Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
62 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Výchova a výcvik všestranného psa XIII.

Vydáno dne 07. 09. 2006 (4329 přečtení)

Při provádění pachových prací neboli stop je jak ve výcvikové literatuře, tak v praxi věnována malá pozornost práci či manipulaci se stopovací šňůrou. I my v našem cvičení na pokračování jsme se touto technikou příliš nezabývali. Zdálo by se na první pohled, že není žádný problém psa, který stopuje, připnout na šňůru a celou stopu s ním pohodlně projít. Opak je ovšem pravdou.
 
Práce se stopovacím vodítkem může ovlivnit jak kladně, tak i záporně snažení psa na stopě. Vedení psa na šňůře a kvalitní ovládání této, se nesmí zaměňovat s tzv. "kočírováním" psa při pachové práci. Je ku podivu, kolik psovodů selhává na soutěžních stopách, právě vlivem neznalosti vedení psa na stopě. Zkusme proto společně nahlédnout do vyšší školy stopování a zkvalitnit svou práci se psem na pachovkách.
 

Reklama


Nejdříve si řekněme pár slov o stopovacích šňůrách jako takových. Zkušební řád nám praví, že stopovací šňůra má být dlouhá minimálně 10 metrů. Nehovoří se zde ani o maximální délce, ani o materiálu, ze kterého má být šňůra zhotovena. Obchod nabízí kožené, tzv. barvářské, řemeny buď ploché anebo kulaté v délce od 8 do 12 metrů a v cenách kolem jednoho sta korun. Část z nich tedy nevyhovuje již svou délkou, všechny pak použitým materiálem. Stačí vlhký terén na stopě a druhý den je kožená šňůra jako podrážka. Ani časté promašťování příliš nepomáhá. Další nevýhodou je velká hmotnost, zvláště u vlhké šňůry. Proto je kožené šňůry při pachovkách vidět jen málo. V dnešní době se stopuje ponejvíce na různých umělých hmotách, plochých hadrových šňůrách a na silonech. Psovody k takovým materiálům vede především nízká hmotnost šňůry, lehká údržba (omyvatelnost) a pevnost.
 

Já sám používám v začátcích u mladého psa obyčejnou hadrovou šňůru na prádlo, kterou ukončím klešťovou karabinkou. Pořizovací cena je 8 Kčs a délka 15 metrů. Později, až se pes vychodí a přestává na stopě tahat, přecházím na slabší prádelní šňůru stejné délky, v ceně asi 5 Kčs. Obě jsou k dostání v každé drogerii. Používání silonových a umělých materiálů vede při dravém postupu mladých psů k nepříjemným popáleninám dlaní při prokluzování šňůry.
 

Každá stopovací šňůra by měla být hladká, bez smyček a různých oček na konci. Konec šňůry by měl signalizovat jen malý uzlík, aby nedocházelo k zachycování šňůry v terénu a tím k brzdění psa v postupu.
 

To bylo několik slov k materiálům a nyní k samotné technice. Stopovací šňůru si rozbalíme již před hlášením rozhodčímu a také dříve, než připneme psovi stopovací postroj. (Stejný postup je samozřejmě i u tréninkových stop.) Vyhneme se tím nepříjemné nervozitě, která vzniká tehdy, když pes s nasazeným postrojem se dychtivě vrhá k nášlapu a psovod jej nemůže pustit ani udržet, protože se mu při rozbalování šňůry jako naschvál udělal uzel. Pak se stává, že psovod nervově nevydrží a vyrazí se psem na poloviční šňůře s nepěkným "šmodrchancem" uprostřed, který se snaží po cestě za pochodu rozmotat. Přestane přitom sledovat psa a neúspěch je tu dříve, než vůbec stopu pořádně začal.
 

Psa přivádíme do prostoru nášlapu v klidu a na připravené šňůře. Do samotného nášlapu pouštíme psa asi ze dvou metrů a se slovy "hledej, stopa" mu dopřejeme dostatek času na patřičnou sumaci pachu. Projeví-li pes snahu vyrazit kupředu, povolíme mu šňůru asi na pět metrů a zde šňůru mírně přibrzdíme. Dá-li nám pes zesíleným tahem najevo, že je na stopě, můžeme šňůru povolit a psa následovat. Vyrazil-li však pes do jiného směru, má možnost se vrátit a nášlap znovu ověřit. Ověřovat nášlap a směr stopy dovolíme psu maximálně na půl šňůry, zbytek si musíme ponechat na ověření správnosti postupu.
 

Je důležité takto postupovat už při vlastních stopách, i když víme, kudy stopa přesně vede. Musíme si navyknout nechat iniciativu postupu především psovi, aby se naučil sám najít správný směr stopy. Mnoho z nás dělá základní chybu v tom, že ve snaze ukázat přihlížejícím psovodům anebo rozhodčímu, že pes stopu okamžitě našel, vyrazí ihned za psem a pes se pak srovnává do stopy celý první úsek. Psovod psa před sebou doslova tlačí a sám ho tak vlastně vede po stopě. Samozřejmě že takováto práce je zcela špatná a první cizí stopy nás přesvědčí, jak laciný to byl efekt.
 

Postupuje-li však pes sám ve směru stopy, následuje jej psovod v předepsané vzdálenosti a dbá na to, aby stopovací šňůra byla mezi psovodem a psem v neustálém mírném tahu. Poklesne-li tento tah, je to znamení pro psovoda, že pes stopu ověřuje (narazil na stopu jinou, např. na stopu zvěře), nebo ji ztratil anebo signalizuje lom. V každém takovém případě, kdy pes nesleduje směr stopy, přidrží psovod pevně šňůru, přičemž se může až zastavit, a hlasem povzbuzuje psa ke sledování stopy. Vrací-li se pes při ověřování směrem k němu, okamžitě šňůru dobírá, aby se nesmýkala po zemi, kde se do ní může pes lehce zamotat. Až když pes opět vyrazí správným směrem, což si můžeme ověřit krátkým přibrzděním šňůry v ruce, budeme ho následovat.
 

V tréninkových stopách se snažíme, aby si pes vždy pokračování stopy našel sám. Pomáháme jen v krajním případě, a to mladým a nezkušeným psům. Část výcvikové literatury doporučuje postup psovoda za psem mimo trasu stopy, až několik metrů vlevo nebo vpravo. Odůvodňuje tento postup lepší kontrolou hlavy psa a tím, že psovod nešlape po sledované stopě a pes se tak po ztrátě stopy vždy může vrátit a stopu znovu ověřit. Nemohu se s tímto názorem ztotožnit, protože praxe při stopování mi ukázala, že je lépe jít přímo za psem, už jenom kvůli udržení směru.
 

Většina soutěžních stop se totiž šlape na nějaký bod v krajině, ať už je to strom, tovární komín nebo trs trávy. I kladeč se musí podle něčeho orientovat. Postupuji-li tedy za psem, mohu si zkusmo ověřit, zda jde pes rovně na úseku, promítnu-li si přímku od nášlapu přes psa na zmíněný bod v terénu. Je to samozřejmě vždy jen hypotéza a pozor na přemýšlení za psa, ale mnohokrát jsem se nezmýlil.
 

Další nebezpečí při sledování psa mimo trasu stopy je, že si mohu porušit některý úsek stopy, která pokračuje v ostrém lomu. Sledovat čenich psa se mi zdá zbytečné, neboť i zezadu spolehlivě poznám na svém psovi, zda je na stopě anebo mimo.
 

Práci se šňůrou na lomech jsme si popsali už v předchozích cvičeních. Zbývá nám pouze zopakovat, že šňůrou můžeme psa jen přibrzďovat v rychlém postupu, a ne psa pomocí šňůry stahovat zpět na trasu stopy. Musíme se vyvarovat trhání šňůrou a nevyjadřovat tak svůj nesouhlas se špatným postupem psa. Psi "vydrbávaní" na šňůrách bývají obvykle citliví na sebemenší zachycení šňůry o nerovnost terénu a zbytečně se pak vracejí a bázlivě stopu ověřují.
 

Zmíním se ještě o několika nešvarech, které se objevují při práci psovodů na stopách. Netýkají se ani tak ovlivňování psa šňůrou, jako slovem. Mnoho psovodů má psy naučené na "kočírování" hlasem. Pes pracuje, jen když za sebou slyší chválení a povídání psovoda. Dr. Eis ve svých Pachových pracích s tímto postupem souhlasí a doporučuje psovodům, aby na své psy mluvili a tím je povzbuzovali při práci.
 

Opět musím napsat, že mé zkušenosti jsou jiné. Pes by se měl na pachovou práci soustředit a maximálně se jí věnovat, a ne poslouchat, co za ním neustále žvaní psovod. Je to asi tak, jako když si budu číst knížku anebo počítat matematické příklady a někdo, byť by mi byl nevím jak milý, mi do toho bude povídat. Tak s tím buď bacím, anebo z toho nebudu mít nic. Zrovna tak myslím je to se psem. Buď se na práci nemůže soustředit, anebo je na chválení tak odkázán, že bez něj není schopen pracovat, a to se pak musí projevit na cizích stopách.
 

Je samozřejmé, že když psovod ví, kudy stopa vede, a psa chválí, pomáhá mu tím v postupu a učí ho tak cílevědomě nesamostatnosti. Dejme si příklad. Psovod má pro psa našlapanou stopu se dvěma pravými úhly, tzv. "účko". Ví, že oba lomy jsou doprava. Pes postupuje po trase stopy za stálého chválení psovoda, až dojde k místu lomu. Zde kousek přeběhne, a pak začne prověřovat stopu vpravo. Ihned jak se otočí doprava, je psovodem pochválen a pokračuje ve sledování stopy. Po nalezení předmětu je stejně postupováno i u druhého lomu. Pes vlastně nabude zkušenosti, že ihned po pochvale může pokračovat.
 

Psi se dokonale naučí označovat lomy i podle natočení psovoda. Protože psovod ví, že stopa pokračuje doprava, už je tam sám natočen a tak nevědomky psu pomáhá ve vyhledávání směru. Takto "cvičení" psi jsou schopni sledovat i několik hodin staré vlastní stopy psovoda. Selhávají však naprosto přesvědčivě i na velmi čerstvých stopách, u kterých psovod nezná ani směr, ani místo a pokračování lomu. Psovod, který nepozná dokonale, kdy je pes na stopě a kdy mimo, neví, kdy má psa pochválit. A tak ze zvyku chválí psa co nejčastěji a ten jde s hlavou u země, přesvědčen že i pán je spokojen, až vše ukončí píšťalka rozhodčího. Psovod v tomto případě nenaučil psa stopovat, ale naučil jej přesně procházet trasu, o které sám ví.
 

Mohlo by se zdát, že jsem proti jakémukoli chválení psa na stopě. To samozřejmě ne, ale pochvala a povzbuzení musejí přijít jen ve chvílích, kdy to pes nutně potřebuje (ochabování zájmu, těžký terén) nebo když si to pes opravdu zaslouží (nalezené předměty a samozřejmě úspěšné ukončení stopy).
 

I zkušenému psovodovi se stane, že se mu pes do stopovací šňůry zamotá. Jsou psi, kterým šňůra pod tělem nebo kolem packy nevadí a klidně stopují dál, ale na druhé straně jsou tací, kteří se zamotané šňůry chtějí zbavit za každou cenu a ruší je natolik, že je ohrožen celý výsledek stopy. Stane-li se nám tato nemilá věc na rovném úseku, klidným hlasem psa zastavíme, doběhneme k němu a co nejrychleji šňůru upravíme. Zamotá-li se nám pes na lomu, je lépe jej přivolat, rozmotat, a pak vyslat k vyhledání, abychom případným dobíháním za psem neztratili orientaci o místě lomu, a pak též pro možnost pošlapání pokračování stopy.
 

Důsledným dodržováním napnuté šňůry mezi psem a psovodem se lze zamotávání vyhnout. Z tohoto důvodu je též vhodnější stopování na postroji než na hladkém obojku.
 

Ještě o jedné technice vodění psa na pachovkách bych se zde rád zmínil. Jedná se o stopování se psem bez šňůry. Pes má na sobě jen stopovací postroj anebo hladký stahovací obojek. Nemám s touto metodou žádné zkušenosti, vlastně jen malé, protože i já jsem si to též vyzkoušel, ovšem bez valného úspěchu. Proto zde tuto metodu nebudu popisovat a uvádím ji jen pro úplnost. Je k ní zřejmě třeba psa s maximální poslušností a ukázněným postupem na stopě. O této metodě by nám mohl něco říci pan Karel Čurda z Brna, který takto s úspěchem vodil svého psa Cyruse, tuším někdy v šedesátých letech.
 

Předpokládám, že váš pes roste nejen ve výcviku, ale že se rozvíjí i fyzicky. Čeká nás svod mladých psů a snad i výstava. Je dobré a prospěšné slyšet z úst povolaných, jak ten náš pes vlastně vypadá a co na něj zkrátka chovatelé.
 

Ať zní posudek z úst rozhodčího kladně či záporně, neměňte nikdy vztah ke svému svěřenci. V kladném případě nedělejte ze svého psa šampióna, který by si dalším výcvikem mohl zničit postavu, a v záporném případě svého psa nezatracujte. I pes, který se v exteriéru zrovna nepovedl, nám může ve výcviku udělat hodně radosti. Konečně náš pes také nekouká na to, jsme-li krásní, ale má nás rád takové, jací jsme. Oplácejme mu proto stejně.
 

Na svod, výstavu či bonitaci se ovšem musíme připravit stejně pečlivě, jako třeba na zkoušku nebo závod. Nevěříte? Ale ovšem, sami uvidíte, že není nic trapnějšího, než zápasit se psem na život a na smrt jen kvůli tomu, že chce rozhodčí vidět zuby, psa změřit, zvážit, apod.
 

Pes, který se při měření krčí a na váhu nesedne ani jako, zkrátka v neznámém prostředí plaší, nemusí být zrovna povahově slabý. Není prostě na takové zacházení a dění kolem sebe zvyklý, a proto se přirozeně brání. Nikdo z nás nestojí o poznámky jako: "jé, ten se bojí" nebo: "to je ale nervák" na adresu našeho psa. Je proto na nás, abychom na tyto situace svého psa připravili.
 

Vážit bychom měli svého psa nejméně každý měsíc na obyčejné decimálce, už jen kvůli kontrole, v jaké je pes kondici. K dalším úkonům budeme potřebovat několik pomocníků, kteří budou imitovat rozhodčího a projevovat zájem o chrup našeho psa. Psi, kteří jsou denně česáni a psovod jim kontroluje čistotu očí, uší a stav zubů, budou ve výhodě, neboť již jsou na takové zacházení zvyklí odmalička. S těmi ostatními postupujeme zvolna. Nenutíme psa otevřít mordu. Nekřičíme a zbytečně se nerozčilujeme. Naopak, klidně na psa promlouváme a přitom se snažíme oběma rukama jemně rozevírat jeho čelisti. Nechce-li pes mordu otevřít, spokojíme se pro začátek jen s odhrnutím pysku. Denně pak opakujeme tyto pokusy několikrát, až dosáhneme toho, že pes při otevření mordy zůstává klidný. Samo sebou že i zde přichází pochvala jako za dobře vykonaný cvik.
 

Dále je zde měření. Provádí se posuvným měřidlem a měří se zpravidla výška psa, jeho celková délka a hloubka hrudníku. Nemáme-li v klubu posuvné měřidlo, lze opět imitovat měření kouskem dřevěné laťky. Postavíme psa na rovnou, nejlépe dřevěnou, podložku a sami přikládáme ke stojícímu psovi laťku tak, jako bychom jej měřili. Pokud se pes chová klidně, můžeme opět požádat některého z kamarádů, aby se pokoušel psa měřit on. Psovod psa jenom uklidňuje a chválí. Tvrdé srážení psa, který zaútočí, je nežádoucí, zrovna tak jako nucené stavění krčícího se psa. Obojí vede k tomu, že pes nestojí přirozeně, ježí se, krčí, apod. Zde pomůže jen klid obou aktérů, jak psovoda, tak i "rozhodčího".
 

V žádném případě nejsem zastáncem toho, aby si pes nechal od každého sahat až do krku, nebo snášel různé důvěrné poplácávání. Chováme především psy služební, a tedy žádné kočičky. Slyšel jsme již v kruhu rozhodčího, který na adresu jednoho temperamentnějšího ovčáka pronesl: "Ještě jednou zavrč, potvoro, a jdeš z kruhu.". To jistě není ten nejsprávnější postup, zvláště jedná-li se o psy, kteří mají ve svém standardu nedůvěru k cizím osobám. Tím se ovšem nezastávám psů neukázněných, neboť v přítomnosti psovoda musí být pes zcela a dokonale ovladatelný.
 

Ještě nám zbývá jedna věc a tou je nácvik tzv. výstavního postoje. Všichni víme, že náš pes reaguje na určitý signál tak, že se postaví jako pózující kulturista. Měl by takto vydržet stát po dobu, než jej rozhodčí popíše. Pes by měl stát tak, jak mu jeho zaúhlení končetin nejlépe dovoluje. Natahování psa a srovnávání postoje rukama či nohama je nešvar, který by žádný rozhodčí neměl tolerovat. V takto vyumělkovaném postoji pes stejně nevydrží a vrací se do postoje, který je mu vlastní.
 

Budeme si pamatovat, že pes musí být na svodu, výstavě nebo bonitaci stejně ukázněný jako při výcviku. Je to vždy především vizitka našeho výcvikářského umění.
 






[Akt. známka: 0] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Jan Dubový | Počet komentářů: 0 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek | Zdroj: www.vycvikpsa.cz )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 5.11.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.

23.08.2017: Semináře, přednášky...
Seminář - Nosework s Terezou Hladkou
Kdy: 17.9.2017
Přihlašování: ZDE!
.......................................
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
469  (469 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
353  (353 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
328  (328 hl.)
Odčervuji nepravidelně
320  (320 hl.)
Neřeším to
317  (317 hl.)

Celkem hlasovalo: 1787


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie