zásoby vody ( chuť vody už mi vážně nedělá dobře), za chvíli odlepujeme štítek na třetí kontrole a škrabeme se na kopec do malé vesničky jménem Habrůvka. V místním Smíšeném zboží si koupím multivitamin. Úžasné, konečně něco jiného než voda.

Další úsek cesty vede skalami. Zastavujeme v jeskyni zvané Kostelík a ten si přece jen vyfotím, i když normálně na treku fotky nějak nestíhám. Jenže Kostelík je nádherná skála. Skoro se nechce věřit, že je to přírodní útvar. Já v tom vidím gotiku jako vyšitou.

Pátek, pět odpoledne. Téměř šedesát kilometrů v nohách. Nezbytná štábní kontrola telefonem Lukášovi, je nutno vyvenčit smečku a nakrmit mufinky. Doma jinak všechno v pořádku.

Pátek, půl sedmé k večeru. Máme z krku poslední kontrolu a šedesátý
čtvrtý kilometr. Dáváme větší pauzu, tak dvacet minut, za Adamovem. Doléhá na mě nevyspání, únava a taky ta voda se nedá pít.Žádné bouřky nepřišly, je horko jako v peci. Kdybych teď odbočila po modré na Útěchov, sedla na autobus,….tak bych byla v osm v rozestlané posteli doma. Ale odhodlání dojít mě obrací na tu správnou značku a šlapeme do nekonečného, prudkého, odporného kopce nad Adamov na rozhlednu. Do Babic dorážíme po osmé večer, chválabohu už není takové horko. Jen ještě dvacet čtyři kilometrů, opakuju si do kroku. Brzy se začne stmívat.

Pátek, devět večer. Kužel světla čelovky míří do tmy, občas zasvítí na stromě značka, aby mě ujistila, že nebloudím, a to je dobře. Poslední telefonát domů, je třeba nakrmit, tentokrát celou smečku. Jacky už bude muset vydržet do cíle, a já taky. Myslím na včera uvařený guláš ve Šlapanicích v lednici a na to, jestli ho dnes večer přijíždějící midaři, kteří půjdou v sobotu kratší trať, všechen nesnědli. Tak mi ubíhá cesta. Občas se napiju, s odporem, protože z té vody už se mi vážně dělá zle, ale musím. Před sebou vidím další světýlko z čelovky, aha, to jsou ti dva, co jsme se po cestě navzájem několikrát minuli, tak je doháním a vděčně přijímám návrh stavit se v Ochozu v hospodě na pivo. Sláva, už žádná voda! Pivo normálně nepiju, ale teď bodne, ohromně. Hned mám lepší náladu a těch zbývajících šestnáct kilometrů se mi jeví jako maličkost. Je půl jedenácté, když opouštíme pohostinné zařízení, kde ochotně poskytli azyl nám i psům, a vyrážíme na trasu. Volá Lukášek, že je všechno ok a že jde spát. Slíbím mu, že do rána jsem doma.

Sobota, dvě hodiny ráno. Těch posledních šestnáct kilometrů bylo nekonečných. Byla jsem ospalá, hrozně moc. Zdálo se mi, že jdeme rychle, a přitom jsme se táhli pětkou v hodině. Jeden zkušený trekař mi říkal, že potmě jsou kilometry delší a měl svatou pravdu, ten člověk. Tak dlouhé kilometry jsem ještě nezažila. Kdybych aspoň nebyla tak unavená a ospalá. Vlekla jsem se tmou, Jacky už měl toho taky dost, tak jsem jej nechala jít u nohy a on oddaně klusal a evidentně už taky čekal, kdy to skončí. Na nohách mě držela sázka, kterou jsem dala sama sobě, totiž že to dám tentokrát naráz, bez bivaku. Kdybych se nebrala tak vážně, mohla jsem se natáhnout do trávy, položit si hlavu do Jackyho kožichu a spát a spát. Takhle jsem šla a šla nekonečným Údolím Říčky a Mariánským údolím a nakonec přece jen skončila turistická značka a objevily se cedulky s vlky. Poslední, zatraceně utahané čtyři kilometry. Teď, ve dvě, mám konečně na dohled šlapanický cvičák.

Sobota, 02:05. JSEM V CÍLI!!! Odevzdávám kartičku s kontrolami a předvádím povinnou výbavu. Po devatenácti hodinách, po devadesáti čtyřech kilometrech, po třech hodinách spánku, bez ionťáků jsme to přece jen zvládli. Piju jednu sklenici grepové limonády za druhou. I ten guláš zbyl. Pes si dal granule a spí. Má na to hoďku, potom vyrážíme na noční linku. V autobuse usínám co půl minuty. Před pátou jsme doma.

Celou sobotu jsem po etapách prospala. Večer jsem šla do obchodu pro kofolu- vodu jsem ještě pořád nemohla ani vidět. Ve Šlapanicích prý byla bouřka, no ta si dala na čas. V neděli jsem jela na vyhlášení výsledků. Long ( trasu dlouhou 94 km) startovalo 52 lidí, 12 vzdalo. Máme stříbro v kategorii DTW2 (ženy nad 35 let), v čase 19:05hodin, čtvrt hodiny za vítězkou! Díky , Jacky, jsi skvělý sparingpartner na cesty.

Tři dny si dáváme pauzu a začínáme zlehka trénovat na jihlavského Jednookého vlka. Vždyť ono je to už za deset dní!



[Akt. známka: 1,00] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Benkeová Milena | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
07.11.2017: Seznamovací lekce listopad
Seznamovací lekce na listopad jsou omezeny s ohledem na dostupnost instruktorů. Děkujeme za pochopení.

20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 10.12.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
687  (687 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
435  (435 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
399  (399 hl.)
Odčervuji nepravidelně
399  (399 hl.)
Neřeším to
384  (384 hl.)

Celkem hlasovalo: 2304


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie