Na HLAVNÍ STRANĚ najdete vždy aktuální články řazeny dle data zveřejnění. U každého článku je v „ kostičce “ uvedeno do jakého oboru daný článek zapadá. Obory jsou pak řazeny vlevo.V INZERCI jsem pro vás připravili možnost zveřejnění vlastních. inzerátů vč. prezentací akcí pro psy. Inzerce je samozřejmě zdarma.FÓRUM je tu pro vás na pokec.VÝCHOVA a VÝCVIK  je pro vás možností zapojit se do našich speciálních výchovných a výcvikových programů.SLUŽBY PRO PSY





 Vítej Host 
Prosím přihlaš se nebo se zaregistruj.
Nedostal jsi svůj aktivační email?
 
 
 
 Uživatelé Online 
42 Hostů, 0 Uživatelů

  Partneři

Veterinární klinika Delta


  Autoři
Pokud máte chuť a chcete se zapojit do našeho redakčního týmu, napište nám.

Vstup pro autory

téma

Naše první výstava aneb jak se nenechat odradit hned na začátku

Vydáno dne 25. 10. 2004 (2687 přečtení)

Dnes, s odstupem několika let, vzpomínám na naši první výstavu již s úsměvem a ráda tuto historku přidávám „k lepšímu“ (nebo k horšímu?) na různých kynologických akcích nebo když slyším obavy začínajících vystavovatelů z možného neúspěchu.

Reklama


Tehdy, skoro před osmi lety, se mi splnil můj dlouholetý sen a pořídila jsem si fenku vysněného plemene, se kterou jsem samozřejmě měla (a pořád mám) velké plány. Fenečka byla pochopitelně nejenom krásná a roztomilá, ale také šikovná. Hodně jsem se jí věnovala, chodily jsme spolu téměř všude, do různých prostředí, na návštěvy atd. a aby se pořádně otrkala, jezdila se mnou MHD, do centra Prahy, do práce. Velmi brzy jsme začaly navštěvovat kynologické cvičiště a také trénovat na výstavy (běhání na vodítku u nohy, ukazovat zuby a vůbec se nechat za mé přítomnosti prohlédnout cizí osobou).
 
Na naši první výstavu jsem se velmi těšila. Takže hned jak moje fenka dosáhla věku pro třídu dorostu (pozn.redakce: min. 6měsíců), neváhala jsem a přihlásila ji. Napoprvé jsem zvolila malou krajskou výstavu v Praze, kterou jsem sice brala „vážně“, ale také jako trénink do budoucna, kde vlastně ještě o nic nejde.
 
A tak konečně pro nás nastal ten den s velkým „D“, nebo jsem si to ještě ráno myslela. Z postele mě poměrně brzy vytáhlo hřejivé zářijové sluníčko a také trochu nervozita, co vlastně bude a co nás čeká. Nachystala jsem výstavní vodítko, misku na vodu, deku, všechny průkazy a potvrzení, načesala budoucí šampionku a vyrazili jsme, i s mým manželem, z Kladna do matičky stověžaté. Na místo jsme dorazili včas a vše v pohodě našli. Při přejímce jsme si vyzvedli katalog, číslo a ostatní materiály a šli se „utábořit“ ke kruhu. Na tabuli jsme si přečetli, že „náš“ pan rozhodčí bude, ještě kromě nás, posuzovat dvě další plemena. Plemena byla pořadatelem seřazena podle abecedy a my jsme měli jít jako první. Pak přišel do kruhu pan rozhodčí. Začal tím, že plemena přeházel a my se najednou ocitli až jako poslední. Řekla jsem si, že se nic neděje, a že je to asi normální. Po posouzení všech plemen přišlo na řadu konečně to naše a zde přišel první šok. Pan rozhodčí se otočil k divákům a stroze pronesl: „Nyní přichází plemeno, u kterého jsou všichni zvyklí na samé výborné. Tak to teda ne, já vám ukážu!“ Původně jsem si myslela, že jsem zřejmě dobře nerozuměla. Velký počet výborných jedinců svědčí, podle mě, o dobré úrovni plemene a odpovídá, ve většině případů, standardu. Avšak pozdější projev pana rozhodčího mě přesvědčil, že jsem, bohužel, rozuměla velmi dobře.
 
Po posouzení všech tříd psů přišla „konečně“ na řadu třída dorost - feny. Do kruhu už jsem nenastupovala s takovým nadšením. Vzhledem k tomu, že jsem optimista, říkala jsem si, že to snad bude dobré, a že jsme dobře připraveny. Protože jsem slušně vychovaná, po vstupu na „bojiště“ jsem pana rozhodčího pozdravila, leč odpovědi se mi nedostalo. Rovněž úvodní podání ruky se nekonalo, přitom se tím testuje reakce psa a bývá to na všech výstavách běžné. A pak už jsme všichni vyběhli. Mohli jsme udělat tak pět kroků a už slyším „povzbuzující“ komentář pana rozhodčího: „No, tak takhle bych si nepředstavoval plemeno ani ve třídě dorostu…“ Po asi dvou kolech jsme se zastavili a pan rozhodčí nás začal jednotlivě posuzovat. My jsme byly první na řadě. Musím ještě podotknout, že každý rozhodčí má svůj systém posuzování a může se stát, že na každé výstavě se bude běhat trochu jinak. Dnes už vím, že je dobré sledovat i ostatní třídy před sebou a udělat si již dopředu představu o tom, co po mě bude posléze požadováno. Ale tehdy, poprvé, jsem byla tak vyjukaná, že mě to vůbec nenapadlo. A tak jsme udělaly jedno kolečko a poté pan rozhodčí něco zamumlal, špatně jsem mu rozuměla a místo do trojúhelníku jsme běžely úplně jinak. Zmíněný pán mě opravdu nešetřil: „Vy jste asi na výstavě poprvé, co?“ „Hm“ zněla moje rozpačitá odpověď. „No to je vidět!“ nenechal se vyvést z míry. Potom se zeptal, jak je moje fenka stará (bylo jí 7 měsíců) a začal diktovat posudek: „Nezpevněná záď, volná lopatka, málo výrazná akce zadních končetin….atd“. Nesměle jsem se tedy zeptala, jestli vzhledem k věku by již záď mohla mít zpevněnou a z čeho (to jsem si tehdy někde přečetla), když se mají šetřit klouby. Odpovědi jsem se ale nedočkala. Pořád jsem ale čekala, kdy tedy alespoň, když je ta fena tak příšerná, pan rozhodčí ocení výstavní drezúru a připravenost. Fenka si totiž nechala bez problémů zkontrolovat zuby, pěkně a bez skákání nebo tahání běhala a i výstavní postoj předvedla, dle mého názoru, na jedničku. Často je totiž vidět ještě i u dvouletých psů, že nejsou zcela zvládnutí a v kruhu ruší ostatní, okusují vodítko nebo skáčou po svém majiteli. To jsem ale čekala zbytečně. Nakonec se mě ještě pan rozhodčí zeptal, odkud jsem přijela a když jsem řekla, že z Kladna, zpražil mě ještě jednou: „No ještěže jste nejela tak daleko. Máte nadějnou.“ Myslím, že jsem mohla být ráda, že mi také netykal. Odcházela jsem z kruhu naprosto zničená a ještě z dálky slyším, jak se pan rozhodčí ptá majitele fenky za mnou: „Jak je stará?“ „Sedm měsíců. To je sestra té předchozí“ zněla odpověď. „Aha sestra!…Nezpevněná záď…..“ No opravdu hrůza. Po cestě domů ukápla i nějaká ta slzička a já jsem byla opravdu nešťastná. Náladu mi trochu zvedl až náš pan chovatel, kterému jsem hned po příjezdu domů volala. Zeptal se na jméno rozhodčího a když jsem mu je sdělila, řekl, že jsem měla velkou smůlu, že tento rozhodčí se opravdu neumí chovat, a že se tímto chováním dokonce „proslavil“ . V budoucnu jsem potom na jeho adresu slyšela mnoho podobných historek. Tehdy jsem ale opravdu byla na nejlepší cestě, jak už nikdy na žádnou výstavu nejet, a že tohle já tedy nemám zapotřebí. Kdybych už v té době nebyla na dvě další přihlášená, tak nevím, nevím, jak by to s námi dopadlo.
 
Hned za týden na to jsme to přeci jenom ještě jednou jely zkusit na mezinárodní výstavu do Českých Budějovic. A zažila jsem úplný opak. Rozhodčí se choval ke všem velmi příjemně. Začal tím, že nás všechny mile přivítal a vždy se snažil nejprve pochválit a až poté vytknout nějaké nedostatky. U nás ocenil především výstavní drezúru, ovladatelnost, přátelskou povahu apod. a posudek byl typu „ fena ve vývoji, včetně vývoje těla….atd“.
 
Dnes jsem ráda, že po první trpké zkušenosti jsem na výstavy nezanevřela a jezdíme dál. Zmíněná fenka je samozřejmě miláčkem celé naší rodiny a jako zadostiučinění získala později mnoho pěkných výstavních ocenění a i nějaký ten titul. Stala se zakladatelkou naší chovatelské stanice a momentálně se chystá na „výstavní kariéru“ ve třídě veteránů.
 
Na závěr bych chtěla všem, kteří zažili něco podobného, vzkázat, aby se rozhodně nenechali hned napoprvé odradit. Nejkrásnější a ze všech nejlepší pes je samozřejmě ten, kterého má každý z nás doma a kvůli tomu, že se někteří lidé neumějí chovat, ho přece nebudeme mít méně rádi.
 
Pochopitelně jsem si vědoma toho, že i rozhodčí je člověk, který má nejenom svůj názor, ale i momentální nálady a třeba i soukromé problémy. Nechci zde kritizovat velmi náročnou práci rozhodčích, kterou jim rozhodně nezávidím. Je jasné, že určité věci jsou dány standardem příslušného plemene a tudíž i nediskutovatelné, ale na druhou stranu hraje roli i osobní názor posuzovatele. Nakonec krásu a eleganci nelze přece změřit ani vypočítat. Každý pes nemůže být šampion a dopředu není ani záruka, že bude výborný. Proč se ale nechovat slušně? Mně osobně nevadil ani tak nepříliš reprezentativní posudek, ale styl, jakým se mnou pan rozhodčí mluvil. Šlo přece o třídu dorostu na krajské výstavě. Něco jiného je, když dospělý pes vykazuje z chovu vylučující vadu, ale i to se dá říct slušně. Myslím si, že úkolem rozhodčích na výstavách je nejenom posoudit psa, ale i podpořit a podnítit zájem vystavovatelů přijít znovu a ne je znechutit hned se štěnětem. Rozhodčí by měl být především člověk (přítel, poradce), který zejména u mladých psů vyzdvihne jejich přednosti a jakoby mimochodem upozorní na nedostatky a co by se dalo eventuelně zlepšit a jak. Výstava je přeci společenská událost a tak by na obou stranách měla panovat pohoda a pocit z příjemně stráveného dne se psem ve společnosti ostatních stejně „postižených“, i když jsme zrovna nevyhráli.
 

[Akt. známka: 1,17] 1 2 3 4 5
Jako v škole [1 - nejlepší ... 5 - nejhorší]

( Celý článek | Autor: Michaela WEIDNEROVÁ | Počet komentářů: 3 | Přidat komentář | Informační e-mail | Vytisknout článek )


WWW.HafBezObav.CZ © 2004 - 2017 Haf Bez Obav s.r.o.

  Novinky
07.11.2017: Seznamovací lekce listopad
Seznamovací lekce na listopad jsou omezeny s ohledem na dostupnost instruktorů. Děkujeme za pochopení.

20.09.2017: Komunikace se psy, osobní setkání s koučem
Pro každý vztah a komunikaci musí být dva, aby si rozuměli. Člověk a zvíře jsou rozdílné bytosti, ať již z pohledu historie či vývoje. Partnerství člověka a zvířete je velmi výjimečný vztah.
Zveme vás tímto na setkání "Komunikace se psy".
Kdy: 10.12.2017
Kde: výcvikový areál HafBO Praha 5 - Stodůlky
Přihlašování ZDE!

19.09.2017: Semináře, přednášky...
Roger Abrantes - "Animal training my way"
Kdy: 24.-25.3.2018
Přihlašování: bude spuštěno...

18.09.2017: Pozvánka na Voříškiádu
Zveme vás na Voříškiádu pod patronací MČ Praha 13, kde HAFBO úzce spolupracuje.
Kdy: 23.9.2017, 14:00. Akce probíhá v rámci volnočasového festivalu Prahy 13.
Informace najdete na stránkách www.praha13.cz!
Budeme se na vás těšit.

17.09.2017: Parkování Stodůlky
Ve Stodůlkách došlo k omezení parkování přímo u cvičiště. Doporučujeme parkovat na zpevněné komunikaci u stožáru nebo u popelnic na tříděný odpad. Pozor na zákaz parkování v zeleni. Alespoň se s pejskem před cvičením projdete. Prosíme, nezapomeňte po svém pejskovi na cestě uklidit, pokud vykoná svoji potřebu. Popelnice na cvičáku máme. V případě, že nutně potřebujete ponechat svoje auto přímo u cvičiště, parkujte podélně s přístupovou cestou tak, aby nedocházelo k omezení průjezdu. V případě konání semináře, přednášek apod., budou informace k parkování aktualizovány.


  Jsme na Facebooku

  Anketa
Jak přistupujete k odčervení psů?

Odčervuji pravidelně
681  (681 hl.)
Neodčervuji, nosím trus na rozbor
430  (430 hl.)
Odčervuji pravidelně a nosím trus na rozbor
396  (396 hl.)
Odčervuji nepravidelně
393  (393 hl.)
Neřeším to
379  (379 hl.)

Celkem hlasovalo: 2279


  Slovník


  Počasí od MeteoPress:
Počasí od MeteoPressPočasí od MeteoPressPočasí od MeteoPress

ISSN 1214-9004Administrátor: Peter KONČULARSS
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS
Partnerství Terapie