Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY




 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
9 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Jak jsme jely do Psár aneb Titanik na čtyřech kolech

Vydáno dne 07. 04. 2005 (3750 přečtení)

Hurá!!! Letní výcvikový tábor! To zní ale hezky, ne? To je pravda, zní to opravdu hezky, ale zkusme si také trochu poodhalit zákulisí takového tábora. Vše zajistit a zorganizovat vůbec není jednoduché a rozhodně se to nesfoukne za půl dne, tedy v našem případě rozhodně ne. Přesto jsme se ale rozhodli pro vás takový tábor zorganizovat. Ono když se všechno nakonec povede, je to velká legrace, spousta zážitků a nových kamarádů a ještě se dozvíme a naučíme mnoho užitečného. Ale jen když klape organizace, že?! Vždyť na dobrých organizátorech vždy leží úspěch celé akce, ne?

Reklama


A tak jsme se jednoho krásného pondělního rána vypravily i s kolegyní Janou s úmyslem doladit na místě ještě nějaké podrobnosti do Psár u Prahy, kde se náš letní tábor bude (snad) konat. Bylo už jasné, že zimě brzy odzvoní. Svítilo krásně sluníčko a nic nenasvědčovalo blížící se „katastrofě“. Kromě nás dvou se na palubu nalodily ještě naše tři fenky a odstartovaly jsme v této, opravdu silné, sestavě.
 
Do Psár jsem se již dříve něco najezdila na jiné psí tábory a tak by se dalo říct, že mám cestu v malíčku. Hned za sousední vesnicí mě ale nenapadlo nic lepšího než si zkrátit cestu po vedlejší silnici vlnící se mezi poli. Pravda od jara do podzimu tudy vede celkem příjemná a málo frekventovaná asfaltka. Ach ta romantika! Když jsme uhnuly z hlavní, opravdu to vypadalo romanticky. Ujetý sníh na vozovce se zcela nevinně třpytil v ranním sluníčku. Janě se to sice nezdálo, ale já jsem jen mávla rukou, že po podobných a ba i po horších silnicích jezdím u nás na vesnici, kde se nesmí solit, přece v pohodě a bez nehody celou zimu. Ono ale jak se říká, všechno je jednou v životě poprvé. S najetými metry jsem sice začala lehce pochybovat o průjezdnosti této komunikace, ale nicméně jsem se rozhodla, že to přece nevzdám. Musím ovšem s odstupem času bohužel sebekriticky zkonstatovat, že tentokrát jsem svůj řidičský um opravdu trochu přecenila. Hned za první zatáčkou to vypadalo tak, že tady doba ledová ještě neskončila a ani hned tak neskončí. Auto ještě chvíli poskakovalo v rytmu lambády a potom jsem vlítla do čehosi, co by snad nezdolal ani tank. Na rozdíl od Titaniku však posádka přežila celá a bez úhony. „A co teď?“ napadlo nás po vyčerpání všech existujících sprostých slov a hanlivých nadávek od počasí přes politickou situaci v rozvojových zemích až po tovární značku našeho vozidla, které se pro tentokrát rozhodlo absolutně nespolupracovat. Asi ho ten sníh příjemně lechtal na bříšku, protože tam viselo a viselo a nepohnulo se ani směrem kupředu ani nazpátek. „Takže co teď?“ řekly jsme si znovu. Hudrování a sebeosočování nepomohlo a začít brečet by také asi nebylo příliš efektivní. Chvilkový nápad zkusit zapřáhnout naše feny coby tažné jsme však záhy také zapudily. Tak tedy po opětném přehodnocení našich skromných sil jsme se jaly prozkoumávat okolí našeho dočasného nedobrovolného parkoviště, které by za jiných okolností mohlo být místem skvělého pikniku. Na úžasnou housku se salámem, která byla vevnitř v tašce, by snad v tu chvíli neměl pomyšlení ani komisař Rex.
 
„Mayday!, mayday!“ napadalo mě známé volání o pomoc ze stejnojmenného románu. „A ejhle! My tu nejsme samy!“ rozzářily se nám očíčka štěstím, když jsme asi 300 metrů před sebou zahlédly „ztroskotaný“ terénní vůz. „Další blázen, který chtěl jet zkratkou! Tak to na tom nejsme zase tak špatně. A dokonce to vypadá, že je to chlap!“ uklidňovaly jsme se navzájem. „To snad není možné!“ nevěřily jsme tomu, co právě vidíme. K zapadlému vozu našeho „kolegy“ se blížil náklaďák typu V3S s úmyslem ho vyprostit. Zrychlily jsme tempo, aby nám jenom proboha živého neodjel. Naše fenky jsme pod záminkou hlídání opuštěného auta, které by beztak nikdo neukradl, nechaly uvnitř. Skutečným důvodem však bylo nedráždit běžné a zcela normální spoluobčany naší smečkou, vloudit se jim jakýmkoliv způsobem do přízně a přesvědčit je o jejich morální občanské povinnosti pomoci bližnímu svému v nouzi té veliké.
 
Nebylo třeba nijak klamat tělem, neboť zoufalství se nám zcela evidentně zračilo v rysech našich strhaných obličejů. Oba pánové byli totiž nejenom gentlemani, že by jim i Vinnetou mohl závidět, ale nesmírně ochotní a obětaví lidé. Později jsme zjistili, že se jedná nejenom o zapadlého šéfa a zaměstnance zachránce, ale rovněž o otce se synem. Zapadlý jeep se podařilo vyprostit poměrně rychle. Otec-šéf tedy odjel zpět do pracovního procesu a syn-zachránce se vydal zachraňovat podruhé. K nám to ovšem musel objet z druhé strany. Naskočila jsem tedy hrdinně, a v dané situaci zcela bez přemýšlení, do snad padesát let staré „vejtřasky“ a ujala se role navigátorky. Jana se vydala zpět, vstříc našim pejsicím.
 
Tak konečně nás dělilo od naší chudinky astřičky jen pár desítek metrů, když mladý řidič vojenského gigantu projevil jisté pochybnosti o naší zamýšlené záchranné akci. Jen to dořekl, vozidlo tolik opěvované naší socialistickou armádou zahučelo do již v té době sluncem značně ztěžklého sněhu. Chvíli jsme se pokoušeli o různé zázračné manévry, leč zcela zbytečně. Mnohatunový náklaďák se již více nepohnul. V tomto okamžiku jsme se s vidinou cesty do Psár už pro dnešek musely definitivně rozloučit. Představa, že nebudeme tahat jenom naše auto, ale také ještě náklaďák, se čím dál tím více přibližovala scénce z nějakého Hitchkockova hororu. V zimě tolik nezbytné věci jako například rukavice nebo lopaty pochopitelně nikdo z nás neměl. Na co taky, že? Po chvíli marného odhrabávání sněhu stěrkou na okna, lámání větví okolních stromů pod kola či nekonečnými pokusy zdolat živel a vyjet, jsme to vzdali. Naštěstí se nad dvěmi pološílenými ženskými slitovali ukrajinští dělníci z blízké stavby a zapůjčili nám jednu lopatu. Vyzbrojeny novým nástrojem se nám vrátil optimismus a na střídačku jsme tam všichni tři pěkně makali. Ovšem výsledek veškerý žádný. Jediný snad, kdo měl z nastalé situace radost, byly naše tři fenky. Běhaly kolem nás, dělaly si, co uznaly za vhodné a příliš je nezajímalo, že jsme na pokraji nervového zhroucení.
 
Slogan „pro dobrotu na žebrotu“ v našem případě sedl jako ulitý. Pán, který se nám rozhodl zcela nezištně pomoci a „zapůjčil“ nám svého syna, se k nám zase musel pěkně vrátit a řešit už nejenom náš problém, ale také svoji vejtřasku. Nakonec jsme povolali ještě nezbytné síly ze zálohy v podobě mého otce a bratra a společným úsilím a po vyzkoušení i zcela nemožného jsme vydolovali nejenom naše auto, ale i náklaďák. Vše naprosto nepoškozené. Zlaté české ručičky zase udělaly své!
 
Takže špatný začátek měl nakonec přece jenom dobrý konec (i když asi po 4 hodinách). Na závěr už tedy nezbývá nic jiného než i touto cestou moc a moc poděkovat oběma ochotným pánům za, v dnešní době, až zcela neuvěřitelnou pomoc a úžasnou náladu a pohodu po celou dobu vyprošťovací akce. A my? My jsme do Psár sice zmíněného dne již nedorazily, ale hlavní je, že jsme to přežily bez úhony a vy jste tak nepřišli o dvě úžasné instruktorky na tomto dlouho plánovaném táboře, který se samozřejmě uskuteční. Brzy se k němu na stránkách našeho magazínu objeví propozice. Tak pojeďte s námi, bude legrace! Sníh už roztál, takže nic nehrozí! Moc se na vás těšíme!


[Akt. známka: 2,08] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Michaela WEIDNEROVÁ | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
18.04.2018: AGILITY
Základy agility handlingu vypsány v rozvrhu cvičení na 2.5.2018.

11.04.2018: HafBO na For Pets
Ve dnech 12. - 15. dubna se bude konat veletrh For Pets, na kterém se v neděli odpoledne můžete potkat s naší instruktorkou Pavlou, která bude provádět ukázky dogfitness. Stavte se, ráda Vás uvidí.

06.04.2018: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 20.05.2018
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

18.03.2018: Řeporyje omezení vjezdu.
Po dobu výkopových prací v obci Řeporyje je omezen průjezd ulicí Na Požáru. Ke cvičišti se dostanete nebo je možné zaparkovat u rybníka a dojít pěšky. Čekáme na aktualizace informací z úřadu.

13.01.2018: Obedience
Lekce Obedience pod vedením Lucky budou pokračovat od února 2018.


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
1154  (1154 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
872  (872 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
655  (655 hl.)
Odčervuji nepravidelně
751  (751 hl.)
Neřeším to
736  (736 hl.)

Celkem hlasovalo: 4168


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie